V zásadě je skleníkový efekt jednoduchý. Plyny jako kysličník uhličitý přítomné v atmosféře absorbují infračervenou radiaci, kterou vyzařuje povrch země, takže určité množství tepla je zadrženo a nešíří se dál do vesmíru. Rostoucí koncentrace skleníkových plynů v důsledku lidské činnosti, jako je spalování fosilních paliv, vede k posílenému skleníkovému efektu.

A koncentrace kysličníku uhličitého v atmosféře dál sílí. V současnosti dosahuje hustoty cca. 390 částic na milion. V době před vznikem průmyslu byla na úrovni asi 285 částic na milion. Od roku 1960, odkdy jsou k dispozici přesnější měření, stoupá trvale koncentrace kysličníku uhličitého v atmosféře z tehdejší úrovně asi 315 částic na milion. Pokud existuje skleníkový efekt, měla by se teplota Zeměkoule zvyšovat, jak roste koncentrace kysličníku uhličitého v atmosféře.

Avšak z údajů americké Národní správy moří a atmosféry, britského Meteorologického úřadu a z IPCC (a od Ala Gora) vyplývá, že globální teploty ostře stoupaly od r. 1980.

Období let 1980-1998 bylo érou rychlého globálního oteplování - globální teplota stoupla asi o 0,5 stupně Celsia (koncentrace C02 stoupla z 340 částic na milion na 370 částic na milion). Avšak od té doby se teplota už nezvyšuje, ačkoliv koncentace CO2 v atmosféře dál nezadržitelně stoupá a dosáhla 380 částic na milion. To znamená, že globální teplota je dnes as o 0,3 stupně Celsia nižší, než kdyby rychlé oteplování pokračovalo tak jako v devadesátých letech.

Jenže posledních deset let se svět neotepluje. Globální oteplování se zastavilo. Toto není názor ani nepřesnost skeptika. Je to pozorovatelný fakt. Je ovšem zjevné, že svět posledních třiceti let je teplejší, než byl svět v předchozích desetiletích a existuje množství důkazů (alespoň na severní polokouli), že svět reaguje na tyto zvýšené teploty. Ale z důkazů vyplývá, že se globální oteplování jako takové zastavilo.

Někteří lidé připisují zastavení globálního oteplování vzniku aerosolové směsi v atmosféře, která vzniká jako vedlejší účinek emisí skleníkových plynů a sopečné činnosti. Tato aerosolová směs prý zřejmě dokáže odrazit část slunečního záření zpět do vesmíru, a tak snížit důsledky skleníkového efektu. Takto se vysvětluje globální ochlazování, zaznamenané v letech 1940 - 1978.

Avšak skutečnost, že se globální teplota už deset let nemění, by muselo znamenat, že množství reflektivní aerosolové směsi v atmosféře každoročně roste přesně stejnou měrou, takže to neutralizuje důsledky zvyšující se koncentrace kysličníku uhličitého, která přece vyvolává další globální oteplování. Je velmi nepravděpodobné, že by existovala taková přesná rovnováha. Jinými navrhovanými vysvětleními je ochlazování oceánů.

Jenže i tam je obtížné připustit, že by ochlazování oceánů dokázalo přesně kompenzovat zrychlující se globální oteplování, vyvolané zvyšující se koncentrací CO2. Tak dospíváme k závěru, že buď je globální oteplování způsobované zvyšující se koncentrací CO2 v atmosféře pozměňováno nepravděpodobným, i když přesto možným způsobem, anebo, že současná teorio ohledně toho, co způsobuje globální oteplování, nevydržela zatěžkávací zkoušku prostřednictvím faktů.

Je škoda, že o těchto skutečnostech nehovořila konference v Bali, nebo že nedávný shrnující dokument IPCC se zastavením globálního oteplování nezabýval.

Někteří komentátoři v médiích tvrdí, že vědecká argumentace ohledně globálního oteplování je nyní mimo veškerou pochybnost a že ti, kdo argumentují ve prospěch alternativních přístupů či ve prospěch pozměnění teorie globálního oteplování, způsobovaného koncentrací CO2, už ve vědecké debatě prohráli. Není tomu tak.

Pracovní hypotéza, která tvrdí, že se svět otepluje v důsledku koncentrace CO2 v atmosféře, je dobrá, stojí na prověřených fyzikálních zásadách. Nepředstírejme však, že naše chápání tohoto problému je kompletní, anebo že tato pracovní hypotéza je dostatečných vysvětlením toho, co probíhá.

Mnozí vědci, novináři a politikové argumentují, že čas na debatu už skončil a nyní je zapotřebí jednat. Avšak touha dovědět se přesně, co se děje, je nezávislá na politice a vědci nesmějí nikdy podřizovat svou touhu po poznání žádné politické kauze, ať je jakkoliv vznešená.

Tento vědecký problém je fascinující, jeho důsledky jsou závažné, ale jsme hlupáci, pokud se domníváme, že jsme dosáhli dostatečného porozumění takového složitého systému, jakou je interakce zemské atmosféry se slunečním světlem, na to, abychom mohli jednat. Víme daleko méně, než si mnozí myslí. Musíme být schopni vysvětlit, proč se globální oteplování zastavilo.

Podrobnosti v angličtině ZDE