20. 8. 2007
ANALÝZABoj proti tzv. "třem zlům" - extremismu, separatismu a terorismu konečně v popředí zájmuShoda Číny, Ruska, Kazachstánu, Kyrgyzstánu a Tádžikistánu byla založena již před 11 lety za účelem urovnání hraničních sporů mezi těmito zeměmi a uvolnění napětí v jejich příhraničních oblastech a rozvinula se ve společenství s velmi závažnou geopolitickou perspektivou. České politické elity v domnění, že ve své podstatě obsahuje pouze antiamerický náboj se spolu s poslušnými medii snažily vše upozadit a akademičtí „analytici“ smysl a význam organizace bagatelizovali a dodnes bagatelizují. To je však dnes minulost. Organizace sdružuje skoro tři miliardy obyvatel zemí rozhodujících v Asii, jako Ruska, Číny, Indie, Pákistánu či Iránu, ale je také v úzkém vztahu s rozhodujícími zeměmi Latinské Ameriky, snažícími se o vymanění z ekonomického i politického područí USA. Šanghajská organizace spolupráce (SCO) se dostala do popředí zájmu - konečně. |
Miroslav Polreich, BL: Základní rozbor situace: „Asijská spolupráce v širších souvislostech“ ZDE Šanghajská organizace spolupráce (SCO) TÉMA BL
Včera, 17. 8. 2007 skončilo protiteroristické vojenské cvičení a již 7. summit SCO v Biškeku v Kyrgyzstánu. Osobně se ho účastnili vedoucí představitelé členských i přidružených zemí, včetně prezidentů Číny a Ruska, ale i Iránu. Je třeba se zmínit, že o spolupráci projevil nejnověji zájem také Bangladéš a překvapivě také i Japonsko. Řádným členem se snaží být Pákistán (má dosud pozorovatelský statut), který podal žádost již před rokem. Jak uvedl ministr zahraničních věcí Kasuri, plné členství je v zájmu geopolitického vývoje v oblasti. Vůle po spolupráci je ve všech směrech - v energetickém klubu, dopravě - ropovod do Indie, finance, obchod a bezpečnost. Rovněž ASEAN vyjádřil zájem o spolupráci, kterou pokládá v některých oblastech za nutnou. Zvláštní pozornost je třeba věnovat Iránu, další zemi po Pákistánu, která se již jednoznačně vyjádřila, že se chce stát řádným členem SCO. Žádost je ve stadiu zvažování. Samotné členství by vyloučilo jakýkoliv útok proti této zemi a na druhé straně by ji nutilo respektovat jasné závazky , které členství v organizaci sebou nese. Například zůstat bezatomovou zemí. Írán toto vše ví. A chce se stát členem. Zvykli jsme si chápat Irán v rámci pravidelného a intenzivního masírování médii, že je "darebáckým" státem, vedený extremistickým Ahmadinežádem. Ale kdo eliminoval doposud tradiční nepřátelství Indie a Pákistánu (tři vzájemné války - nyní jsou oba státy atomovými mocnostmi)? Ne Spojené státy - i přes jejich mnohaletou snahu, ale Irán. Je třeba se ptát, proč tomu tak je. Kde jsou všechna odborná akademická pracoviště UK - třeba CESES...? Miloš Balabán, vedoucí Střediska bezpečnostní politiky Centra pro sociální a ekonomické strategie Univerzity Karlovy se 16. 8. 2007 v pořadu Ozvěny dne Radiožurnálu vyjadřoval podstatně hloupěji, než student Mezinárodních teritoriálních studií na FSV UK Václav Štindl, který v odborném časopise Mezinárodní politika publikoval vcelku objektivní a faktograficky bohatý pohled na SCO. Při poctivém přístupu by i Balabán musel dojít k závěru, který odpovídá realitě a dnešnímu stavu – nejen o organizaci z Biškeku, ale i o Iráku. „Rusko si je dobře vědomo toho, že potřebuje Evropskou unii jako svého partnera, což vyplývá i z objemu obchodů a bez Evropské unie by v podstatě ten zahraniční obchod Ruska nebo ta ruská ekonomika na tom nebyla dobře,“ tvrdil Balabán rozhlasovým posluchačům. Miloš Balabán, 16. 8. 2007 ,Ozvěny dne, ČRo 1 - Radiožurnál Václav Štindl: OPEC s jadernými zbraněmi nebo diskusní kroužek? Šanghajská organizace pro spolupráci. in: Mezinárodní politika, Vztahy a problémy, 25.7.2007 Jedinou českou organizací, která zaregistrovala tvořící se SCO ihned, byl Czech Trade, napojený na bývalou českou reprezentaci v Moskvě . Do Ruska českým firmám zprostředkovala přes své kanceláře v Moskvě, Jekatěrinburgu a Petrohradě sto šedesát osm kontraktů v hodnotě více než jedné miliardy ročně a meziroční nárůst je čtyřicetiprocentní. Kanceláře má v Číně, Vietnamu... Schůzky v Biškeku se zúčastnil i zástupce generálního tajemníka OSN s tím, že organizace bude mít pozorovatelský statut. V oblasti pokračující mezinárodní spolupráce byla dále vyslovena jednoznačná tendence navázat aktivní kontakty s Organizací pro bezpečnost a spolupráci v Evropě (OBSE), jejíž jsou některé zúčastněné státy členem. Tato spolupráce je směrovaná ke zvýšení aktivity, „probuzení“ OBSE, která nyní působí jenom jako servisní organizace prostřednictvím svých misí. To ovšem nenaplňuje její původní poslání zcela. Konference přijala Deklaraci, formovala Smlouvu o přátelství a spolupráci a Společné prohlášení. V souvislosti s těmito dokumenty je třeba připomenou podstatné návrhy. Předně je to ustanovení "Energetického klubu", ustaveného na základě návrhu ruského prezidenta Putina, zajišťující stabilitu dodávek plynu a ropy v oblasti.. Jedná se o podporu spolupráce také v dopravní infrastruktuře a informačních technologiích. Kazašský prezident Nazarbajev navrhl vytvoření Klubu "nafty a plynu" - jako burzu, myšlenkové centrum a databázi daných komodit. Prostě jednotný trh SCO na způsob již fungujícího OPECu. Bezpečnostní otázkyOrganizace má samozřejmě i bezpečnostní pilíř, který byl definován již při jejím založení. Boj proti „třem zlům“ - terorismu, separatismu a extremismu, respekt k mezinárodnímu právu, multilateralitě vztahů a univerzální organizaci OSN. Nakonec i v průběhu schůzky probíhalo vojenské cvičení, započaté na území Číny, které se přeneslo do ruského Čeljabinsku, zaměřené na přípravu a koordinaci boje proti terorismu. Čínská vojska se poprvé účastnila cvičení mimo své území. Cvičení, dle doporučení Ruska, by měla být konána pravidelně. Putin navrhl, aby o problematické oblasti Afghánistánu byla uspořádána mezinárodní konference pod vedením organizace SCO. Neboť, jak zdůvodňoval, USA se nepodařilo vyloučit terorismus a Taliban z oblasti a je proto nutný jiný přístup - právě za spolupráce a případně i za vedení SCO. Dodal, že mezinárodní bezpečnost je problematikou všech zemí a nemůže být řízena a organizována jednotlivou mocností, která by na sebe brala odpovědnost za globální bezpečnost. Situace je nyní právě proto bezvýchodná. Je třeba dodat, že přítomen byl i prezident Afghánistánu Hamid Karzáí. Prezidenti, ministři zahraničí a premiéři hovořili i o globální protiraketové obraně, která by rovněž neměla být pod řízením, správou a odpovědností pouze jediné mocnosti. Požadavek multilaterality je požadavkem dynamické stability. Byla to přímá reakce na úmysl USA vybudovat vojenské základny v Polsku a České republice. Je top další potvrzení faktu, že otázka základen a radaru není pouze bilaterální záležitostí Česka a USA. Česká republika se stává součástí geopolitické struktury, která nemá univerzální podporu, ale naopak se vylučuje z globální obranné spolupráce, eliminující příčiny nestability a extremismu, nikoliv jen následky v podobě rakety, odpálené z nějakého „darebáckého“ státu. USA a přístup SCOČeská media a čeští politici při navyklém zjednodušeném myšlení okamžitě posunují význam SCO do roviny možné konfrontace či soupeření. Dokonce je možno se setkat i s názory o vzniku nové Varšavské smlouvy. Vychází se z premisy, že USA řídí svět a jakákoliv samostatná aktivita, dokonce zcela přirozená a legitimní, musí obsahovat nějaký protiamerický náboj. A to i v případě, kdy cíle jsou stejné a v globálním zájmu. Prostě jednoduché, přízemní myšlení, vytvářené na uměle servilním vztahu k USA, který nikdo nepožaduje a které ve svém důsledku jsou i proti bezpečnostnímu zájmu USA. To ilustruje prohlášení nejvyššího českého funkcionáře NATO, který upřímně prozradil "po pravdě", že o všem rozhodují jen USA a nenechají si do ničeho mluvit. Pak přidal dobrosrdečně, že on sám raději zapomněl, jaké je národnosti a státní příslušnosti. Snad aby nebyl v nějakém podezření z neloajality. Je třeba si uvědomit, že tak špatně na tom americká společnost není ani dnes... Stále je je možno doufat v příznivý vývoj názorů v USA i v tomu odpovídající rozvoj spolupráce s SCO. Stav světové bezpečnosti nás k tomu nutí. Na druhé straně je třeba uvést, že i v ruském prostředí se vyskytují hlasy, které vidí v posilování obranné spolupráce pod hlavičkou SCO jisté soupeření s USA. Jsou to částečně dozvuky minulé doby, když se k mezinárodní politice vyjadřují ruští vojenští činitelé, kteří by do politických otázek neměli mluvit vůbec. Politizace generálů je Putinem podporována stejně, jako zvyšování vojenské prestiže a okázalé demonstrace počínající vojenské převahy v mnohých oblastech., Putin využívá nejen strategických bombardérů, ale i vývoje nejmodernějších radarů včasné výstrahy, kvazibalistických raket s jadernými hlavicemi, ponorkových nosičů i plovoucích jaderných elektráren pro arktické použití k jedinému – ukázat celému světu, i americkým generálům a vojenským plánovačům, že Rusko povstalo jako fénix z popela bídy a opět se stává nejen ropnou, ale i vojenskou a diplomatickou velmocí. Putinovi se nelze divit, neboť americkou snahou v Trokavci se strategické prostředky USA dostávají na linii dotyku a hranice bývalé Varšavské smlouvy měla svou geopolitickou strategii. Oblast Severního ledového oceánu a Arktidy oživuje Putin proto, aby si USA uvědomily, že jejich zranitelnost netkví pouze v omezeném přístupu k ropě dnes, ale že daleko větší omezení čeká Ameriku zanedlouho po vyčerpání současných zásob. Ukazuje se, že Putin dosáhl jednou hloubkovým ponorem na arktické dno prozatím mírově, levně a rychle toho, co draze a za cenu tisíců amerických obětí nedosáhly dosud Američané v Iráku. Irán zaručuje prostřednictvím SCO přístup k Perskému zálivu. Druhý směr asijské spolupráce je pak součástí snah Ruska s Čínou po spojenectví v Pacifiku. Cíle SCO, tak jak byly definovány, a různými organizačními opatřeními realizovány, ve své podstatě nemají charakter soupeření směrem ven za hranice SCO, ale udržují charakter spolupráce s vědomím řešení problémů, které mají globální charakter. Lze je proto velmi snadno harmonizovat i s vlastním zájmem USA , i když si nejsem jist, že současná americká administrativa je schopna obhajovat tyto zásady jako společný zájem. To ovšem na podstatě věci nic nemění. Prozatímní úvahou administrativy prezidenta Bushe bylo to, že prostřednictvím amerického zastupitelství v Pekingu požádaly USA, zda se mohou zúčastnit vojenského cvičení Mírová mise 2007. Vzhledem k izolovanosti požadavku a jeho neprovázanosti s dalšími diplomatickými aktivitami byla žádost USA slušně, ale rozhodně odmítnuta. |