Ledovec Larsen B - 1995     NASA

Ledovec Larsen B - 2000    NASA

Glaciologové z British Antarctic Survey v Cambridgi konstatovali v úterý, že se rozložila ledovcová plocha Larsen B o váze 500 miliard tun. Jiný tým vědců, zabývajících se Antarktidou v Americe, zaznamenal, že od Antarktidy majestátně odplouvá jiný obrovský ledovec o velikosti poloviny Kypru. V Británii zjistili vědci zkoumající podnebí ve východní Anglii, že britská vegetační sezóna - definovaná jako období mezi dvěma souvislými sériemi nejméně pěti dní zimy - je nyní delší než kdykoliv předtím.

"Bude-li tento trend pokračovat, je možné, že budeme mít ještě během této generace v Británii nepřerušené vegetační období po celý rok," konstatoval Tim Mitchell z Tyndall Centre for Climate Change Research.

Zároveň vypočítali vědci z University College v Londýně, že bude letos v Británii teplé jaro. Teplota bude až o 1,3 stupňů Celsia vyšší než je norma za posledních třicet let.

Kdo jiný - kromě prezidenta George Bushe - by si dovolil zpochybňovat realitu globálního oteplování? Je zjevné, že člověkem vytvořené skleníkové plyny vyvolávají katastrofální změny ve světovém podnebí.

Ve skutečnosti jsou však sami vědci, kteří informují o těchto podnebných změnách, ochotni zpochybňovat předpoklad, že tyto změny skutečně způsobují skleníkové plyny. Tající led, mírnější zima a teplejší jaro není nutně drtivým důkazem, že to způsobuje člověk.

"To, že jaro bude teplejší, se shoduje s globálním oteplováním, ale víc nic nevíme. Globální oteplování je zjevným vysvětlením, ale víc nemůžeme říci," konstatoval Mark Saunders z Benfield Greig Hazard Research Centre na University College v Londýně.

Ale co onen obří ledovec, jménem B-22, o němž americké National Ice Centre ve Washingtonu konstatovalo v pondělí, že se uvolnil z ledového jazyka v Amundsenově moři, v antarktické oblasti jižně od Tichého oceánu. Tento ledovec je 64 km široký a 83 km dlouhý. Je nezvyklé, že se takto uvolňují ledovce od antarktické pevniny, avšak není to bezprecedentní. Podle Davida Vaughana z British Antarctic Survey v Cambridgi by bylo nezvyklé, kdybychom neviděli, jak takové ledovce odplouvají.

"Očekáváme, že od Antarktidy občas budou odpadávat velké ledové plochy. Je to normální, protože ztracený led je neustále nahrazován sněžením," konstatoval dr. Vaughan. Uvolnění ledovce B 22 tedy prý nemá s globálním oteplováním nic společného.

Daleko závažnější a důležitější je však to, že se rozložila ledová plocha Larsen B. Podle dr. Vaughana se to stalo teprve podruhé v historii, že se rozložila tak obrovská plocha ledu ve vodě - cca 200 metrů tlustá a měřící 1255 čtverečních mil.

Glaciologové byli svědky takovéto události poprvé v roce 1995, kdy se rozložila blízká ledová plocha Larsen A. I když je postupný rozklad ledové plochy Larsen B dobře zdokumentovaný, rychlost jejího konečného rozpadu vědce překvapila.

"Tento ledovec ustupoval už 10 - 15 let a jeho pomalý ústup, v důsledku regionálních podnebných změn, se stal najednou naprostým rozpadem, jako když spadne most, z něhož vyjmete příliš mnoho cihel," řekl dr. Vaughan.

Larsenovy ledové plochy byly stabilní po dlouhá staletí a neexistuje žádný zřejmý důvod pro to, proč by se měly rozložit nyní, kromě toho, že regionální podnebí v této části Antarktidy se otepluje pětkrát rychleji než ostatní svět. Nikdo neví přesně, proč se to děje. Možná je to důsledkem změn pohybu větru v této oblasti, anebo vodních proudů v moři, anebo neznámá zpětná vazba, která způsobuje, že se v této oblasti shromažďuje stále více tepla.

Je však nepravděpodobné, že by tyto změny nebyly nijak spojeny s globálním oteplováním. "Jsme si dost jisti, že tyto ledové plochy existovaly pravděpodobně asi 1800 let. Předtím neexistovaly, neboť bylo podnebí v Antarktidě tak teplé jako nyní, anebo ještě teplejší," konstatoval dr. Vaughan.

"Víme, že toto oteplování v Antarktidě je zeměpisně neobvyklé a neobvyklé také na časové ose 1800 let. Nevíme, co to způsobilo," dodal.

Tyto ledovcové plochy jsou v moři, ale jsou připojeny k pevnině Antarktidy. Když se rozpustí, nezpůsobují zvýšení hladiny moří - je to stejný princip, jako když se rozpustí kostka ledu ve sklenici s nápojem, úroveň hladiny tekutiny ve sklenici se také nezvýší.

Avšak i když neovlivňují tyto ledovcové plochy mořskou hladinu přímo, vědci usuzují, že hrají velký význam v tom, že brání, aby do moře sklouzly ledovce z pevniny, v nichž je už tisíce let uzamčena většina vody na této planetě.

Vládnou velké obavy, že po rozkladu ledovcových ploch kolem pevniny Antarktidy ztratí ledovce na pevnině stabilitu a dojde k jejich hromadnému rozpouštění v okolních moří a ke katastrofálnímu stoupnutí mořské hladiny.

Dosud se nezdá, že dojde k rozkladu i ostatních ledovcových ploch kolem Antarktidy, ale jak dlouho to tak zůstane, to je otázka.

Velkým problémem pro vědce je to, že je obtížné sloučit celkové změny globálních teplot s konkrétním pozorováním z různých regionů světa. Mezivládní panel OSN pro podnebné změny konstatuje, že existuje spojení mezi těmito změnami a člověkem vytvořenými emisemi, ale je obtížné dokázat konkrétní příčinnou souvislost.