29. 11. 2007
RSS backend
PDA verze
Čtěte Britské listy speciálně upravené pro vaše mobilní telefony a PDA
Reklama
Reklama
Celé vydání
Archiv vydání
Původní archiv

Autoři

Vzkaz redakci

OSBL
Tiráž

Britské listy

http://www.blisty.cz/
ISSN 1213-1792

Šéfredaktor:

Jan Čulík

Redaktor:

Karel Dolejší

Správa:

Michal Panoch, Jan Panoch

Grafický návrh:

Štěpán Kotrba

ISSN 1213-1792
deník o všem, o čem se v České republice příliš nemluví
Jan Keller
29. 11. 2007

ANALÝZA

Co zbylo ze zelených? Martin a Džamila

Česká strana zelených nepodporuje občanský sektor, nepomáhá životnímu prostředí a dělá ostudu v Evropě

Po volbách v roce 2006 zavládlo v ekologickém táboře v naší zemi obrovské nadšení. Strana zelených se překvapivě dostala do parlamentu a o pár měsíců později se stala dokonce jednou ze tří stran nově vytvořené vládní koalice. I přes poměrně nízký počet mandátů získali zelení ve vládě hned čtyři křesla. V parlamentu zasedlo šest jejich poslankyň a poslanců.

Co zbylo z počáteční euforie o necelý rok později? Pocity rozčarování, pocity studu a dojem trapnosti. Strana zelných má nyní ve vládě prakticky již jen dvě křesla. O to první se připravila tím, že si nechala vnutit na post ministra zahraničí Karla Schwarzenberga. Od počátku prováděl zcela jinou politiku, než k jaké se zelení zavázali ve svém volebním programu. Zdůvodňuje to tím, že v cizině zastupuje celou zemi, nikoliv jen jednu politickou stranu. Ve skutečnosti vystupuje nikoliv v zájmu celé země, hájí v zahraničí výhradně zájem jedné politické strany. Bohužel ne té, za kterou byl do vlády nominován. Druhé místo ve vládě zelení ztratili, když nechali prakticky bez odporu padnout ministryni školství Danu Kuchtovou.

Je pravda, že její výkon byl průměrný a že se dopustila řady chyb. Totéž však lze říci prakticky o všech jejích kolezích v ministerských křeslech této vlády. Jen ona jediná však musela odejít. Jakousi podivnou shodou okolností odešel v její osobě z vlády také jediný člověk, který byl ochoten diskutovat s odpůrci radaru a dát jim v lecčems za pravdu. Nelze vyloučit, že právě to jí přitížilo více než neohrabanost v získávání evropských peněz. Někteří její kolegové byli v tomto ohledu ještě neohrabanější než ona. Ve funkci však setrvali. Protože je zřejmé, že Danu Kuchtovou nevystřídá ve funkci její bývalý náměstek Dušan Lužný, je velice pravděpodobné, že vliv zelených se omezí pouze na dvě zbylá křesla. Na křeslo ministryně bez portfeje, která je tak nenápadná a tak bezmocná, že nemůže vadit snad skutečně nikomu. A na křeslo místopředsedy vlády a ministra životního prostředí, který sice vliv má, neuplatňuje ho však v zájmu své strany.

Zelení natřikrát

V této situaci lze konstatovat, že ve Straně zelených jsou ukryty vlastně strany tři. Tu první a zdaleka nejvlivnější skupinu představuje její předseda spolu se šesti svými poslanci. Je v jejich (a pouze v jejich) zájmu, aby zelení udělali cokoliv pro své udržení ve vládě. Nic z toho, co se zatím vládě přihodilo, nepohnulo tuto skupinku k tomu, aby o své účasti ve vládě třeba jen na vteřinu zapochybovala. Podivné domácí účetnictví ministra pro regionální rozvoj přešel Martin Bursík a jeho věrní s chápajícím úsměvem. Odpor ODS k referendu ho nevyvedl z rovnováhy, jako kdyby právě tento bod nebyl jedním z pilířů volebního programu jeho strany. Když by se čistě náhodou začala stavět další jaderná elektrárna a rozjela se těžba uhlí v severních Čechách, a třeba i v Beskydech, Martin Bursík by nepochybně našel dobrý důvod, proč ve vládě i nadále setrvávat. Možná by argumentoval tím, že je to jediný způsob, jak nekompromisně prosazovat program zelených.

Druhou skupinu ve straně představují její voliči. Jsou to z nemalé části bývalí voliči Unie svobody. Heslo kvality života, které Bursíkova strana razí, pro ně znamená především možnost nakupovat zdravé potraviny a bydlet co nejdále od rušných cest a křižovatek. Pokud se jim toto slíbí, budou tolerovat cokoliv. Nevadí jim slavný popírač globálního oteplování ve funkci prezidenta, nevadí jim kupodivu ani daňová reforma, která pomáhá lidem stojícím o jeden až dva příjmové stupínky výše než oni.

A konečně třetí, zdaleka nejméně vlivnou skupinu, představují členové strany zelených. Politicky stojí někde uprostřed pravolevého spektra, někteří jsou vykloněni o pár coulů nalevo, jiní o pár palců doprava. Ve straně ovšem nemají prakticky žádný vliv. Martina Bursíka ani zelené poslance jejich názory nezajímají a bývalí voliči Unie svobody jim klidně své hlasy odevzdají, protože vědí, že hrají jen úlohu jakýchsi bílých koňů či spíše zelených soumarů. Odedřou drobnou mravenčí práci a za to jim na příštím sněmu jejich předseda nevynadá tolik, kolik by si podle jeho mínění zasloužili. A pokud by jim i vynadal, dovolí pak některým z nich, aby se s ním vyfotili.

Pokuta za smog

To, jak vypadá Bursíkova strana zevnitř, by nemuselo samo o sobě nikomu z nezúčastněných příliš vadit. Ovšem jen v případě, pokud by tato strana nedělala sytě zelené křoví v situaci, na kterou mnozí lidé začínají více či méně doplácet. Kvalita životního prostředí v naší zemi se už zase zhoršuje. Na dvou třetinách území rapidně stoupá míra znečištění ovzduší. Když Martin Bursík nedávno přicestoval na severní Moravu, prohlásil, že tento problém je jeho naprostou prioritou. Bude prý usilovat o to, aby se situace v následujících letech zase začala obracet k lepšímu. Ani ho nenapadlo, že by mohl situaci postižených občanů pomoci vyřešit mnohem dříve, a to v řádu měsíců, které nám zbývají do Nového roku. Od tohoto data začneme totiž platit za každou návštěvu u lékaře poplatek třicet korun a za každou položku na receptu poplatek ve stejné výši. Tyto částky máme prý odevzdávat z motivačních důvodů. Měly by nás přimět k tomu, abychom více dbali na zdraví své a svých dětí. Je zvláštní, že Martina Bursíka ani uprostřed ostravského smogu vůbec nenapadlo, jak je situace absurdní. Jistě je mu známo, že se znečištěným vzduchem souvisí vyšší nemocnost nejen dýchacích cest, ale v důsledku poklesu imunity organismu i dalších nemocí.

Jak mají omezovat své návštěvy u lékaře lidé v oblastech, ve kterých je předepsaná norma pro znečištění ovzduší překračována nikoliv povolených třicet dnů v roce, ale plných dvě stě?

Pokud s tím chce Martin Bursík něco dělat, měl by promluvit s kolegou Julínkem a vysvětlit mu, že lidé, kteří nemohou ovlivnit závadnost toho, co dýchají, mohou jen velmi těžko ovlivňovat četnost svých návštěv u lékaře. Poplatek, který budou muset platit i za nemoci způsobené znečištěním, je vlastně jen pokutou za to, že se nemohou odstěhovat někam hodně daleko. Proč chce česká koaliční vláda s účastí Strany zelených pokutovat lidi za to, že žijí v nezdravém prostředí? Taková pokuta nemá pochopitelně nic společného s tržním řešením, které patří mezi další priority strany zelených. Pokud by skutečně vše mělo fungovat tržně, pak by museli platit znečišťovatelé, nikoliv jejich oběti.

Poplatek u lékaře by za pacienty musely platit firmy, které emise produkují a jejich zdraví tím zhoršují. Takové poplatky by skutečně mohly motivovat ke snižování nebezpečných emisí. Pokud budou pokutováni naopak nemocní, nebude to motivovat nikoho vůbec k ničemu. Martin Bursík umí o trhu nesporně velice pěkně hovořit. Měl by se možná trochu více zamyslet nad tím, jak trh funguje.

Dobrovolně chudí

A mohl by se zamyslet nad spoustou jiných věcí. Na posledním velkém sezení Strany zelených se pustil do těch členů, kteří požadovali zastoupení strany v dozorčích orgánech firem se státní účastí. Prohlásil, že je nemorální, aby se zelení chovali jako lidovci, kterým jde hlavně o dobře placené "fleky". Lidovcům se vzápětí sice omluvil, členům své strany však nikoliv. Přitom pravdu měli oni, a ne on.

Dnes už nežijeme v direktivní ekonomice, ve které by bylo možno řídit chod firem ať již z vlády, či z regionálních orgánů státní správy či samosprávy. Chování firem lze mnohem více ovlivnit právě z pozic jejich dozorčích orgánů. Právě to Martin Bursík odmítá se zdůvodněním, že by bylo nemorální, aby zelení obsazovali posty vysoce nadstandardně placené. Bohužel také přitom mu něco podstatného uniklo. Nikde není přece psáno, že člen řídící či dozorčí rady musí nutně pro svoji vlastní potřebu použít všechny ty nemorálně vysoké odměny, které z titulu své funkce získává.

Proč by zelení nemohli obsadit maximum postů na této úrovni? Proč by si pak nemohli ponechat z odměn a prémií jen to nejnutnější, jen to, co potřebují k vedení dobrovolně skromného života? Řekněme nějakých sto tisíc korun čistého měsíčně. Zbytek by přece mohli použít na financování ekologických sdružení typu Brontosaurus, Děti Země anebo třeba Hnutí Duha. Zabili by tím dvě mouchy jednou ranou. Jednak by získali skutečně mocné páky k tomu, aby mohli ovlivňovat hospodářskou politiku státem vlastněných velkých firem, jednak by nasměrovali mohutný proud financí do neziskového sektoru, který zatím skomírá na akutní nedostatek prostředků.

Jak známo, většina aktivit lidí z neziskového sektoru už pomalu spočívá v získávání prostředků na fungování organizace, takže na vlastní aktivity příliš času nezbývá. Zelení by mohli vydatně přispět k revitalizaci tohoto sektoru. To by jim ale jejich předseda nesměl zakazovat vstupovat do dozorčích rad. Jistě by v touze pomoci přírodě nezneužívali svého postavení k osobnímu prospěchu. Martin Bursík i na tomhle místě raději hezky mluví o trhu, než aby se zasadil o rozhýbání tržních mechanismů ve prospěch čistšího ovzduší. Raději mluví vzletně o občanské společnosti, než aby ji zcela konkrétně pomohl postavit se zase aspoň trochu na nohy a obnovit přírodě prospěšné aktivity, které vlivem finančního nedostatku často upadají.

Evropská ostuda

Snad nejvíce škody dokázala Bursíkova strana napáchat v oblasti, kterou se chtěla původně nejvíce profilovat. Jde o oblast evropského sjednocování. Čeští zelení nejsou dnes mezi evropskými zelenými nijak dobře zapsáni. Působí dojmem strany, která nemá nic proti militarizaci evropského prostoru, což je na pozadí frází o udržitelnosti postup dosti skandální. Na české zelené se dívají s despektem nejen jejich kolegové v barvě. Česká republika dnes působí jako stávkokaz snah o výraznější evropskou integraci. Po změnách, které přivedly v Polsku k moci liberální směr, zůstává naše malá země v protievropském tažení osamocena jako kůl v plotě.

Naše evropské partnery nezajímá, že zelení to údajně myslí s Evropou dobře. Jsou prostě součástí vlády, která se tváří, že má více rozumu než zbytek Evropy dohromady. Bursíkova strana nese vinu za tuto velice neprozřetelnou politiku. Stokrát se mohou její představitelé zaklínat tím, že Evropa je pro ně stejně tak velkou prioritou jako čistota životního prostředí anebo jako rozkvět občanské společnosti. Pokud by špičkám zelených opravdu o Evropu šlo, netolerovali by vládu, která Evropu rozděluje. Oni však jsou takové vlády přímo součástí. Můžeme si být jisti, že naši evropští partneři mají mnohem lepší paměť, než jakou prokazují zelení, když se mají rozpomenout na body programu, který jim přinesl takovou přízeň voličů. Ostuda, na které se podílejí směrem k cizině, vybledne ještě později než rozpaky, které budí u svých bývalých sympatizantů doma.

Z poměrně nadějných začátků to tak zelení dotáhli k tomu, že mají ve vládě již fakticky jen poloviční zastoupení. Scvrklo se na pouhopouhé dvě osoby - Martina a Džamilu. Těžko říci, která z nich je více k pláči.

Autor je sociolog, ekolog a publicista. Vystudoval historii a sociologii na FF MU v Brně. Absolvoval studijní pobyty na univerzitách v Bordeaux, v Aix-en-Provence a na pařížské Sorbonně. Je profesorem sociologie na Zdravotně sociální fakultě Ostravské univerzity. Je autorem téměř dvou desítek sociologických publikací.

Zveřejněno 24. 11. 2007 v příloze Bellevue - kulturně - společenské příloze Brněnského deníku, Vyškovského deníku, Břeclavského deníku, Blanenského deníku, Hodonínského deníku a Znojemského deníku. Na straně 43. Redakce Deníku tento text nikdy neumístila na internet ani nepřevzala do celostátního vydání...

                 
Obsah vydání       29. 11. 2007
29. 11. 2007 Strana zelených tajně kritizuje Martina Bursíka
29. 11. 2007 Další únik utajovaných informací z BIS a VZ do České televize?
29. 11. 2007 Kdo platí proradarové aktivisty? Tomáš  Stýblo
29. 11. 2007 Britská učitelka v Súdánu odsouzena k 15 dnům vězení
29. 11. 2007 Muslimská organizace požaduje propuštění učitelky Gibbonsové
29. 11. 2007 Když kritizuju, mám něco i vymyslet aneb jak sladit pracovní a rodinný život jinak, než Topolánkova milenka? Anna  Čurdová
29. 11. 2007 Potřebujeme geneticky modifikované plodiny i jadernou energii
29. 11. 2007 Udělali boudu na hlupáka, odnáší to Paroubek. Tentokrát neprávem. Štěpán  Kotrba
29. 11. 2007 Čína a Střední Asie - aneb jak to udělat, aby na Čínu zbyl alespoň nějaký plyn
29. 11. 2007 Dánsko: Demokracie, svoboda, důvěra a soudržnost Egon T. Lánský
29. 11. 2007 Co zbylo ze zelených? Martin a Džamila Jan  Keller
29. 11. 2007 Násilí jako komunikační strategie "bezmocných" Jan  Paul
29. 11. 2007 Ideologie fast foodu
29. 11. 2007 Kterak státní správa proniká do organizovaného zločinu Ladislav  Žák
29. 11. 2007 Je to všechno trochu složitější: signatáři Pražské výzvy chápali, že ke sjednocení Evropy nedojde zbrojením a instalováním nových raket Jan  Kavan
29. 11. 2007 Jak souvisí Rowlingová, Bursík a Greenpeace? Štěpán  Kotrba
29. 11. 2007 Harry Potter a relikvie smrti vychází v češtině 31. ledna 2008 poprvé na ekologicky certifikovaném papíře
29. 11. 2007 Snídaně Jacques  Prévert
29. 11. 2007 I jaderná energetika je důležitá
29. 11. 2007 Pákistánské otazníky Daniel  Veselý
29. 11. 2007 "Odmítám spolupráci se zločineckými Spojenými státy"
29. 11. 2007 Arogantní vzkaz vládní ODS občanům České republiky
29. 11. 2007 Export sněhu ze Šumavy do Prahy
29. 11. 2007 Bude nová "dotace na radost" pro malebný venkov? Jan  Pešout
29. 11. 2007 Vánoční číslo Nového Prostoru
29. 11. 2007 Další kolo sporu o ceny plynu Rusko - Ukrajina
28. 11. 2007 ČT ve svém zpravodajství manipuluje, ať se nevymlouvá
28. 11. 2007 Šaháb: Rakety tisíce a jedné noci Štěpán  Kotrba, Lukáš  Visingr
28. 11. 2007 Hledám služku pro Topolánka. Zn: Musím na schůzi výboru pro slaďování veřejného a rodinného života. Anna  Čurdová
28. 11. 2007 A proč by muslimové měli protestovat víc než my?
28. 11. 2007 Abiotická teorie neodpovídá na základní otázky a výzvy zlomu Michal  Brož
28. 11. 2007 Americký lékař doufá, že vyléčí indonéského "stromového muže"
28. 11. 2007 Aféra jménem Andula (XVII. část) Josef  Brož
28. 11. 2007 Každý národ má takovou vládu, jakou si zaslouží Milan  Valach
28. 11. 2007 Odmítám odpovědnost muslimů? Lukáš  Lhoťan
28. 11. 2007 Jak se žije v Práglu John  Bok
17. 11. 2007 Hospodaření OSBL za říjen 2007

Zelení RSS 2.0      Historie >
29. 11. 2007 Co zbylo ze zelených? Martin a Džamila Jan  Keller
29. 11. 2007 Jak souvisí Rowlingová, Bursík a Greenpeace? Štěpán  Kotrba
25. 11. 2007 Chceme otevřenou diskusi o tom, za jakých podmínek setrvávat v této vládě!   
18. 10. 2007 Gore -- demokrat, který opravdu, ale opravdu není občanský Anna  Čurdová
12. 10. 2007 Proč by měl Václav Klaus Alu Gorovi pogratulovat Jiří  Paroubek
8. 10. 2007 Hnědí a zelení. Vzájemný boj, ale i prorůstání Pavel  Pečínka
4. 10. 2007 Zelené linky Praha-Brusel Pavel  Pečínka
14. 9. 2007 Je hluboký omyl dávat rovnítko mezi životním stylem a hodnotou svobody   
14. 9. 2007 Klaus Bursíkovi: Jednáte bez mandátu vlády - s fatálním dopadem na ekonomiku Václav  Klaus
8. 8. 2007 Přijdou Zelení o své iluze? Tomáš  Krček
23. 3. 2007 Distancujeme se od Klause   
21. 3. 2007 Jsou Bursíkovi zelení "moderní evropskou stranou"? Jaroslav  Polák
2. 3. 2007 Nejde o názor, ale o to, zda jej někdo vůbec může vyslovit   
22. 2. 2007 O čem rozhodnou zítra?   
19. 2. 2007 To už raději ty komunisty, chtělo by se říci Milan  Daniel