Budeme-li hledat za této situace osobní přístup, máme tentokráte na vybranou. Můžeme se připojit k našemu exprezidentu, který čím dále tím více se stává známým ve světě jako autor výzvy k "humanitárnímu bombardování" či raději humanitárnímu zabíjení a protestovat před čínským velvyslanectvím, anebo zvážit celou historii a fakta a možnou reálnou perspektivu dalšího vývoje. K tomu nám dnes napovídá i dalajlama, kterému se jeho "hoši" jaksi vymkli z rukou a ostře je proto vyzval k uklidnění a při tom dokonce dal na váhu i své vlastní postavení. Bylo to závažné rozhodnutí, nenechávající nikoho na pochybách, kde byla iniciativa. Na druhé straně jednání pořádkových sil bylo dosti bezradné, neakční a daleko za způsoby na které je naše "západní" civilizace běžně při demonstracích zvyklá.

Tibet je však v ČR vnímán jako politický pojem a tím je vlastně od samotného Tibetu a jeho reálné situace oddělen a nastupuje náš osobní vztah, který se snaží ovlivňovat media se svým proti čínským nábojem. Vše se děje pod praporem lidských práv. Ty mají a měly by mít váhu z univerzálního a globálního pohledu. Pokud náš přístup je v tomto ohledu místně či jinak omezen jedná se již ne o humanitární, ale o politické zaměření a to je velmi snadno zneužitelné. Porušování lidských práv má však vždy konkrétní podobu.

Tibet -- historická srovnání

S Tibetem je však spojena další otázka. Snažíme se ji dosud důsledně vyhýbat. Veškeré naše uvažování mělo by mít srovnávací hodnotu v celkovém historickém kontextu. To určuje vývoj i objektivní přístup hodnocení. Kupodivu srovnávací fakta v případě Tibetu jsou dosti jednoznačná a to právě z lidsko-právního hlediska.

Jaká byla politická, společenská a sociální situace v zemi před příchodem "okupačních" jednotek? Tibet byl ještě v dvacátém století jediným uzavřeným správním územím s absolutním o t r o k á ř s k ý m systémem. Teprve 13.dalajlama (dnešní má číslo 14) zrušil fyzické tresty v pravomoci místních náboženských hodnostářů ( vypichování očí, uřezávání uší, nosů, usekávání rukou a trhání nohou, či příkaz nosit na hlavě kamenný klobouk). Země byla z 97 % negramotná. Zdravotní systém neexistoval (vše bylo v rukou božích). O postavení žen ve společnosti nelze vůbec hovořit a pojem majetkových vztahů byl zcela neznámý. Je to nyní nevratná historie ještě minulého dvacátého století.

Politika ČLR, zvláště v některých obdobích (kulturní revoluce) je rovněž neobhajitelná a to nejen ve vztahu k Tibetu, ale i k celospolečenskému vývoji v zemi. Dnes je to již také dávná historie dvacátého století bez možnosti návratu. Ekonomický růst země 10-12% v dlouhodobém horizontu (Tibet 14%) má své globalizační negativa a navíc i komerční prvky zásahu do charakteru celé země. Jsou však spíše západní či americké provenience.

Tibet je nezpochybnitelnou součástí ČLR. Je to ne převládající, ale jediný přístup, a to i dalajlamy. Naše radniční výkřiky o svobodě pro Tibet nemají s touto provincií nic společného. Plní jinou funkci. Pro mnohé představitele radnic možnost "správného politického zařazení se", a pro "čecháčky", udržení atmosféry nedůvěry a jejich nové "třídní" nenávisti. Doba uvědomění si "Daně z blbosti" (Jiří Ruml) u nich ještě nenastala, ale jejich období bezvýznamnosti se právě dostavilo.

ČLR má významné respektované postavení z celosvětového pohledu. USA i Rusko tento stav nezpochybňuje. Je stabilizačním faktorem v oblasti (Šanghajská organizace spolupráce). Tato stabilizace je podložena nejenom mimořádným ekonomickým rozmachem za spoluúčasti nadnárodních společností, ale je zárukou dalšího politického vývoje v společenském, chcete-li demokratizačním rozměru, a to včetně Tibetu. Nechápat tento zákonitý vývoj, či se mu příčit, není nadále problémem Číny ani Tibetu. Autonomní kulturní vazby a postavení Tibetu je otázka jednání, které s větší či menší intenzitou probíhá již léta. Dokonce i pod vedením dalajlámova staršího bratra Gyalo Thondupa v Pekinu. Myslím, že to dnes již nemusí být naše starost.

Tibet jako český problém

Dosavadní naše převažující publikace a mediální pokrytí problematiky Tibetu měly jednoznačně funkční zaměření. V podstatě nešlo a nejde o Tibet. Mnozí si svým "zásadním" postojem chtěli vylepšit svoji dříve pošramocenou politickou pověst. To byl převažující motiv našich městských zástupců "vlajka za Tibet" s líbivým, ale nepatřičným heslem dokonce "svobody a samostatnosti". Jako metoda se používají lidská práva, ne jako univerzální zásada, ale výlučně jako selektivně manipulovatelný argument. Jinak bychom se (radnice) musili předně starat o tisíce politických vězňů na př. v Egyptě, oběti agresí, třeba proti Jugoslávii, našeho spojence v obdobích pro nás nejtěžších, či proti bezpráví na Guantánamo praktikovaném naším vojenským spojencem, a to právě proto, že je naším spojencem, či raději poukázat na problémy ve vlastní zemi. Známe je dobře a nejsou to jen Romové.

Proč na univerzalitu lidských práv rezignoval Václav Havel a jeho dřívější poradci Schwarzenberg, Vondra, kteří jsou dnes stále ve vysokých exekutivních funkcích. Zde nejde jen o individuelní přístup a osobní zájem. Myslím, že pochopili, že jako v dobách kolonializmu, kdy Evropa šířila svoji moc pod praporem civilizace (jaké to vznešení slovo), tak se nyní "mocní" snaží zneužít a zakrýt svůj mocenský zájem ochranou lidských práv a jejich univerzalitu nahradit dokonce suverenitou jednotlivce za kterého a jeho "svobodu" se mohou provádět i válečné agresivní akce. Vždyť je to, jak tvrdí, výlučně v zájmu šíření demokracie. Tento přístup není jenom pokryteckým, ale jedná se o manipulativní způsob jak se snaží podřídit jiné, ale i sebe, zájmu zainteresovaných států.

Přestože bipolární období světa skončilo, lze tímto způsobem hledat nové nepřátele a tak stanovit hranici mezi dobrem a zlem v podstatě bez přemýšlení i argumentu. Prostě raději se mýlit s Bushem než mít pravdu s Putinem. Tak pregnantně a výmluvně nám líčí stav současného světa naše media prostřednictvím "svých" expertů. Nejde však o Bushe ani o Putina. Jedná se o zjednodušený a tím velmi nebezpečný pohled na svět. Proto máme Tibet, Kubu a zítra kohokoliv jiného, na kterého "velký bratr" ukáže. Protože potřebuje dnes energii, zítra třeba i vodu, ale v každém případě oddaného spojence -- sluhu. Nejraději i jeho území.

Poslední události, které měly komplikovat či alespoň ztížit atmosféru v předolympijské Číně, mají opačný efekt. Na jedné straně jsou zoufalým výkřikem našich početně i názorově omezených propagátorů a na druhé straně se poprvé přece jenom podařilo umístit do médií v ČR objektivní pohled nejenom na minulé události v Tibetu, ale i na celkovou situaci v ČLR obecně. Nepochybný pozitivní vývoj v mnoha směrech společenského života přináší i své negativní stránky. Tomu ale dobře rozumíme. Je to i náš problém.