Doc. Ing. Radim VALENČÍK, CSc., matematik a filosof, bývalý poslanec Federálního shromáždění , působil v letech 1995-1999 jako pedagog v Bankovní akademii a.s. v Praze, od roku 1999 vyučuje jako vedoucí katedry ekonomie a zahraničních vztahů na Vysoké škole finanční a správní, české pobočky City University of Seattle, kde je autorem odborných monografií o lidském kapitálu a kapitálovém trhu i několika skript mikroekonomie. Zakladatelem této školy je podnikatel Koláček, generálním partnerem této školy je společnost Czech Coal, ve správní radě sedí mimo zástupců významných státních i soukromých firem (ČSA, Letiště, ČS, Koopertiva) i radní Magistrátu Prahy Ing. Milan Richter (ODS). V Akademické radě pak sedí vedle Valenčíka zástupce ředitele odboru za oblast financování vysokých škol MŠMT Ing. Josef Beneš, CSc., ředitelka Národní vzdělávací fondu PhDr. Miroslava Kopicová (bývalá ministryně školství v první vládě Miroslava Topolánka v roce 2006), šéf Liberálního institutu a děkan Národohospodářské fakulty VŠE doc. Ing. Jiří Schwarz, CSc., poslanec a ekonomický expert ODS Ing. Vlastimil Tlustý, CSc., stínový ministr školství a vědy ČSSD doc. Ing. Jiří Havel, CSc. z Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy, výkonný místopředseda Rady ČR pro jakost Ministerstvo průmyslu a obchodu doc. Ing. Zdeněk Vorlíček, CSc. či ředitel Institutu ekonomických studií Fakulty sociálních věd UK prof. Ing. Michal Mejstřík, CSc.. Valenčík učí na škole, mezi jejíž žáky patří řada současných poslanců, náměstků ministrů či vysokých vládních či diplomatických úředníků této vlády.

Valenčík je též rozhodce - člen Rozhodčího soudu České republiky. Spolu s Prof. PhDr. Petrem Matějů, Ph.D. v rámci institutu sociálních a ekonomických strategií ISEA je autorem současné, pravicově liberální změny financování vysokého školství (známé jako "odložené školné" či "školné na lízing"), stejně jako privatizačně penzijní reformy a stejně privatizační reformy zdravotnictví, ve všech případech prezentované jako "klíčové body REFORMNÍHO volebního programu" současné vlády premiéra Mirka Topolánka. Valenčík koncipuje i státem zvýhodněné komerční půjčky, které by měly pomoci lidem do 36 let k zajištění vlastního bydlení. bez nich je jen stěží možná deregulace nájemného do roku 2010. Pracuje dnes vedle bývalého člena představenstva společnosti ČEZ a konzultanta pro Mezinárodní měnový fond, Světovou banku a OECD, Doc. MPhil. Ondřeje Schneidera, Ph. D., vedoucího katedry evropské ekonomické integrace a hospodářské politiky FSV UK. Týmu ISEA šéfuje jako předseda Ing. Tomáš Jelínek , bývalý poradce politického odboru Kanceláře prezidenta republiky Václava Havla. Na těchto úkolech "milicionář" Valenčík pracoval a pracuje, i když zároveň je členem ČSSD v organizaci "Na rybníčku". Ačkoliv je současný politický program ČSSD diametrálně od jeho stanoviska odlišný... Čápová ve své povrchní analýze zapomněla dodat, že Valenčík byl také jedním z klíčových poradců předsedy KSČM, filmového režiséra Jiřího Svobody. Ten trávil první listopadové dny roku 1989 spolu s Václavem Havlem a dalšími budováním Občanského fóra. Dnes je komentátorem publicistického pořadu ČRo 6, moderovaného Petrem Žantovským, bývalým poradcem Václava Klause coby předsedy Poslanecké sněmovny. Mgr. Petr Žantovský je novinář, vydavatel a vedoucí katedry mediálních studií na Vysoké škole J. A. Komenského, ředitel Institutu mediální komunikace při této soukromé vysoké škole . Bývalý člen Rady pro rozhlasové a televizní vysílání a posléze opět kandidát Topolánkova vedení ODS do této rady.

Bez poctivé vědecké práce bývalého komunisty, dnes sociálního demokrata Radima Valenčíka by dnes neměla ODS valnou část svého "reformě" pravicového volebního programu, se kterou vyhrála jedny a prohraje mnohé další volby.

Prof. PhDr. Oskar KREJČÍ, CSc. politolog, je autor šestnácti knih z oblasti politologie, z nichž čtyři byly přeloženy do angličtiny, pětadvaceti rozsáhlých studií a osmi set nejrůznějších článků. Byl poradcem dvou předsedů československé federální vlády, Ladislava Adamce a Mariána Čalfy. Před sametovou revolucí i během ní zprostředkovával kontakty premiéra s iniciativou Most, která byla napojena na Václava Havla. Je autorem projevu, kterým byl ve Federálním shromáždění ČSSR navržen na prezidenta Václav Havel, programového prohlášení federální vlády národního porozumění, hlavním redaktorem programového prohlášení federální vlády vzešlé z voleb roku 1990 atd.

Absolvoval filozofickou fakultu UK v Praze, poté pracoval na Ústavu pro filozofii a sociologii ČSAV. Byl na dlouhodobých vědeckých stážích v Sovětském svazu a v USA. V seznamu spolupracovníků StB je evidován jako rezident. Přesto byl slovenským prezidentem jmenován profesorem pro obor mezinárodní vztahy a diplomacie, dnes je dnes vedoucím katedry mezinárodních vztahů a diplomacie na Fakultě politických věd a mezinárodních vztahů University Mateja Bela v Banské Bystrici a spolupracuje s Ústavem politických věd SAV v Bratislavě. Do roku 2000 člen redakční rady časopisu Mezinárodní politika, řízené a financované dceřinnou firmou ministerstva zahraničních věcí ČR. Poté působil do srpna 2007 jako redaktor týdeníku Ekonom. Od roku 2006 se aktivně zapojil jako publicista a analytik mezinárodních vztahů do kampaně proti umístění prvků americké protiraketové obrany v Česku. 5. května 2007 v Praze vystoupil jako jeden z hlavních mluvčí na konferenci, která diskutovala postup v boji proti výstavbě protiraketového systému USA v Evropě. Je signatářem tzv. Pražské výzvy přijaté účastníky konference. Nyní působí jako prorektor na Vysoké škole mezinárodních a veřejných vztahů v Praze. V akademické radě této instituce je vedle Krejčího mezi jinými i , bývalý ministr zahraničních věcí a poté zvláštní velvyslanec v zemích bývalé Jugoslávie dr. h. c. Mgr. Jiří Dienstbier , v letech 2000 až 2004 velvyslankyně ČR v Bělehradě, dnes rektorka VŠMVV doc. Ing. Judita Štouračová, CSc. , prezident Asociace českých reklamních agentur a marketingové komunikace Mgr. Pavel Brabec , proděkan pro zahraniční styky Fakulty humanitních studií UK doc. Ing. Karel Müller, CSc. či poslanec a předseda ČSSD Ing. Jiří Paroubek.

Škola vzdělává řídicí pracovníky Generálního ředitelství cel, české diplomaty a vysoké státní úředníky. Studenti vysokoškolského studia společně se studenty Vyšší odborné školy mezinárodních a veřejných vztahů se v roce 2002 pod gescí školy, na základě svobodného rozhodnutí, formou odborné praxe a osobním nadstandardním zapojením podíleli na kampani dvou senátorů a dále při komunálních volbách v kampani kandidátů ČSSD a ODS na místo primátora Prahy... I to je jejich budoucí práce... a i tomu je učí jejich pedagogové. Primátor Prahy Bém (ODS) by se měl alespoň teď dozvědět, kdo mu pomáhal do křesla. Aby věděl.

Ing. Rudolf PŘEVRÁTIL CSc. je od roku 1989 nezávislý ekonomický a politický analytik na volné noze (INRES) a překladatel, nyní už dlouhá léta v důchodu. Do češtiny překládá například komentáře Immanuela Wallersteina, jeho knihy (např. Úpadek americké moci : USA v chaotickém světě, Sociologické nakladatelství 2005 či Utopistika : historické rozhodování ve 21. století ) či knihu Kybersocialismus od Allina Cottrella a Williama Paula Cockshotta (ISBN: 80-86263-73-8). Knihu, která vychází z kritiky názorů Friedricha Hayeka a Ludwiga Misese o "nemožnosti socialismu". Mimo to, že je členem ČSSD v organizaci "Na rybníčku", nezastává žádnou veřejnou ani politickou funkci. Se svou minulostí spolupracovníka zahraniční rozvědky se nikdy netajil ani ji svým spolustraníkům či spolupracovníkům nijak nezamlčoval. Přesto byl přijat do ČSSD prakticky jednomyslným hlasováním členů organizace, která ho přijímala. V hnutí Ne základnám se angažuje jako soukromá osoba, je organizátorem Petice za uspořádání celostátního referenda o umístění základny Národního raketového systému obrany Spojených států v České republice. O hnutí Ne základnám říká:

Konstatujme bez rozpaků, že v iniciativě Ne základnám převládá levicové smýšlení, ovšem velmi různorodé, jak to odpovídá současné roztříštěnosti levice. Dominance levicového smýšlení je zčásti důsledkem politiky pravice, o níž už byla řeč. Do určité míry je ale také dána geneticky. Iniciativu mohli uvést do chodu pouze lidé, kteří mají kritický postoj k současnému společenskému uspořádání a jeho trendům, které trkly zlomkovité zprávy o jednáních, zveřejňované alternativními servery v Česku a zahraničí nebo zcela zastrčené ve světovém agenturním zpravodajství. Mohli to udělat pouze lidé kriticky myslící v mezinárodním kontextu, vidící určité souvislosti, pochybující o smyslu celé "války proti terorismu" atd. To vše jsou dnes konstitutivní znaky levice.

Rudolf Převrátil: Když se trochu usadil prach, aneb několik poznámek k debatě o sobotní demonstraci iniciativy Ne základnám ZDE

Vzato kolem a kolem, je to dobrá společnost... Vypovídá o osmnácti posametových letech české společnosti víc, než deset memoárových knih.

Problém je, že drakonické tažení Hany Čápové v Lidových novinách je prakticky opsaný rozhovor redaktora Jana Hrbáčka (který přinesl Kubiceho zprávu do Českého rozhlasu) z vysílání Radiožurnálu 2.5. 2007, s "odborníkem", spolupracovníkem a expertem policie na "extremismus" Miroslavem Marešem (Masarykova univerzita Brno), Bohumilem Šrajerem, mluvčím Úřadu pro zahraniční styky a informace (rozvědky). V závěru tohoto "investigativního" rozhovoru (jako všechno, s čím tento redaktor do rozhlasu kdy přišel) ovšem moderátorka připomíná, že "svůj podpis pod petici připojily takové osobnosti jako filozof Erazim Kohák, bývalý vládní zmocněnec pro lidská práva Petr Uhl nebo teolog Ivan Štampach." Mluvčí iniciativy Ne základnám Jan Májíček tehdy pro Český rozhlas namítl, že členy a zastánce iniciativy není možné kádrovat. Jeho "kádrový profil" přinesl ovšem před několika dny server iDnes na základě slátaniny "Mluvčí Ne základnám sympatizuje s teroristickou organizací" Adama B. Bartoše. "Politického reportéra" iDnes. Šéfredaktora ultrakonzervativního pravicově extremistického serveru Mladé pravice eurabia.cz.

Na Petra Uhla zapomněla Hana Čápová prásknout čtenářům LN, že dezinformace o mrtvém studentu Martinu Šmídovi, která vedla k eskalaci protestů občanů v listopadu 1989, odešla do mezinárodních tiskových agentur právě z telefonu v pražském bytě Petra Uhla - do rádia Svobodná Evropa ... Bývalý trockista Uhl (prošel radikálně levicovým Hnutím revoluční mládeže, stejně jako Ivan Dejmal, Petruška Šustrová nebo Jaroslav Bašta), člen petičního výboru Charty 77 byl od roku 1991 do roku 2001 expertem Komise OSN pro lidská práva. Mezi léty 1990-1992 vykonával funkci generálního ředitele ČTK, dnes působí jako komentátor deníku Právo. Je výrazným stoupencem Evropské unie a politicky sjednocené Evropy, až chronicky zarputilým obhájcem lidí ohrožených sociálním vyloučením, žen, gayů a lesbiček, Romů, cizinců, dětí žijících v ústavních zařízeních, lidí s tělesným či mentálním postižením. Lidská důstojnost a lidská práva jsou pro něj základní hodnotou, je stoupencem trvale udržitelného života, , ne však rozvoje. Roku 2003 byl zvolen členem Rady České televize, kde působí dodnes. Rakouská sekce Reportérů bez hranic mu udělila v listopadu 2002 Cenu za svobodu tisku za celoživotní dílo. V dubnu 2006 jmenován francouzským prezidentem rytířem Čestné legie. A to o sobě v Parlamentu ještě před několika lety tvrdil, že je komunista... Je. Jediný opravdový.

Mladá fronta Dnes si najala na diskreditaci hnutí Ne základnám specialisty z řad pravicových extremistů ZDE

Čápová Hrbáčkův rozhovor, zveřejněný dnes na stránkách iniciativy PRO, serveru RADARY-RAKETY, podporovateli opačné petice prozakladnu.cz pouze převyprávěla do podoby vlastního článku a doprovodila jej jediným "autorským" počinem: výrokem poslance ODS, člena poslaneckého výboru pro bezpečnost Tomáše Kladívka... Ten pro Lidové noviny dodává, že by se nemělo zapomenout na starosty z obcí kolem plánované lokality pro radar v Brdech: "Většina z nich jsou bývalí komunističtí vojáci z povolání."

Ano, ještě neumřeli... a někde bydleli. Většinou tam, kde byly vojenské újezdy, kasárna a jiné instalace tehdy ještě československé a lidové armády.

Hana Čápová, LN 30. 3. 2008: Za odporem k radaru je rozvědčík StB ZDE

A abych to Haně Čápové, rozhlasovému Hrbáčkovi, radarovým scénáristům , rozvědčickému poradci premiéra Topolánka i mluvčímu od uziny usnadnil: také jsem byl v SSM, v KSČ i v KSČM. Stejně jako mnoho lidí v ODS, nejen v té pražské a nejen v té komunální. Ještě si je totiž pamatuji, i jako okresní svazácké či stranické tajemníky , ideologické instruktory Městské politické školy, případně stážisty VŠP, oné bolševické Sorbonny... Případně jako ředitele bank či podniků, sponzorujících v té době ODS a ODA. Česká pravice je podivuhodně pestrá... Stejně pestrá jako pestrou minulost mají současní "antikomunisté" v Senátu, bývalý svazák Mejstřík a bývalý komunista Štětina... Mám přátele, kterří organizovali první výlet Štětiny do Náhorního Karabachu. A já sám jsem předával Mejstříkovi svazácké vyznamenání. To bylo ještě před 17. listopadem. Odešel jsem z KSČM v roce 1992, ve chvíli, kdy corporate identity této strany, které jsem pomáhal tvořit, bylo hotové na dlouhá léta, kdy do funkce nastoupil jako předseda bývalý přítel Václava Havla, režisér Jiří Svoboda. A s ním jako poradce Radim Valenčík. U toho jsem být nemusel. Přešel jsem po nějakém čase do ČSSD, kde do té doby působil chaoticky analytik CIA, profesor Jiří Horák. Přítel Jiřího Paroubka, přišedšího do ČSSD od národních socialistů. Pomáhal jsem k moci jeho protivníkovi a dlouholetému rivalovi, Miloši Zemanovi a jeho týmu až do roku 1998, kdy vstoupil hlavním vchodem do Strakovky. A dodnes jsem registrován v "jeho" pražské organizaci, v níž je nezávislý duch vzdělaných, kreativních a intelektuálně potentních lidí různého vzdělání, postavení i názorového zbarvení (od liberálů po konzervativce, od globalistů po alterglobalisty, od bývalých komunistů po pragmatické emigranty a idealistické disidenty) zárukou, že levice zůstane tvůrčím, intelektuálně pluralitním prostředím, prostředím pozitivní deviace - nebude spolkem impotentních samců, vyznávajících slepě názory jakéhosi absolventa vojenského gymnázia, chlopa s gulama, kterému ty názory někdo musí napsat, aby je vůbec měl.

Lidi jsem za těch dvacet pět let, co se motám okolo politiky, vždy soudil podle toho, co vykonali, nikoliv podle toho, co podepsali a nebo naopak nepodepsali. Stejně tak mají právo soudit jiní mne. Chartu77 bych býval nepodepsal, Antichartu zrovna tak. Ne snad kvůli těm dokumentům, ale kvůli některým lidem, s nimiž jsem si nepotřeboval podávat ruce (nebo sdílet celu). To je věc osobní hygieny. Do partaje mě během gorbačovské perestrojky nikdo nenutil, naopak. Vždy jsem si - i jako nestraník, i jako straník - doposud mohl říkat a říkal, co jsem chtěl. Z partaje mě nikdo nevyhazoval a pokud mě kádrovali, činili tak utajeně. Cenzurou jsem netrpěl, omezováním tvůrčí práce také ne. A kdyby chtěla Hana Čápová či redaktor Hrbáček nálepkovat moje názory, můj život či mou práci, může. Nemám se za co stydět. Ani za posledních deset let nezávislé žurnalistiky ne. Což se o posledním článku Čápové říct nedá.

Do nezávislosti má daleko, do objednávky - vzhledem k načasování - blízko.