Polákům by mohla pomoci i další věc, která je po Soči jasná: Není kam spěchat. Při složitých a dlouhých jednáních se formulace dolaďovaly až do samotného konce, aniž se však dospělo k zásadní shodě. Rusové s typickou zálibou v neobvyklých detailech diplomatických jednání uvedli, že ministři zahraničí Lavrov a Ricová přepisovali deklaraci dokonce i na jídelních lístcích během sobotního oběda. A po této bezpochyby urputné snaze vyjednavačů je výsledkem pouze plán dalších jednání, při nichž by nástupci obou prezidentů měli buď dojednat společný projekt americko-evropsko-ruský, nebo -- v případě, že se to nezdaří -- podrobný režim inspekcí.

Prezident Bush, pokud jde o vztahy s Ruskem a NATO, právě dosáhl mezí svých možností a na tomto poli nemá, co dalšího by se ještě snažil stihnout. NATO schválilo lehce vstřícnou politickou deklaraci, aby se Bush nasytil a Aliance zůstala celá, chce však podrobnosti protiraketové obrany řešit teprve za rok. Stejně -- pokud březnové podmínky platí -- se nikam neženou ani Poláci. A Putin s Medveděvem? Ty teprv přednostně zajímají docela jiné věci, než rychlá dohoda o globální protiraketové obraně.

Jediný, kdo tedy ještě někam spěchá, jsou čeští proponenti základny, kteří sice do projektu investovali veškerý politický kapitál, aby na evropské i světové scéně fakticky zůstali sami - jako ten Jakešův pověstný kůl v plotě. Odváží se teď znova nabídnout Američanům VVP Jince, který podle polských zdrojů byl původně shledán ideálním pro umístění antiraket?