8. 4. 2008
Kosovo v geopolitických hrách o energie, aneb ropovod do Evropy, nebo do USA?JU│ Korespondent ruských Izvestijí D. Voskobojnikov se zamýšlí nad situací a možným budoucím vývojem Kosova. Jak uvádí, tak se řešení převést Kosovo pod faktický protektorát začalo rozvíjet v USA již dávno před napadením NATO na Jugoslávii v roce 1999. Důvod byl jediný -- geopolitický ropovod. Tím ovšem není Nabucco, které v minulých měsících přitahovalo pozornost, jak by si někdo mohl myslet. Řeč jde o transbalkánském ropovodu, který má procházet právě Kosovem a který nese jméno AMBO - Albanian Macedonian Bulgarian Oil Corporation. Firma s tímto názvem je registrovaná v USA. |
Tento ropovod by měl být klíčovým článkem řetězce dodávajícího ropu z oblasti Kaspického moře a měl by začínat v bulharském Burgasu na pobřeží Černého moře a končit v albánském přístavu Vlora. Odtud by pak se ropa nakládala na tankery, které by ji mohly dovážet třeba i na východní pobřeží USA. Tento ropovod by měl být uveden – podle původních plánů – do provozu již v roce 2011. První studie proveditelnosti tohoto ropovodu byla vypracována již v roce 1996 – tři roky před bombardováním Bělehradu a okupací Kosova. Studii vypracovala americká Brown & Root Energy Services – takto 100 % dceřiná firma společnosti Halliburton, která je, jak je všeobecně známo, přímo spojená se současným viceprezidentem USA Dickem Cheney. V roce 2000, když již byla Jugoslávie poražena, pak americká Agentura pro obchod a rozvoj profinancovala další výzkum, na jehož základě byl již budoucí ropovod prohlášen za strategicky významný, neboť by mohl být schopen zásobovat USA plynem a ropou v rozsahu 600 mil USD (v tehdejších cenách ropy a kurzu dolaru a tedy v dnešních cenách možná 5krát více) a přitom by se dopravní trasy vyhýbaly zranitelným úžinám Bospor a Dardanely. Není zcela bez zajímavosti, že jedním z akcionářů AMBO je známá právnická firma White and Case, se kterou má dobré vztahy i bývalý prezident Clinton. Přirozeně,že šéfem AMBO je jeden z vysokých manažerů firmy Halliburton V listopadu 1998 – ještě několik měsíců před bombardováním Jugoslávie – prohlásil tehdejší americký ministr energetiky Bill Richardson – udělali jsme podstatné politické investice v Kaspiku a je pro nás velmi důležité, aby bylo vše v souladu – jak politika , tak i mapa tras ropovodů. A je jasné, že Jugoslávie překážela - byla příliš nezávislá, měla dobré vztahy k Rusku a proto bylo nutno cosi podniknout. Řešení bylo nalezeno – kosovští Albánci vyprovokovali konflikty se Srby, Miloševič tam poslal armádu a pro NATO to byl důvod, proč začít válku. Výsledek operací NATO je sice znám, ale možná, že ne tak úplně. Ne všichni asi vědí, že hned po okupaci části území suverénní Jugoslávie americká administrativa – přirozeně, že se Bělehradu na nic neptala – přikázala v Kosovu zbudovat Camp Bondsteel, jednu z největších, ne-li největší americkou vojenskou základnu v zahraničí od dob vietnamské války. Základna je umístěna na jiho-východě Kosova nedaleko od hranice s Makedonií a je čímsi jako Guantánamo v Evropě. Tím jsou mnohé otázky spojené s výstavbou ropovodu již vyřešeny. Teritorium je vyčištěno a má ho kdo ochraňovat. Obě země – Albánie a Makedonie směřují do NATO a Bulharsko je již členem. Nakonec Camp Bondsteel je jedním z největších zaměstnavatelů v Kosovu, kde je 40 % lidí bez práce. A je také jasné, že tímto způsobem je dosažena plná kontrola nad tím, jaká je politika v Kosovu. O tom, že vláda v Kosovu je spojena s kriminálními strukturami, již bylo uvedeno v minulosti dostatek důkazů. Nakonec jedním z posledních je analýza německých autorů, kde se s odvoláním na zdroje německé rozvědky uvádí, že mezi vedoucími politiky v Kosovu, kteří přijímají politická rozhodnutí a vládnoucími kriminálními skupinami existují nejtěsnější svazky a jako nejvíce kompromitovaní se uvádějí bývalý premiér Haradinaj a současný Hashim Thaci. Jak uvádí Izvestije, když Vladimír Putin nazval vyhlášení nezávislosti Kosova nezákonným a amorálním,pak jen nazval věci pravým jménem. Opravdu se s lidmi, kteří způsobili takové bezpráví, vůbec dá mluvit o morálce? Nelze však zapomínat na to, že zcela nedávno byly podepsány i dohody s Ruskem o výstavbě jiných plynovodů (projekt South Stream) a ropovodů. S jejich výstavbou se spěchá a je otázkou, kdo zde v závodu s časem zvítězí. Zda ruská trasa přes Srbsko dál do Evropy anebo americká přes Kosovo do Albánie. Bude proto velmi zajímavé sledovat, jak se dál tato geopolitická hra bude vyvíjet. Jeden vítěz je znám již nyní - stavitelé potrubních tras zažívají zlaté časy.... Дмитрий Воскобойников : Косово: дело – труба ZDE |