Z titulku usuzuji, že Silvie má válku buď za hotovou věc nebo je jí šumafuk, což může být totéž -- neboť se článek mohl jmenovat i jinak (třeba): "Zástupci íránského parlamentu by rádi s našimi politiky jednali, jenže není jisté, o čem by měla být dohoda, na čem by mohl být solidní mír postaven, tamější režim je, jak známo, problematický, velmi problematickým se jeví i prezident."

Což je skutečnost. Íránci vyrážejí do světa proto, že chtějí jednat. Vyrážejí uprostřed všeobecného volání po válce. A z prestižní tiskoviny se dozvědí, že jsou černými emisary, že jejich náboženským autoritám se zde říká atomoví ajatolláhové, že vyrábějí Bombu -- a ke vší strastiplné netaktnosti, se těsně před jejich návštěvou pod článek obsahující propagandistické titulky, (ale žádnou informaci o tom, jak může být politika v tak velké a tak kulturně a sociálně složité zemi, jakou je Írán, komplikovaná,) podepíše osoba s židovským příjmením. No ti si možná musí myslet, že jim karty rozdává sám Ďábel! (Izrael je sice pro Evropu hotová věc, díky jeho totálnímu zaštítění Amerikou, jež je tradiční - to od amerického posvěcení jeho vzniku -- ale Střední a zejména Blízký Východ měl možnost poznání pravého izraelského fortele při vytváření dobrých sousedských vztahů zblízka.

Silvie si myslí, že je velmi dobře informovaná -- "Jejich země byla právě prohlášena za možnou rozbušku velké války." A francouzský ministr zahraničí Bernard Kouchner pravil:,,Musíme se připravit na nejhorší, a to je válka". A to ani neví, že ruští experti již opustili atomovou základnu v Bušéhru. (Pozn.: jde o elektrárnu..) Ovšem proč na tato prohlášení reaguje Silvie přičinlivým vrtěním ocáskem (resp. žhavením hysterických nálad a nezodpovědností) nevím. Možná, že totální poslušnost vůči hlasitějšímu a arogantnějšímu s sebou nese nějakou protekci, ale s tím já nemám absolutně žádné zkušenosti.

Prohlášení o Ahmadínedžádově hraní si s Bombou mi stačí, abych rozjela akci. Propagandistický náboj titulků a jeho možný dosah mne tlačí víc než dost. Mám totiž paměť. A bombu ani hraní s ní jsem neviděla, jinak by toho byly dávno plné noviny. Navíc, citovaná zpráva vojenské rozvědky jasně říká "tento režim by mohl disponovat raketami a odpalovacími zařízení asi tak v horizontu do roku 2015." Máme 2007 a strategické know-how není jen poměrně jednoduché jádro, ale také velmi složitá hutní výroba, k níž patří high-tech legury -- a to velmoci zcela určitě nedávají jen tak z ruky..

Zavolám Silvii. "Dostala jsem nápad: Když někdo o někom prohlásí, že si hraje s bombou s velkým B, měl by proto mít důkazy, jinak je to pomluva. A pomluvu je možné dokazovat nebo vyvracet." Nejde mi vůbec o trestání nějaké nezodpovědné novinářky, (ale v průběhu rozhovoru s ní mám chuť svůj názor změnit), jde mi o to, domluvit se s ní, že svou při předložíme k soudu a na ten zaapelujeme, aby se provedlo důkazní řízení s předvoláváním svědků, vybízení k pořizování důkazů, tj. mezi íránskou stranou a mezi našimi tajnými službami, které připravily analytickou zprávu.

Je-li íránská strana moudrá, domluví se nejprve na tom, kdo bude u ní hledání stop zajišťovat a pak zpřístupní své území nebo spisy. Jenže by muselo být zaručeno, že soud bude nestranný, demokratický, veřejně přístupný a íránská strana bude o smyslu počinu -- tj. příležitosti k obraně nebo k vynucené, ale férové dohodě bez podrazů (navíc na neamerickém a nefrancouzském, do války neštvoucím, čili poměrně neutrálním území), tedy o záměru pořídit nezávislé forenzní důkazy pro nebo proti tvrzení, korektně a včas uvědoměna..Podle nosa poznáš totiž kosa, říká se v Čechách. A podle reakce na férově nanesený návrh lze poznat míru ochoty. A tak dále, což ještě rozvineme. Jen ještě tohle: předčasný výrok .typu "ani-ani" by mohl znamenat také jen neobratnost a nekompetenci aktérů. Výrok "ani-ale" zase vyžaduje dlouhodobé trpělivé dohlížení na plnění dohod, aniž by docházelo k porušování etiky.

Silvie mne zkusila pokousat! (Ještěže mezi námi bylo to telefonní sluchátko.) Říká tomu: "Ztotožňuji se s naší politikou, která vychází z jistých postojů a úmluv Unie a ta razí kritický přistup k problematickým režimům." Nemám zhola nic vůči kritickému přístupu, mám něco proti štvavým propagandistickým titulkům a proti takovému vedení komunikace, jež může ve skutečnosti pouze zablokovat naše možnosti problematickou společnost nenásilně transformovat nebo se o její transformaci pokusit, ke stylu komunikace, jenž zhusta opravdu k válce vede.

"Vy byste bránila člověka, který popírá holocaust?" Ahmadínedžád není celý Írán, Ahmadínedžád sem nepřijel, jedou sem zástupci parlamentu.. A válka by nemusela postihnout ani tolik Ahmadínedžáda jako íránskou společnost. (Známe to z Iráku: nenávist do čtvrtého kolene! Věčná škoda, že Albert Schweitzer dávno zemřel!) Zástupci parlamentu se nikdy nevyjádřili v tom smyslu, že popírají holocaust. A Ahmadínedžád zatím naštěstí nenapsal o svém soukromém bludu tlustou knihu a nejezdí o něm přednášet na kongresy. Je však pravda, že se nejspíš ani nepokusil narovnat postavení židovské komunity ve své zemi a že režim nerad vidí styky této komunity s Izraelem (o čemž psal Pavel Novotný pro Dnes). Také ovšem řekl, že v jeho zemi není homosexualita. (Oni to totiž muslimové popírají, bojí se svého boha a nevhodného sexuálního chování. Je vcelku vzato možné, že řada homosexuálů svou orientaci z tohoto důvodu nepřiznává ani sama sobě, pročež může mít trauma. Ale je možné z této kulturní záležitosti vinit Ahmadínedžáda? Což se dělo.)

Určitě si myslí, že je to nějaká taková zrůdnost jako západní porno a je velmi nepravděpodobné, že nějakého homosexuála kdy poznal, a i kdyby, odpovědí ano by mohl urazit celý národ. (Jinak je to podobné, jako kdybychom obviňovali Klause z ignorování problematiky gender. Anebo ano: jestli bude po příštích volbách v parlamentu 30 a více procent žen, věřím, že do roku 2015 se v Íránu první vlaštovky veřejně přihlásí ke své homosexuální orientaci.) Tento odstavec bych chtěla uzavřít suchým konstatováním -- média jsou všeobecně vůči Íránu a zejména vůči Ahmadínedžádovi spíše zaujatá a snaží se v této zaujatosti posílit i své čtenáře -- kdyby to nebylo v souvislosti s plánováním války, asi bych to brala.

Ale já mohu uvést ve prospěch Ahmadínedžáda něco jiného, dokonce sympatického. Velmi. Ačkoliv: jde o akt, který právě vyvolal jeho nařčení z terorismu. Zní to absurdně, vím, začneme pomalu.

Je rok 2003 a zuří válka v Iráku. Já se ovšem věnuji monitorování problematiky SARS. Když mi ovšem kamarád pošle zprávu, že Bagdáďané měli na opuštění svých domovů před bombardováním jen 24 hodin -- za předpokladu že sledovali to správné zpravodajství z Bílého domu, značně zblednu. Když už jsem úplně vyflusaná, podívám se na problematiku Iráku znovu -- právě bombardují Falúdžu -- průmyslové centrum. Proč? Hledám v našich novinách -- vládne jednostrannost. I Britské listy v podstatě jen popisují nálety. Le Monde je o něco pestřejší. Již dochází k prvním nepokojům mezi obyvatelstvem (Karbalá).

Vztekám se, necháváme Američany vést si válku zcela bez dozoru nad tím, co dělají a proč to dělají, oni svá rozhodnutí nemusí nijak odůvodňovat natož obhajovat. Velká chyba.O té Falúdže si myslím, že to bylo místo, kde usoudili, že by bylo nejlogičtější hledat důkazy opodstatňující rozhodnutí jejich prezidenta -- ale že tam nebylo nic, snažili se však tak, že vyvolali revoltu, kterou museli pokropit bombovým kobercem.

Snažím se nalézt nějaké názory Iráčanů. Internet je jako vymeten. Stránky, které by měly existovat, hlásí problémy. A na jedněch stránkách ovšem najdu informaci, že snad bude fungování obnoveno, resp. že snad budou vydávány noviny, po získání peněz, které přislíbila íránská strana. Neuplyne den a dočtu se jinde, že na íránsko-iráckých hranicích byl zadržen špion s penězi. Za další den či dva je z podpory terorismu obviněn Ahmadínedžád. A pak už jsou média jen prosolována obskurními prohlášeními, činěnými patrně v afektu, která on pak následující léta namáhavě vysvětluje médiím. Jestli poslal na jakoukoliv iráckou žurnalistiku prachy, je u mě bourák. Myslím, že nemám schovaného nic, nebo resp. nic z toho, na čem by se dal tento příběh celkově doložit. Ale předkládám k úvaze následující:

Byli nepřáteli euroatlantické civilizace Iráčané? Tvrdilo se, že vadí jen Sadám a jeho režim. A proč tedy dodnes nemáme v Evropě jedinou zprávu od autentického Iráčana z doby války o tom, co se tam dělo, jak zněly nejsilnější protiamerické protesty, výpady a argumenty??!! Jak to, že neznáme detailně dění ve Falúdži z doby bombardování a z doby, jež tomuto bombardování předcházelo z ruky nějakého Iráčana?

(Podobně však neznám jediné vyjádření americké strany o tom, jaké ji k tomuto bombardování vedly důvody. Příčina je jasná: nemáme žádného hlídacího psa demokracie! Sedmá velmoc totiž bojuje již jen s příliš velkou miskou žrádla.)

Jistě, irácké noviny do doby války vedli lidé poslušní Sadámově politice, ale psát a programovat určitě uměli i jiní. Internet tam byl. Faxy také. Ale -- my jsme vytvořili civilizaci, jejíž moc nesnese odporu. Byly možná důvody všechny hlasy, které oponovaly, řvaly, bránily se, nepustit do našeho éteru -- protože by mohly zpochybnit celé válečné tažení (a předjednané obchody).

Jenže to je také možná jediná odpověď na otázku, proč se místo psaní tehdy, nyní v Iráku praktikuje zabíjení. A nejspíš i proč byli zabíjeni zahraniční novináři. Úsloví, se kterým máme v Čechách své zkušenosti: O nás bez nás. Jenže v Čechách nikdy nedošlo k takovým dějům, k jakým došlo v Iráku. Ani o americkém programu tzv. poválečné obnovy Iráku a jejím provádění nemáme v Čechách detailní zprávy. Dodnes nevím, co si počít s informací, že v určitém okamžiku bylo v Iráku vyhozeno do povětří 95 šíitských mešit (zpráva Českého rozhlasu).

Protože za Sadáma ani dříve takovéto násilné náboženské sváry nebyly, chápu se jediného klíče, který se mi nachomýtl pod ruku -- soukromé žoldácké agentury, masivně profitující na délce nepokojů, netvrdím, že tento klíč patří k tomuto zámku, trochu spekuluji o tom, že kdo by nejspíše mohl vědět o příčině výbuchu těch šíitských mešit, by mohli být šíité v Iránu, kteří budou mlčet a své styky s Iráčany tajit, ale hlavní problém, který mám, spočívá v tom, že jsem oficiálně nedostala žádné klíče, které by se k zámku hodily, jen pokřik "všechno je to Al Kajdá"!

Domnívám se, že jediným motorem klidného spolužití kultur je tzv. symetrická komunikace -- tj. jedna strana si řekne své a druhá si také řekne své, ne pod tlakem -- i kdyby měl být její názor opačný nebo dokonce nenávistný. Existují totiž také moderátoři. Ke komunikační symetrii patří také to, že komunikaci nebudou vést mezi sebou jen zástupci establishmentu na jedné a druhé straně, (nebo že establishment jedné země bude přímo podporovat v druhé zemi spiknutí proti moci.)

Protože si také myslím, že agresivní jednání je poháněno nemožností rozvinout pravé politické nástroje. Možnost nalézt sympatizanta někde na druhé straně, je tradičně také jedinou možnou obranou proti tyranii, i kdyby se mezi sebou dohodly moci dvou států. Je prostě milion a jeden důvodů, proč komunikaci neploštit a nepotlačovat -- je to jediná civilní obrana proti zákeřnému působení fám a pomluv, proti dezinformacím, proti ploštění reality. Jediná obrana proti zneužití výsadního postavení jednoho vůči druhému.

. Mám vzkaz pro paní Hybáškovou, která říká, že vstřícný krok vůči Íránu "je nepřípustný, nesmyslný krok": Jste si jistá, že existuje nějaké "umět vést válku?" Že vy umíte dohlédnout na to, aby se ta válka korektně vedla, bez roztříštění íránské společnosti, bez ztrát na civilistech, bez zborcení soudržných sil společnosti - jak tomu bylo v Iráku? Pod taktovkou Američanů a s administrativou, která vedla válku v Iráku? A jste si jistá, že si Ahmadínědžád hraje s Bombou? Staví atomové elektrárny, pokud mi je známo -- a do jeho země byla pozvána spousta evropských podniků -- to možná zhoršilo vztahy. Vždyť i boleslavská Škodovka onehdy podepisovala kontrakt o založení podniku v Íránu. Zkrátka, spousta evropských firem odchází tvořit další zisk tam.

Veďte, prosím, raději válku diplomaticky. Formou aktivní mírotvorné politiky. Myslím, že jsme svědky jevu Hora se vydala k Mohamedovi. Po pravdě řečeno se té Hoře divím, protože Mohamed v tomto případě není Mohamed, evropská politika se chová spíše jako Hitler. Vy neskrýváte pocit bezvýchodnosti a neužitečnosti jednání, a hlavně nedůvěry , ale: vždyť jste mohla podmínit jednání s diplomatickou návštěvou pobídkou k propuštění alespoň nejkřiklavějších případů politických vězňů, nebo alespoň některých politických vězňů! (A doufám, že si ještě pamatujete, jak byl za veškeré amnestie napadán naší demokratickou společností Havel.)

A nezapomeňte vzít delegaci s dobrým tlumočníkem do muzea židovského ghetta a válečného vězení do Terezína. A nevynechávejte terezínské krematorium, prosím. Je velmi působivé. Ale buďte velmi taktní -- tento holocaust je evropská záležitost, žádný muslim se na něm nepodílel, takže není vhodné žádat po muslimech, aby si sypali popel na hlavu.

Na to, abych rozjela správný soudní proces o tom, zda šlo o pomluvu či nikoliv, bych potřebovala spolupráci s Respektem, resp. jeho šéfredaktory a vlídné působení politiků na soudce s velkým S, aby se začalo pracovat v určitém duchu. Není mi jasné, kdo by nesl náklady. Já na to nemám.

Respektu by mohla vidina nákladů bránit v rozhodnutí se do něčeho takového pustit, íránskou protistranu by asi mělo cenu o krytí nákladů požádat, jenže by to zároveň diskreditovalo proklamovanou nestrannost soudu vůči mezinárodní veřejnosti. Předpokládám, že by se začalo tím, že by zástupci iránského parlamentu bez nátlaku vydali prohlášení o tom, jak v jejich zemi probíhá rozhodování, co musí schvalovat parlament, zda je něco z pravomoci parlamentu vyňato a přísluší jen prezidentovi, jaké o rozhodování existují záznamy. A rozhodně bych se přimlouvala za to, aby Irák mohl dále provozovat svoje jaderné elektrárny a co k tomu patří.

A máme tu větvičku: jsou-li nějaké pravomoci prezidenta zvláštní a nám podezřelé, je lepší dohodnout se s parlamentem a Ahmadínedžádem na okleštění jeho pravomocí nebo na Ahmadínedžáda brutálně zaútočit, a dostat tak zákonodárnou tvorbu do pasti a rizika vzniku nepřehledné a nestabilní politické situace v Íránu? Kdo bude řadovým Iráčanům vysvětlovat, že nejde o proamerický komplot, který má zničit jejich jistoty? Opozice není mainstream. A důvěru není možné si vynutit, ani ji získat automaticky či prováděním puče.

Opravdu, skvělá práce -- údajně se chystáme transformovat "podezřelý režim" na demokratickou společnost --a na stoly našich politiků se o íránské společensko politické situaci dostalo zřejmě maximálně několik žbleptů o tom, že nejde o demokracii, protože tam jsou ženy jsou v horším postavení než muži, a o tom, že studenti, co se na rockovém koncertě opili, byli perzekuováni jejich náboženskou milicí. Mám za to, že následně Amerika prohlásila za teroristickou organizaci právě tuto náboženskou organizaci, čímž Ahmadínedžádovi značně zhoršila bezpečnostní situaci v zemi. On nemůže náboženské poměry ve své zemi zcela ignorovat, jde o do značné míry výbušnou směsici. Možná byl zvolen jako muž, jenž měl tuto směsici držet na uzdě. A jak v 97 pravila profesorka Harvardu Annemarie Schimmel, je možné, že některé islámské státy budou potřebovat s řešením takovýchto situací náboženského pnutí určitou, možná měla na mysli metodickou, pomoc, protože je už více než nějakou tu dekádu jisté, že se jim pnutí mezi náboženskými autoritami a vládami zvládat nedaří. Ale potlačováním hlasů náboženských mluvčí to spíše nepůjde. Leda jejich kultivováním. (A ačkoliv by naše civilizace ze všeho nejraději podporovala ty politické síly, které jsou jí podobné, bylo by možná vhodnější v islámském světě od tohoto přístupu ustoupit a podporovat kompetentní síly vážící si tradičních hodnot a názorů, nebo je alespoň co nejvíce respektující.)

Organizace Middle-East Studies Association, jíž se stala Annemarie Schimmel čestnou prezidentkou, je napadána jako levicová. Dovolila si totiž uspořádat vlastní vědecký kongres o poválečném uspořádání v Iráku -- s účastí vědců a expertů z arabského světa, kteří ve své valné většině nebyli vpuštěni přes hranice do USA. Asi nebyly výsledky tohoto kongresu žádoucí. Však také o nich nikdo významný nepsal.

Pak ovšem jsou celé roky pilné práce těchto expertů k ničemu -- a pak je také nutno říci, že naše tvrzení, že zase někde chceme tvořit demokracii, je jen kec, jen zástěrkou maskující vojenskou úchylnost některých a zcela nezodpovědný přístup druhých. Chci říci -- mám z celé evropsko-iránské politiky pocit, že jde jen o vynášení tvrzení a soudů soukromým kroužkem echt pokrytců. Samozřejmě, když si pokrytci umanou, nebude se v novinách psát o revolučních náladách a změnách občanské společnosti v Itálii, ale o válce v Iránu.

Kdyby totiž naše zahraniční politika nebyla pokrytecká, využila by nabídky íránské strany k tomu, aby zahájila jednání, jaké demokratické změny by si v jejich zemi představovala. Prostě by přišla s nějakými reálnými a realizovatelnými návrhy a nejhorší, co by se mohlo stát, by bylo to, že by se dozvěděla, jak to je nebo není v jejich zemi proveditelné. Delegace má přijet za týden. Nevěřím, že některý z našich vyšších politiků studuje něco opravdu odborného o islámu, šíitech nebo íránské problematice, dějinách a politice. Prosím parlamentní klub přátel Íránu (udržovaného laskavou osobností a aktivitou poslance Hrabaty), aby byli v této věci co nejaktivnější.

Nedá se předpokládat, že by mohl mít soudnost či kompetenci populus, který si naposledy přečetl v nějakém deníku jeden analytický článek o dobách ajatolláha Chomejního a k tomu snůšku soudobých propagandisticky laděných štěků a ilustrací k nim. Co kdyby noviny a časopisy nabídly něco hodnotnějšího?

Delegace ještě nepřijela. Je tedy možné se připravovat a zamýšlet se nad diplomacií. Být íránskou stranou, byla bych velmi rozpačitá, kdyby mi někdo navrhl, že mi do země pošle tajné služby a bude štrachat a štrachat a štrachat a snažit se, dokud něco nevyhrabe. Vždyť takhle to probíhalo v Iráku. Trvalo to několik let, inspektoři nedokázali nic, ale bombardovalo se. Takže padne-li takový návrh, musí zástupci parlamentu nutně zblednout a vyděsit se a položit si otázku, co je to za obludu, která dokáže učinit takový návrh, první co pocítí, bude podezření, jaký nový komplot se na jejich zemi chystá.. Proto se přimlouvám, aby tato možnost byla ponechána v záloze a započala normální diplomatická jednání o tom, jak do této země vnést více demokracie.

Po pravdě řečeno si nemyslím, že Západu vadí až tolik osoba prezidenta, je to jen obvyklý postup zahájení útoku -- začít napadením hlavu státu. Co si myslím, že vadí Západu více, to jsou íránští duchovní. Nevzpomínám si přesně -- bylo to tady, kde vyhlásili fatvu proti Salmanovi Rushdiemu? Pak musí mít Západ nutně strach -- ať se bude dít cokoliv, íránské náboženské autority k tomu řeknou své -- a to bude mít svůj dosah. Jenže pokud se pamatuji, nikdo nezaznamenal, že by se Salmana skutečně někdo vypravil zabít. Ale ta nemírná hrozivost, která z íránských náboženských autorit vyzařuje, není vyvolána jen jejich politickým angažmá -- jde o neporozumění podstatám víry, jak se v tomto kousku světa udržuje.

Paní Annemarie Schimmel se pokusila jednou vysvětlit, proč vůbec tento spor o Satanské verše vznikl. Řekla přibližně toto: "Pan Rushdie z tohoto prostředí vyšel a mohl si být vědom že touto knihou realizuje určitou misi -- kulturní setkání mezi dvěma světy a kulturami. Zná islám, mohl a měl být mnohem citlivější -- viděla jsem muslimy, kteří nad četbou této knihy plakali. Vzalo jim to srdce." V této části světa je prostě víra v Boha ještě velmi živá.

Podotýkám, že to byly naše západní evropské noviny, kdo okamžitě paní Annemarie Schimmel za tento výrok strhal. Evropa se vzdává pochopení -- a proto v ní nutně musí narůstat obavy -- nestanou se íránské náboženské autority dalším motorem atentátnických útoků? Když zničíme celou tu kulturu, mohli bychom se třeba méně bát!?!. To je hlavní psychické pozadí problému, domnívám se. Ale není to pravda, zničení jiné kultury nic nevyřeší. Je to jen způsob, jak znovu uvést do světa mechanismy krevní msty a spoustu jiných svinstev..

Bylo by slušné, vypořádat se se strachem samostatně, více se zajímat a velmi jemně jednat!

(To ovšem mohou jen lidé, kteří opravdu nechtějí válku a dobře si uvědomují možnost jejího vzniku. Jsem zvědavá, kdo po mně hodí první kamenem za tvrzení, že hlavním promotérem této války je momentálně Západ. Ustrnutí mírotvorné politiky na mrtvém bodě může znamenat, že naši diplomaté nemají patřičné schopnosti a morální vlohy.)

Pozn. Text je první draft z připravované knihy Hodinka islámu po česku (motto: Proti komu bojuješ, toho víru studuj) kapitola Ďábloviny s česnekem.