Nevede mne k tomu ani slepota, bezcharakternost či podpora zlovolného komunismu, ale daleko prostší důvod: zkušenost.

S tím, jak dopadla americká politika při selektivní podpoře muslimských separatistů v Čečensku a dalších zemích bývalého Sovětského svazu na počátku devadesátých let minulého století. Výsledkem je "problém", který nedokázaly vyřešit tři ruské vlády a který bylo nutno nakonec utopit v krvi za pomoci SPECNAZ. Nevinní civilisté pykali za viny těch, pro které bylo území "samostatné republiky Ičkerie" pouze strategickou trasou produktovodů - místem na mapě jejich budoucích zájmů. Následky budou ovlivňovat politiku tohoto regionu po celé generace.

S tím, jak dopadla německá a americká politika při selektivní podpoře muslimských separatistů na Balkáně po roce 1989. Výsledkem byla desetiletí trvající občanská válka, přinášející mezi tradiční sousedy smrt a nenávist, ekonomické i politické zničení celého Balkánu a rozšíření zločineckých polovojensky organizovaných mafií do střední Evropy, včetně Česka. Humanitární bombardování překrylo Bělehrad troskami továren i mrtvolami tisíců lidí. Následky budou ovlivňovat politiku tohoto regionu po celé generace.

S tím, jak dopadla tatáž politika při podpoře destabilizace v Iráku od osmdesátých let minulého století. Výsledky už nejsou tajemstvím. Američané nezvítězili ani jako armáda, jako okupanti selhali úplně. "Tyran" Saddám je po desítce let válek mrtev. Je nyní v Iráku ona projektovaná demokracie? Ne, země spěje po očekávaném a uskutečněném stádiu partyzánské války proti okupantům k fázi druhé - vzájemnému vybíjení národně osvobozenecké armády a armády kolaborantské vlády. K vraždění jedněch náboženských fanatiků jinými fanatiky. Saddám nebyl žádný demokrat. To ani omylem. Nicméně zvládl řídit celou zemi. Spojené státy to nedokáží. Ani demokraticky, ani okupačně. Uvízly v pasti, která může ukázat, že nejmocnější země světa není až tak mocná, jak se tváří. Že si nemůže ekonomicky ani politicky dovolit další válku - hodně dlouho. Že nejchytřejší a nejdražší zbraně nejsou v asymetrické stepní a městské válce na nic, neb taktika nenadálých partyzánských akcí a výbušných nástrah, případně válka panzerfausty ze sovětských zásob (RPG 7) umožňuje partyzánským oddílům dobýt i taková města, jako je Basra. Nad laserem naváděnými pumami a sonickými zbraněmi vítězí AK47. Nebude to dlouho trvat, a padne možná i Bagdád. Ty tisíce amerických a statisíce íráckých zmařených životů nemá na svědomí Saddám, ale USA. Odpovědnost nese okupant. Co bylo větší zlo? Mnoho Iráčanů je přesvědčeno, že za Saddáma bylo lépe.

S tím, jak dopadla tatáž politika USA při podpoře mocenské destabilizace Turecka a severního Iráku legitimizací kurdského separatismu. Kurdy dnes zvládá "spojenecké" Turecko s obtížemi - také nikoliv demokratickými, ale čistě vojenskými taktikami. Kašle na názor okupační vlády v Iráku i na názor Američanů. A nebude to ani dlouho trvat, a i Turkům přejde trpělivost s kurdskými menšinami na vlastním území. Penězi a mediální podporou posílení fanatici sní o velkém, samostatném Kurdistánu stejně, jako kosovští Albánci o velké Škipetarii. Moc generálů, stabilizující sekulární charakter dnešní Osmanské říše má své meze. Ta mladá generace plukovníků nemá stejné názory jako jejich otcové. Atatürkovy ideály nebude mít za chvíli kdo bránit. S vládou tureckého islámu začne i rychlá destrukce NATO.

S tím, jak dopadla tatáž politika USA při podpoře destabilizace postsovětských republik či Ukrajiny v rámci "barevných" revolucí v uplynulých letech. Bezvládí je horší než nedemokratická vláda. Jde ale vždy o dobro, nebo je ona demokracie někdy pastí, mající za úkol mocenskou destabilizaci celých regionů či kontinentu? Ukrajina má radar včasné výstrahy, Gruzie je trasou pro plyn...

Spojené státy měly nicméně smůlu na loutkové vlády. Ty středoamerické a jihoamerické demokracií neoplývaly nikdy, ale úspěšně bránily expanzi levicových myšlenek z Kuby až na bolívarovské hranice s Texasem. Ty asijské zmutovaly v místně tradiční polovojenské diktatury vždy. Případně v korupční uskupení, kdy vládly korporace, nikoliv lid. Dá se říci, že jediná loutková vláda, která se Američanům kdy vyvedla, byla ta první česká. Občanské fórum se ale rozpadlo hned poté, co přestaly být kroceny ambice některých agresivnějších a méně řiditelných politiků, co přestalo být některým českým a slovenským politikům diskrétně napovídáno a další už nebyli školeni v politice "favored transition" . Nastalo porcování lví kůže. A i v Česko-Slovensku hrozila v jednu chvíli exploze preferencí separatistických neo-nacionalistů. Jen náhodou se stát nerozpadl na Česko, Moravsko, Slezsko a Sudetskou republiku. Některé prvky tohoto schématu zde ale stále dřímají. Němečtí rytíři chtějí své hrady, Jihočeský kraj se mění na Rožmberské dominium, orlické panství vzkvétá díky Lex Schwarzenberg... A k legitmizaci Ostravské romské republiky či Mostecké autonomní oblasti Chanov může dojít kdykoliv... Jak se pak zachovají "demokraté"?

Potřebuje Amerika silnou, jednotnou Evropu? Ne. Potřebuje drobící se impérium,zmítané vzájemnými spory, turbulencí střídajících se politik a ekonomické nestability, dané neustále měnící se legislativou. A potřebuje silnou, stabilní Čínu? Ne. Potřebuje zemi, zmítanou nesváry, lokálními konflikty a hladovými bouřemi. To je ona projektovaná politika demokratizace dle amerického návodu. Středověký buddhistický Tibet, odštěpující se mikroregiony, etnické války mezi stovkami tradičních národností Říše středu. Oslabené místní vlády budou náchylnější k prodeji nerostného bohatství i pracovních sil dle politik MMF a Světové banky. Podřídí se politice WTO. Otevřou se zlatokopům všeho druhu, omezí následně své sociální programy, liberalizují své zákony,. rozvrátí své mocenské vazby.

Čína s obchodním přebytkem přes tisíc miliard USD je hrozbou pro supervelmoc - kolos stojící na spekulativních nohou ENRONu, FEDu a dalších postimperialistických kartelů. Cesta k oslabení vede přes import cizích hodnot a destrukci tradičních společenských vazeb. Mladí neo-nacionalističtí buddhističtí grázlové v mnišských rouchách, pořádající teatrální vystoupení před objektivy a kamerami "demokratických" a "nezávislých" médií jsou nyní nejviditelnějším rozporem mezi mírumilovností tak, ji známe z dob osvícených, humanisticky myslících mužů minulého století jako byl Ghándí a mezi maskovanými uskupeními z Evropy a Ameriky.

Mezinárodní organizace jako OSN a multilaterální jednání se vzájemným respektem k různým politickým systémům jsou jediným východiskem pro současný svět, nemá li skončit v další světové válce. Respekt k různosti kultur i představ o vládnutí. V zemích, kde jsou tradičním modelem praktiky Čingischána, je exportovaná evropská představa o politice něco nesmyslného a zvrhlého.

Nikoliv humanitární bombardování, zpravodajské a záškodnické intervence, nikoliv expediční okupace. Nikoliv loutkové vlády, ale respekt k vůli obyvatel té které země. Nikoliv export lidských práv na korbách tanků a v pumovnicích strategických bombardérů. Nikoliv bilaterální prostituce jedněch a pohrdavá velmocenská přezíravost druhých. Tak se plodí pouze nenávist.