Byl jsem v ČLR v roce 1998, což je dost dávno na rychlost vývoje, píše Karel Hampl. Nebyl jsem s cestovní kanceláří. Navštěvoval jsem kromě hotelů, památek, restaurací, velkoobchodních kanceláří i různé domácnosti - od dělníka přes učitele na střední škole, akademického malíře, až po bohatého podnikatele. A měl jsem už tehdy pocity, jak je formuluje pan Čulík.

Byl jsem v Pekingu a v dalším velkém městě, kde ale tehdy byl Evropan ještě raritou. Ale i v zapadlém městečku a na vesnici, kde se jsme si se ženou připadali asi jako pánové H+Z kdysi mezi domorodci v Africe. Byl jsem jen na východě země. Starý duch, známý ještě nedávno i u nás, jsem tam zaznamenal jen v restrikcích proti přespávání cizinců v soukromí u místních občanů.