Komunikace s čínskými pracovníky je prý velmi obtížná. Věc, která se jednou vysvětlí, je další den znovu na pořadu jednání, kterého se zúčastní třeba i deset čínských pracovníků, aby se vzápětí vše muselo znovu opakovat. Pracovní nasazení je podle německých měřítek velmi nízké, čínští pracovníci se často dovolávají své únavy a to, co by bylo možno okamžitě vyřešit, se odkládá. Ve velkém hutním závodě není neobvyklé, že zaměstnanci během své pracovní směny vyspávají. Nijak se s tím neskrývají a klidně si ulehnou na zem kdekoli. Také s vykonáním tělesné potřeby si hlavu příliš nelámou, neobtěžují se odejít na toaletu a uleví si, kde se jim zrovna zachce. Fotografickou dokumentaci pracovního nasazení Čínaňů a vzhled komunikací jsem viděl. Velký dojem na mne udělal videozáznam vozidla, které čistilo komunikace. Něco na způsob tanku nebo transportéru projíždělo uličkami závodu, táhlo za sebou točící se válec a do okolí rozprašovalo oblaka prachu. Tento záběr mne fascinoval tak, že jsem jej musel shlédnout několikrát. Zajímavé byly také záběry z vlakových přejezdů. Řidiči vozidel se nahrnou k závorám z obou stran po celé šíři vozovky, takže po zvednutí závor nelze pokračovat v jízdě. Bez asistence policie by se fronty stojící proti sobě nerozjely.

O dalších poznatcích zahraničních pracovníků, podílejících se na rekonstrukcích čínských hutních provozů raději pomlčím. Viděl jsem toho na fotografiích a videozáznamech dost, abych vše zlehčil poukazem na německé "alles besserwissen". V 30. letech někteří evropští intelektuálové jásali nad tím, co viděli v sovětském Rusku. Nejde u dnešních naivních studentů, opěvujících čínské poměry, o něco podobného?