Celá záležitost je velmi nebezpečná. Netýká se jen Mašínů, ale tisíců lidí, kteří mohou být dle politické objednávky předmětem skandalizace a vydírání právě tímto Ústavem nebo subjektem, který jejich služby objednává a používá. Protože "fakta" jsou ve své podstatě neprověřitelná, rozsah škody může být rovněž bezmezný.

Informace, které jsou nyní používány jako "dokumenty", byly totiž vyfabrikovány rovněž na základě politické objednávky. Na jedné straně vypovídají o agentech (s uvedením výsledku jejich práce) a na druhé dle dnešních kriterií o hrdinech (připravující třeba útoky na vlaky či prezidenty). Těch také není málo. Stačí mimo jiné prozkoumat podklady pro "Jednotnou evidenci představitelů, exponentů a nositelů pravicového oportunismu, organizátorů protistranických, protisocialistických kampaní a akcí". Stejně tak jako smyšlenky ve statisících různých stranických a jiných prověrek. Jedná se o práci nekonečnou a již proto se pracuje metodou aktuální selekce.

Zaměřím se ale více na tuto stránku falše, která má blíže k Mašínům, než na "agenty" a jejich procesy před současnými soudy, kde se také prokazuje, že materiály Ministerstva vnitra či jiných orgánů z této doby, nejsou také moc v souladu s "historickou" pravdou a soudní orgány je musí jako takové odmítat. Přesto na tomto základě je postaven a dosud platí lustrační zákon.

Poslední případ Mašínů byl značně medializován, a proto není nutno se po této stránce (k ozbrojenému boji proti špičkám režimu který prováděli "naši hrdinové" ) vracet a jejich alespoň zamýšlenou přípravu popisovat.

Pravost dokumentů

Nejsem připraven přistoupit na tezi Ministerstva vnitra a nyní hlavně Ústavu, že archivované dokumenty jsou nezpochybnitelné, přestože na tomto základě byl Ústav ustaven a pracuje. Stejně tak jako MV ve sporech o jejich pravost nikdy nestálo na straně poškozovaných občanů, ale před soudem se snažilo vždy hájit pravost záznamů, například StB a to dokonce z peněz státního rozpočtu. Nikdy jsem nepochopil tuto provázanost mezi činností StB se současnou státní strukturou ještě v dnešních dnech, a dle toho i absolutní důvěru v tyto orgány minulé doby. Je dokonce alarmující, že tuto námitku nikdo nevznesl, ani se nad touto okolností nepozastavuje. Prostě trvá převládající historické odcizení občana od "jeho" institucí.

Pokud Ústav bude nadále tímto způsobem pracovat, stává se krajně nebezpečným nejenom pro jednotlivce, ale i pro celou společnost, protože nás svazuje s metodou a s atmosférou minulosti. Myslím, že ke zpochybnění dokumentů existuje celá řada důvodů. Hlavní jsou ale dva:

Předně jednoznačná fabrikace dokumentů, aby dobře sloužily svému účelu (viz příprava procesů, ale i podkladů k existenční a kádrové likvidaci). Těchto manipulací proběhlo statisíce.

Za další nelze vyhodnotit "výpovědi" jednotlivých vyslýchaných či prověřovaných osob. Není zpravidla znám způsob jejich získávání, nátlak, hrozba ale i podsouvání výpovědi. Nemusí být ani autentické. Někdy i celá zpravodajská síť nebyla důvěryhodná a zápisy zcela smyšlené.

Nyní se Ústav snaží na druhé straně vyrobit i hrdiny. Pomoci tak alespoň dodatečně odůvodnit ocenění premiéra. Ústav upozornil však spíše na pochybnost celé záležitosti. Hrdina se najednou na všechno rozpomněl a neřekl, že Ti vyšetřovatelé jsou podvodníci a připravili účelově podklady pro nejvyšší trest. Myslím, že věc není zas tak složitá k pochopení.

Ústav však není jedinou institucí, která pracuje a ctí dokumenty minulosti. Sám jsem udělal obdobnou zkušenost s Úřadem vyšetřování zločinů komunizmu. Viz můj článek "Paměť národa v praxi aneb jak se "jim" nepodařilo ze mě udělat hrdinu" z března 2007, který vyšel v Blistech a serveru res publica. Na základě studia mých svazků, které Úřad provedl, jsem měl dát svědectví, jak bylo se mnou zacházeno a co vše jsem řekl (hrdinně) při vyšetřování do očí. Vše bylo podrobně zaprotokolováno. Nebylo tomu tak. Protokoly byly účelově připraveny, aby mohly lépe sloužit. Přestože jsem dostal dostatečnou dobu, abych se na vše rozpomněl, na rozdíl od hrdiny premiéra Topolánka se mi to nepodařilo.

Zůstávám však v nejistotě, protože věc není jistě uzavřena, nebo může být kdykoliv aktualizována. Popřel jsem přece protokoly, že neodpovídají zcela pravdě. Logicky proto očekávám soudní žalobu proti mně od Ministerstva vnitra, protože zpochybňuji pravost jejich dokumentů, se kterými státní orgán pracuje a které jsou dosud pokládány za svaté. Vždyť oni mají v zastupování vylhaných protokolů mnohaletou praxi a dnes máme na jejich využívání i instituci.