Tato perspektiva determinuje i politické dění ve světě. USA obsadily Irák, aby své ekonomice zajistily přístup k iráckým zásobám ropy a hledají cestu, jak obsadit i Írán. Tento šílený scénář řešení energetických problémů válkou předložily světu k řešení USA. V obsazení Íránu jim zatím brání odpor Ruska a Číny. Zejména pro Čínu platí, že obsadí-li USA ropná pole v Perském zálivu, kde leží víc než polovina jejích světových zásob a velké zásoby zemního plynu, vystaví tím její ekonomiku riziku hluboké krize a přinejmenším dočasného zastavení vývoje, zatím co samy sobě zajistí pokračující prosperitu umožňující i pokračující rozvoj vojenských technologií, které jim dají šanci získat absolutní nadvládu ve světě.

Pro Rusko, pokud by nereagovalo na americký útok na Írán nasazením své armády, by existovala jediná možnost, jak si zachovat nezávislost na USA: nahradit ve svém průmyslu postupně spotřebu ropy spotřebou plynu a zastavit jeho dodávky do zemí, které budou podporovat americkou okupaci světových zásob ropy a plynu. Největší naději na dodávky ruského plynu by potom měly země, ochotné a schopné spolupracovat s Ruskem na vytvoření vojenského protipólu k vojenské síle USA. Tedy nejspíš Čína a Indie (ta ale jenom v případě, že pochopí, že v americké hře bude odsouzena k tomu, že bude v budoucnosti sloužit v první řadě americké prosperitě a dodávky energie z klasických zdrojů pro její ekonomiku, budou zcela závislé na libovůli USA).

Tak jako americký útok na Irák vyvolal novou studenou válku, americký útok na Írán by zcela pochopitelně znamenal přinejlepším její zostření a přinejhorším světový jaderný konflikt. I když americké výzvědné služby ustoupily od tvrzení, že Írán pracuje na vývoji atomové bomby, americké úsilí o vybudování radarové základny v České republice a raketové základny v Polsku, jejichž cílem má být oficiálně obrana proti íránskému útoku na USA (představa, že by Írán jako první zaútočil na USA je ale samozřejmě zcela nesmyslná), svědčí o tom, že se vláda USA plánu na obsazení íránských ropných polí nevzdává. V této strategické alternativě by radar v České republice a rakety v Polsku měly Írán zbavit naděje, že USA odstraší od obsazení Íránu obavou, že na území USA dopadnou Íránské atomové bomby. Obě dvě základny by měly zároveň oslabit výchozí pozici Ruska v jaderném konfliktu s USA, kdyby Rusko chtělo uvažovat o možnosti, že zabrání americké okupaci Íránu vojensky. Tak významný krok k získání totální vojenské nadvlády ve světě, aby Rusko a Čína ustoupily americké snaze o ovládnutí světových zdrojů energie, by tím ale USA neudělaly.

Proti spojeným jaderným arzenálům Ruska a Číny by byl tento přírůstek na straně USA skoro zanedbatelný a český a polský souhlas s budováním amerických vojenských základen na jejich území tak ještě neznamená, že by byl americký potenciál tak odstrašující, že by, v případě amerického útoku na Írán, nemohlo dojít ke světové válce. Navíc, pokud by se Indie, jako další jaderná mocnost, připojila k Rusku a Číně, americká vojenská pozice by byla, v případě světové války, ještě o hodně slabší.

V loňském roce Indie úspěšně vyzkoušela balistickou střelu s dosahem 3.500 km a letos má zkoušet střelu s dosahem 6.000 km (vzdálenost z Dillí do New Yorku je cca 12.500 km). Za několik let má Indie mít i nukleární ponorku schopnou odpalovat balistické střely na vzdálenost 1.500 km. K prvnímu experimentu s odpálením rakety Indii zapůjčilo jadernou ponorku Rusko. USA se, za této situace, pokusily zbrzdit indický vojenský jaderný program tím, že v roce 2006 s Indií podepsaly smlouvu, ve které jí nabídly za omezení vojenského jaderného programu pomoc s vývojem jaderných elektráren jako řešením nedostatku energie v indické ekonomice. Americká okupace Íránu by ale Indii musela poučit, že podepsala s USA chybnou smlouvu. Část indické veřejnosti, včetně indických nukleárních vědců, je o tom přesvědčena už teď. Americký kongres smlouvu neschválil. O rozvoji indické jaderné energetiky od té doby s Indií jedná i Rusko a Francie.

Česká vláda svým odhodláním dovolit USA vybudovat na jejím území radarovou základnu, zaujala na této šachovnici postavení pěšáka, který chce USA napomoci v ovládnutí světa, což, jak je patrné ze současného stavu, by znamenalo likvidaci mezinárodního práva a tedy i výrazné omezení suverenity České republiky. Už v tom je zahraniční politika české vlády velmi pochybná. Navíc předpoklad, že by se Rusko a Čína, zalekli americké převahy a rozhodly se sloužit americké prosperitě, zní velmi nepravděpodobně. USA se proto, z obavy před světovou jadernou válkou, při které zatím nejsou schopné zabránit tomu, aby na jejich území dopadly jaderné nálože, nejspíš neodhodlají obsadit íránská ropná pole. V tomto případě bude jediným výsledkem vybudování radarové základny v České republice zhoršení česko-ruských a zlepšení česko-amerických vztahů a zvýšení napětí ve světě.

USA budou dál hledat cesty, jak zahnat Rusko a Čínu do kouta tím, že přetáhnou Indii a Evropskou Unii ještě více na svou stranu. Pro obě tyto politické mocnosti ale v tomto případě znamená příliš úzké spojenectví s USA riziko, že USA obsadí ropné státy v Perském zálivu a dříve nebo později tak jejich ekonomiky ztratí přístup k energetickým surovinám na Blízkém východě a stanou se tak politicky plně závislými na USA a ztratí tak prakticky postavení suverénních států. Na rozdíl od České republiky se proto budou snažit vytvářet situaci, ve které se USA neodhodlají zaútočit na Írán. Kdyby se k tomu USA přesto odhodlaly a nedošlo ke světové válce, Rusko by nejspíš zastavilo dodávky plynu do "nepřátelských" států a česká ekonomika by v důsledku tohoto souboje gigantů zůstala přinejlepším s velmi omezenými dodávkami energetických surovin. USA by nemusely dodávat do České republiky žádnou naftu ani plyn, protože by se nemusely obávat, že Česká republika přejde na ruskou stranu. Česká republika by totiž nebyla schopná USA donutit, aby svou radarovou základnu stáhly z jejího území. Kdyby ale došlo ke světové válce, Česká republika by se stala jedním z cílů útočících raket.

S rostoucími cenami ropy a zemního plynu a s velkou pravděpodobností i následnou ekonomickou krizí, poroste i nervozita ve světové politice a pokud občané států nedokáží donutit své vlády k racionálnímu jednání, může dojít ke světové válce i v relativně blízké budoucnosti. O tom, že česká vláda svým rozhodnutím souhlasit s vybudováním americké radarové základny na českém území, ohrožuje životy českých občanů tedy nemůže být sporu. Jediná cesta, jak česká vláda může projevit svou vůli, zabránit tomu, aby o zbývající zásoby ropy a plynu došlo ke světové válce, je odmítnutí americké radarové základny na území České republiky. Vojenské síly ve světě tak zůstanou vyrovnanější.

Vést o docházející zdroje energie války, hrozící zničením světa, když se tím jenom urychlí jejich vyčerpání, je myšlení hodné idiotů, kteří by měli být vykopáni z vládních pozic občany a národy, které by za to měly zaplatit svými životy.

autor článku je také autorem knihy "Útoky z 11. září -- podvod století".