Od roku 1998 jsou státy vyzývány spolupracovat s družstvy při přípravě národních akčních plánů zaměstnanosti. Málo se však mluví o tom, že k družstevnictví měli pozitivní vztah také římští papežové. Nejvýrazněji se v tomto směru projevil jeden z nejvýznamnějších papežů všech dob, Jan XXIII. Papež Jan XXIII. napsal 8 encyklik, mezi kterými mají významné místo sociální encykliky Mater et Magistra (1961) a Pacem in terris (1963). Otázkám družstevnictví se papež věnuje v okružním listě Mater et Magistra.

V  bodě 84. této encykliky cituje papež z rozhlasového poselství svého předchůdce, papeže Pia XII., z 1. září 1944: „Je nutno chránit a podporovat menší a střední podnikatele v zemědělství, řemesle, obchodě a průmyslu; družstevní spojení jim má umožnit výhody velkých podniků; a kde se ještě dnes velký podnik jeví jako ekonomicky výhodnější, pak musí být pracovní smlouva doplněna smlouvou kolektivní.“

Sociální encykliky (1891 – 1991), Vydal ZVON, Praha 1996, ISBN 80-7113-154-7, s. 137

Následně papež rozvíjí vlastní úvahy:

„85. V zájmu obecného blaha a v souladu s technickým pokrokem je třeba chránit a podporovat řemeslnické podniky a rodinná zemědělská hospodářství, dále pak družstevní podniky, zejména založené na podpoře obou předešlých.

86. K otázce zemědělských hospodářství se ještě později vrátíme. Zde považujeme za vhodné zmínit se o řemeslných podnicích a družstvech.

87. Především je třeba upozornit, že tyto podniky, mají-li být schopné života, se musí svým vybavením a pracovními postupy přizpůsobit potřebám doby. Tyto potřeby vyplývají z vědeckého pokroku a ze změněných potřeb a nároků lidí. O toto přizpůsobení se musí v první řadě postarat sami řemeslníci a členové družstev.

88. Za tím účelem potřebují proto dobré všeobecné vzdělání a odbornou průpravu, a navíc se musí spojit ke spolupráci v odborných organizacích. Také stát jim musí pomáhat vhodnou školskou, úvěrovou, daňovou a sociální politikou.

89. Tato péče státu o řemeslo a družstevnictví je odůvodněna i tím, že tyto vrstvy vytvářejí hodnotné statky a přispívají ke kulturnímu rozvoji.

90. Proto otcovsky vyzýváme své milované syny na celém světě, kteří pracují v řemeslných a družstevních podnicích, aby si byli vědomi svého důležitého úkolu ve společnosti. Jejich práce má ve všech vrstvách obyvatelstva vzbuzovat smysl pro odpovědné plnění povinností, ducha spolupráce a podněcovat lidi ke kvalitním výkonům.“ (Tamtéž, s.138)“

K problematice družstev sa papež vrací i na jiných místech encykliky. V bodě 146. mimo jiné uvádí: „Zemědělští pracovníci musí být proniknuti smyslem pro solidaritu a svorně usilovat o společný postup při zakládání svépomocných či podpůrných družstev a odborných organizací. Tyto organizace jsou nezbytně nutné, protože umožňují rolníkům přístup k hospodářskému a technickému pokroku a vliv na tvorbu cen. Pomáhají též rolníkům dosáhnout rovnosti s ostatními vrstvami pracujících, kteří většinou už jsou organizováni. A konečně budou moci prostřednictvím takto organizované spolupráce dosáhnout ve veřejné správě takového vlivu, jaký odpovídá jejich postavení. Ojedinělé hlasy se totiž v dnešní době, jak se právem říká, ztrácejí ve větru.“ (Tamtéž, s. 151)

A konečně v bodě 148. papež uvádí: „Chceme na tomto místě po zásluze pochválit ony naše syny, kteří se kdekoliv na světě snaží zakládat a rozšiřovat svépomocné organizace a družstva, aby tak v každé zemi mohli zemědělci dosáhnout žádaného hospodářského blahobytu a žít spravedlivě a čestně.“ (Tamtéž s. 152)

Vzhledem k tomu, že tyto řádky byly uveřejněny před více než 4 desetiletími, musíme se v úctě sklonit před osvíceností ducha jejich autora. Dokazují též, že i nejvyšší představitelé katolické církve jsou příznivě nakloněni družstevnímu hnutí a morálně ho podporují.

Papežové – docela oprávněně - odsoudili marxismus a všechny formy násilné kolektivizace, ale horlivě podporují kolektivní vlastnictví, budováno zdola, na principu dobrovolnosti.