Ať se "dohoda" nedotýká pozemkové reformy Masarykovy z roku 1919/1920 - vyvlastnění velkostatků (1,8 mil. ha půdy), znárodňování v roce 1945 - například zestátnění církevních škol, ať ignoruje konfiskace majetku, který patřil německým a maďarským řeholním řádům či církevním institucím, 1.etapy 2. pozemkové reformy z roku 1945 (2946 tisíc ha půdy), znárodnění církevních pozemků v roce 1946, 2. etapy pozemkové reformy z roku 1946-1947 a revize do 25. 2. 1948. Oněch šest pozemkových zákonů se týkalo důsledné aplikace reforem z let 1919-21. Součástí "vyrovnání" musí být likvidace důsledků zákona o hospodářském zabezpečení církví z roku 1949 - ona odluka po které volal už Masaryk. Bez otálení. V této souvislosti je nutné vnímat i smlouvu se Svatým stolcem (nikoliv tedy se státním útvarem Vatikán !), na jejíž ratifikaci Kalouskovi lidovci před prezidentskou volbou tak tlačí...

Dodržme koncept, na kterém stála 1. republika a který Masaryk vyjádřil slovy: "Pozemková reforma je vedle převratu největším činem nové republiky: Je dovršením a vlastním uskutečněním převratu". Tato slova platí dodnes: Kdo drží půdu, drží stát.

DOKUMENT: Smlouva mezi Českou republikou a Svatým stolcem ZDE

Řidiči kamiónů na dálnicích i silnicích 1. třídy, které budovali Hitler i komunisté, musí dnes platit výkonové mýtné tomuto státu, vnímám další restituci jako ekonomický voluntarismus. Domnívám se, že jedinou spravedlností vůči církvím by měl být výkonový model platný pro uživatele služeb těchto zvláštních organizací. Třebas jako mýtné. Nebo francouzský model totální odluky státu a církve, spojený s dobrovolnou daňovou asignací několika procent daňového základu ve prospěch množiny neziskových sociálních a kulturních subjektů, mezi nimiž by byly vedle vzdělávacích, sportovních či sociálních služeb a kulturních institucí, které jsou provozovány na neziskovém principu, i církve. O potřebnosti i významu jednotlivých institucí by rozhodoval občan sám. Buď přispěje na obecní fotbal, nebo na školu, případně na jesle či domov důchodců, nebo na kostel. Věřící by svůj vztah k církvi vyjádřili otevřením peněženky a zaplacením desátku kostelu. Už by jim ale nezbylo na školku nebo domov důchodců. Věřící muslimové, vyznavači Krišny nebo Adventisté sedmého dne státní příspěvek nedostávají, platí si svou víru ze svého...

Absurdní částka 270 miliard, kterou tato vláda chce pod tlakem očekávané prohry sanovat souhlas křesťansko-katolické strany s volbou prezidenta Klause a zajistit tak pokračování Topolánkovy koalice, staví "reformní" záměry ODS na hlavu. Proč by důchodci, nízkopříjmové rodiny či státní zaměstnanci měli doplácet na drastické asociální ekonomické reformy, když vláda chce vyvést z ekonomiky tak obrovskou sumu a zatížit splátkami kněžím ještě i desítku vlád následujících? Například státní podnik Lesy České republiky (LČR) by v případě schválení zákona vydal církevním řádům necelá tři procenta svých lesů. Konkrétně by šlo o 36.000 hektarů lesů z 1,3 milionu hektarů v držení podniku. Nárok na dalších zhruba 124.000 hektarů lesů by církvím v penězích vyrovnal stát.

Jak navrhovaná úprava prospěje občanům a jak prospěje státu? Co získá církevními restitucemi stát? Co získá občan, který není věřící?

Křesťanům stát přispívá na opravu památek stejně jako na platy kněží. Památky jsou dědictvím po předcích, součástí kultury všech. Rozumím proto jejich podpoře. Platy kněží či oprava harmonií nebo farní střechy ale nejsou otázkou občanů, pokud nemáme v Česku církevní stát. Jsou vnitřní otázkou věřících. V celorepublikovém průměru představují praktikující katolíci přibližně jen 15% ze všech lidí, kteří deklarovali příslušnost k římskokatolickému vyznání v SLDB 2001. Pokud chtějí placeného kněze bydlícího na faře, musí si ho zaplatit. Faru a její provoz také, stejně jako svíčky... Pokud chtějí modlící se jeptišky, musí si na ně vydělat. Pokud je kostel ve správě církve památkou, je trestné ho neudržovat. Stejně jako je tomu u necírkevních objektů. Pokud ho církev nechce, může ho bezplatně (jak ho dostala) převést zpět na stát, který zajistí jeho prodej či využití. Stát podle představ vládní koalice má i po vyplacení 270 miliard i nadále přispívat na církevní památky.

S majetkem ve výši 270 miliard a nemovitostmi za další stovky miliard se dá vytvořit stát ve státě. Masaryk i Beneš dobře věděli, proč znárodnili církevní majetky. A já návrat starých pořádků Rakouska-Uherska odmítám také. Československo se zrodilo jako stát sekulární, který usiloval co nejvíce se odpoutat od katolické církve a šlechty. Velká část české veřejnosti tento záměr odpoutat se co nejvíce od Říma podporovala. Ohlas akce "Pryč od Říma" a následné ustavení národní Československé církve husitské o tom svědčí dostatečně. Víra ještě neznamená podřízenost. Dnes jsme stát výrazně sekulární, který nepotřebuje mocenskou a majetkovou páku katolické církve na chod státu. Praktikujících věřících - členů všech církví a náboženských společností je přibližně 4,5 % obyvatelstva. Ctím jejich právo vyznávat jakoukoliv víru. Nectím jejich touhu po zašlé slávě a moci církve před staletími. Církvím patří takové místo, jaké jim přiřknou jejich věřící. Pro naprostou většina občanů tohoto státu je víra či nevíra intimním soukromím, nikoliv politickou fanglí. Budujme proto stát v duchu idejí Masaryka, nikoliv Háchy.