Skutečnost, že se advokáti v detenčním řízení nesejdou s pacienty, které mají zastupovat, není problémem české psychiatrie, ale resortu spravedlnosti. "Psychiatrie" nemá žádnou možnost je k tomu přimět. Je nanejvýš sporné, nakolik by to přispělo k lepšímu rozhodování, protože právník nemůže riziko autoagrese nebo heteroagrese posoudit. Psychiatrická zařízení mají povinnost takové pacienty přijímat a nesmějí je odmítat. Soud nenese fakticky žádnou odpovědnost za následky svého rozhodnutí v případě, že by konstatoval, že nejsou splněny podmínky pro nedobrovolné držení a pacient by pak způsobil újmu sobě nebo jiné osobě. Psychiatrické ústavy nemají žádný jiný motiv k přijímání nemocných, než je zajištění péče o ně. Péče o nedobrovolně přijaté pacienty je nákladnější než péče o dobrovolně přijaté, z ekonomického hlediska je ztrátová. Psychiatrické ústavy pacienty samy nevyhledávají a "nedodávají" si je. Pokud by se odmítáním takových pacientů nevystavovaly riziku postihu v případě újmy, byly by motivovány pacienty, kteří sami nechtějí být hospitalizováni, odmítat. Podezření, že psychiatrické ústavy bezdůvodně drží pacienty je naprosto nesmyslné.

Osoby s omezenou způsobilostí k právním úkonům jsou vždy pod ochranou opatrovníka, neboť s rozhodnutím soudu o omezení způsobilosti je rovněž rozhodnuto o ustanovení opatrovníka. Pokud opatrovník neplní své povinnosti, může být na základě rozhodnutí opatrovnického soudu určen jiný.

Pokud jde o síťová lůžka, případný zákaz jejich používání nevyřeší problém péče o eretické pacienty s těžkým mentálním defektem, kteří pak budou ještě více ohroženi sebepoškozením, protože úhrady od pojišťovny nestačí na zaplacení osobních nákladů pro přijetí dalšího personálu. Je otázka, zda znehybňování těchto osob úchopy, aby nemohli rozbíjet, trhat a polykat věci ve svém okolí, není rovněž "nelidským zacházením".

Je typické, že se "lidskoprávní orgány" zásadně nezabývají ekonomickou stránkou věci a předpokládají, že další personál je možno najímat bez finančních nákladů. Rovněž se zásadně nezabývají nedostatečnou kvalitou ubytovacího standardu, ačkoli porušuje lidské právo na soukromí. Muselo by se totiž přiznat, že by to stálo peníze, které psychiatrická zařízení nemají. Zmíněné orgány tedy neřeší skutečné problémy, ale pouze symboliku.