Šel jsem večer na panáka k Máše. Byla už poněkud pokročilá hodina, na baru viselo několik ukrajinských dělníků, kteří si s rozmáchlou Mášou, vládnoucí této vinohradské internetové kavárně, vyměňovali své zážitky z české každodennosti. Jeden z nich, poněkud pobledlý mladík ostrých rysů a hlubokých očí, se na mne náhle zahleděl a pravil: "Viděl jsem tě v televizi!" Zdálo se mi to opravdu jako dobrý vtip, přece vím, co dělám nebo nedělám, a do televize v Česku tedy opravdu nechodím, a proto jsem rádobyvtipně odpověděl: "V televizi jsem byl naposledy před 10 lety!" Ukrajinec se na mne podíval ještě jednou a dodal: "Viděl jsem tě včera!"

Řekněme úvodem, že v Česku nevychází příliš knih, které by se zabývaly žhavou současností -- natož současností politickou. Čtenář denního tisku, který je povětšinou vystaven záplavě valících se informací, nemá příliš možností dávat věci a události do kontextu. I přes snahu českých novinářů nabízet v poslední době mnohem více analýz a tematických stránek, zůstávají některá politická dějství a jejich souvislosti povětšinou skryty. Novinář týdeníku Respekt Erik Tabery, vědom si zcela jistě neutěšenosti této situace, se pokouší v knize Vládneme, nerušit. Opoziční smlouva a její dědictví , tuto mezeru alespoň z části zacelit.

(Původně vyšlo 13. 7. 2006 v týdeníku Ekonom).

Srbský deník Blic přinesl dnes (2. 8. 2008) nové odhalující informace týkající se Radovana Karadžiče, který byl minulý měsíc zatčen v Bělehradě a má být souzen Mezinárodním trestním tribunálem pro bývalou Jugoslávii (MTTJ) za spáchání válečných zločinů během bosenské války v letech 1992 - 1995, píše Petr Glivický.

ŠOK│ Podle důvěryhodného nezávislého zdroje jsme se dozvěděli, že filmaři Klusák s Remundou vehementně žádali o účast na cestě ministryně Parkanové do USA na prohlídku raketového sila a odmítli je tam vzít, ačkoliv dokonce nabídli, že si veškeré výlohy, jakožto "nezávislí dokumentaristé" zaplatí. Nejspíš měli z jejich kamery Američané strach. Remunda s Klusákem točí ve své režii časosběrný dokument, mapující celou anabázi kolem lobbingu za stavbu amerického radaru a zároveň i odporu občanů Česka proti němu. Bude se to jmenovat Český sen II.

EA│ Nielen energetickými surovinami, ale aj vývozom obilia chce Moskva podporovať svoju zahraničnú politiku. Piaty najväčší producent vo svete chce centralizovane kontrolovať až polovinu exportu do zahraničia, čo sa môže dotknúť najmä tých európskych krajín, ktoré sú na dovoze obilia potravinovo závislé.

Diplomati západných krajín varujú, že Rusko chce svoju Agentúru pre reguláciu potravinového trhu premeniť na štátny monopol, ktorý bude ako jediný mať právomoc vyvážať vybrané poľnohospodárske komodity do zahraničia, informuje denník Financial Times. Ide predovšetkým o snahu kontrolovať vývoz obilia.

Dohoda o umístění předsunutého X-band radaru , kterou 29. července podepsali ministři Gates a Barak, má pro oba státy velmi důležité vojenské implikace, napsala americká zpravodajská agentura Stratfor v analýze, kterou přinesl server Right Side News.

Uzavřená dohoda může podle Stratforu znamenat, že byl uzavřen důležitý vojenský kompromis. Barak údajně požadoval rovněž integraci izraelských protiraketových kapacit s americkým systémem včasného varování a financování dvou izraelských systémů kratšího dosahu určených k obraně proti dělostřeleckým prostředkům -- systémů David's Sling a Iron Dome. To by Izraelcům umožnilo čelit hrozbě, kterou pro ně představují rakety Kásam z Gazy a další typy dělostřeleckých raket odpalované z Hizballáhem z jižního Libanonu. Barak se prý také zajímal o několik původně námořních protivzdušných systémů krátkého dosahu Phalanx umístěných na kolových podvozcích. (V úvahu tak připadají mimo jiné podvozky od firmy Tatra Kopřivnice -- KD.)

Baskický režisér Julio Medem debutoval v žánru hraného celovečerního filmu rodinnou ságou Krávy. Je kvalitním mytickým zobrazením hrdosti, tradice a lásky. Julio Medem má rád hluboké psychologické motivy. Díky tomu je film plný složitých, zdánlivě nemotivovaných náznaků, které jsou obtížně uchopitelné, nicméně mu dodávají magickou hloubku a otevírají mnoho zajímavých otázek. Jednou z nich je otázka šílené, proměnlivé doby a silné, stabilní tradice. Film svým příběhem relativizuje konvenční pojetí hrdinství a ve svém celku vyznívá velmi antiheroicky.

V pátek promítali v jednom z přidružených programů Letní filmové školy snímek Tenkrát, dlouhý, skoro deset let starý dokumentární film Roberta Sedláčka z r . 1999, jímž se pokusil na prostoru téměř dvou hodin zmapovat události od cca 17. listopadu 1989 až do volby Václava Havla prezidentem Československé republiky. Byl to dosud snad nejférovější film o československé demokratické revoluci z r. 1989, jaký kdy vytvořili čeští filmoví tvůrci. Z velké části se skládal z mozaiky verbálních svědectví účastníků demokratické revoluce, nikoliv však tentokrát pouze jejich vítězů, ale i poražených. Takže kromě různých martinů mejstříků či petrů pithartů a václavů havlů jsme ve filmu viděli a slyšeli i názory Miloše Jakeše, Oskara Krejčího (někdejšího poradce komunistického premiéra Adamce a vysokého činitele Stb) a Miroslava Štěpána. Právě svědectví těchto někdejších vysokých činitelů komunistického režimu bylo nesmírně cenné, protože prostřednictvím jejich výpovědí se film aspoň pokusil proniknout do myšlení a mentality rozkládajícího se komunistického režimu.

Až po promítání skoro dvouhodinového filmu Roberta Sedláčka o demokratické revoluci v Československu r. 1989 se dostalo v důsledku poněkud pochybné dramaturgie na Letní filmové škole v Uherském Hradišti k prezentaci k projektu Zuzany Dražilové Dcery 50. let.

Vždycky, když vznesu námitku, že se v dnešní České republice bohužel většinou nedaří zprostředkovat hrůzy komunistického útlaku v Československu za stalinismu generacím, které to nezažily (typickým příkladem jsou poloamatérské filmy Kristýny Vlachové), stávám se terčem útoků antikomunistů, kteří jakýmsi logickým zkratem dospějí k názoru, že protože mě uráží nedostatečnost zpracování drastických zkušeností lidí, kteří trpěli za komunismu, snažím se tím bagatelizovat samotný útlak. Je to, jako by se aktualizovalo staré heslo z 19. století "Co je české, to je hezké" v tom smyslu, že kdokoliv natočí nějaký antikomunistický film, už svou podstatou to musí být vynikající dílo a ten, kdo kritizuje jeho nedostatečnost, je přece komunista.

V případě "Dcer z 50. let" musím deklarovat střet zájmů, protože jednou z postižených žen, vystupujících v tomto projektu, je moje sestřenice Ludmila Voříšková ZDE ZDE. Vím tedy z osobní zkušenosti, jak traumatickou životní zkušeností prošla moje sestřenice i celá její rodina, poté, co byl po příchodu stalinismu do Československa zatčen její otec, katolický intelektuál Rudolf Voříšek, který po práci v uranových dolech zanedlouho ve vězení zahynul. Proto mi velmi záleží na tom, aby bylo svědectví osob, postižených tehdejším režimem, zpřístupněno dnešním lidem co nejpřesvědčivěji a nejefektivněji.

Ministr pro národní bezpečnost Michael Chertoff k tématu minulý měsíc pro USA Today napsal: "Nejnebezpečnější kontraband obsahují právě laptopy a další elektronická zařízení. Kontroly odhalily násilné džihádistické materiály, stejně jako dětskou pornografii." Informace o možnosti rekvírování počítačů či jiných elektronických zařízeních přišla ve stejný den, kdy Američané zkušebně spustili systém elektronického povolování cest do USA.

iDnes: Letíte do USA? Tak ukažte laptop ZDE

Jan Potůček, odcházející z týdeníku Reflex a pokračující už dál jen na internetu na serveru Digizone, si před svým odchodem z redakce kopnul do kolegů. Dvou. Nejprve objevil teprve teď, že do vnitropolitické rubriky deníku Právo přišel bývalý pracovník tiskového oddělení vlády a posléze vedoucí tiskového oddělení ČSSD Jiří Ovčáček. Novinka to pro celou Prahu není rok. A pak se rozzlobil, že ho za to kritizoval Ivan Brezina v článku "Nezávislý šéfredaktor?" do té míry, že ve své odpovědi Brezinu nazval "Zamindrákovaná zmije". Přitom se ovšem ve svatém rozhořčení proti Brezinovi přiznal, že sám popíral informace, o nichž věděl, z loajality k novému šéfredaktorovi Reflexu.

Vztah PR struktur a tiskových mluvčích k novinářům je přitom velmi vachrlatý. V případě Potůčka to platí dvojnásob. Kdyby totiž neměl mediální komentátor informace "od pramene" (od tiskových mluvčích, mediálních agentur a šéfů firem, ok kterých píše), většinu informací by neměl a neměl by takřka o čem psát. Pro Reflex i pro Digizone.

"Úmluva o právech dítěte zaručuje, aby kázeň ve škole byla zajišťována způsobem slučitelným s lidskou důstojností," uvedl v rozhodnutí předseda senátu Nejvyššího soudu Mojmír Putna. Ředitelé škol tak mohou za ponižování žáků a tělesné tresty učitele vyhodit.

Tak konstatují Hospodářské noviny v článku "Soud: Učitel nesmí šikanovat ani drzouny". Dnešní doba, oplývající formalismem právních předpisů na jedné straně a anarchismem vůči "tradičním" hodnotám na straně druhé nedává pedagogům a vychovatelům mnoho možností. Zatímco pubertálním nevychovancům a mladým sadistům umožňuje skoro vše.

Pendrekové právo při uplatňování Úmluvy o právech dítěte je ohebné, ve valné většině případů zneužitelné. Možnosti školy jsou nulové, rodiče přepracovaní a vůči výchově dětí lhostejní. Kombinace právních předpisů o právech dítěte, sexual harassementu či šikaně a kvůli požadavkům na všestrannou "korektnost", zejména tu politickou, zbývá z role pedagoga role vykladače učebnic velmi různé kvality. Výchovná část se zcela ztrácí. Autorita je vepsí. Mladiství jsou netrestatelní, vyhrožují policií či Linkou bezpečí. Rodičovskou facku chce zato trestat kazašská ministryně lidských práv vězením jako týrání. Nicméně dnes stejně jako před sto lety platí Škoda rány, která padne vedle. A autorita a respekt vůči pravidlům se někdy musí vynucovat násilím nebo hrozbou násilí. O tom nás přesvědčuje dnes a denně televize.

Omezení průjezdu kamiónů po přetížených silnicích je nutnost, ne populismus. Nejen o prázdninách, ale po celý rok. Tato vláda není schopna spravovat silnice tak rychle, jak rychle je kamiony ničí. Pokud ovšem hledá ministr (prý) životního prostředí Bursík podporu u ODS, nenajde ji.

Ničivé laserové zbraně už dávno nepatří jen do vědecko-fantastických příběhů. USA, Rusko i další vyspělé země systematicky pracují na vývoji výkonných laserů určených pro nejrůznější aplikace. Statické i pohyblivé lasery na zemi, laserové pušky pro vojáky, lasery na letadlech a lodích a v neposlední řadě na družicích... Podle představ některých vojáků a politiků by právě takové zbraně měly v příštích válkách rozhodovat.

Průběžně se objevují tvrzení, že klasické zbraně s pevnými projektily už jsou na hranici svých možností a že budoucnost patří zbraním s řízenou energii (Directed Energy Weapons). Mluví se o laserech, mikrovlnných zářičích, vrhačích plasmy či urychlovačích částic. Vize konfliktů budoucnosti jsou plné smrtících paprsků pohybujících se rychlostí světla. Skutečnost je ovšem poněkud střízlivější, mj. už proto, že vývoj energetických zbraní zpomalují zásadní technické problémy. Takové prostředky ničení do příštích konfliktů pravděpodobně zasáhnou, ale nelze předpokládat, že by v blízké budoucnosti získaly dominantní úlohu. Jisté ovšem je, že už dnes zásadně ovlivňují technologie pro civilní využití.

Přece jenom bych rád přispěl svými zkušenostmi do polemiky pánů Čulíka a Kotrby, píše Petr Wagner.

Měl jsem tu čest být vytěžován agentem VKR a zároveň registrován jako PO/KTS, takže jsem měl zpočátku pozitivní lustrační osvědčení, než tzv. kategorii "c" v lustračním zákoně zrušili. Divím se, že nynější zveřejnění seznamů VKR na toto zrušení nebere ohled a sype tzv. důvěrníky zase do jednoho pytle s agenty, držiteli konspirativních bytů atd.

Kuba investuje do modernizace a oprav své dopravní letky, Rusko jí půjčilo 355 miliónů USD na nákup tří letounů Iljušin Il-96-300 a tří letounů Tupolev TU-204. Delegaci zajímá nejen rozvoj dopravy, ale i turistika, nanotechnologie, loďařský průmysl, ekonomická spolupráce v oblastech energie a zdravotnictví. LUKoil má například zájem o pronájem dvou kubánských rafinerií. Nedávno byly totiž na Kubě nalezeny obří zásoby ropy a plynu, o které má zájem ruský Zarubežněft . Obchodní obrat s Kubou byl loni pouhých 363M USD. Delegace navštíví kubánské centrum genetického inženýrství a biotechnologie, elektrárny v severní Havaně a kybernetickou univerzitu.

Uznávám, že pro většinu čtenářů tohoto deníku je pravděpodobně dost bezvýznamné, jaký v posledním roce byl a v budoucnosti případně bude osud Letní filmové školy v Uherském Hradišti. Přesto se k tomuto tématu vracíme, a to proto, že se nám zdá signifikantní pro způsob, jak se vede veřejný diskurs a kulturně politická aktivita v České republice.

Dle sdělení amerického ministerstva obrany z úterý dne 29. 7. 2008 ministr obrany Robert Gates souhlasí s prozkoumáním možností nasazení výkonného pozemního XBR radaru (radaru kmitočtového pásma X, tzn. 8-12 GHz) protiraketové obrany na území Izraele pro účely zjišťování a zaměřování poloh cizích bojových hlavic a balistických raket, současně i pro navádění antiraket.

Sjezd italské Strany komunistické obnovy (PRC, Partito della Rifondazione Communista), který probíhal o minulém víkendu (24. - 27. 7. 2008) v lázních Chianciano, stál před přetěžkým úkolem: politicky se vypořádat s drtivou porážkou, kterou tato strana (a další systémově-kritické politické síly, sdružené s ní v koalici "Duhové levice") utrpěla v dubnových volbách. V jejím důsledku je italská radikální levice poprvé od konce II. světové války bez parlamentní reprezentace a italské společnosti hrozí přechod k systému dvou stran (pod taktovkou vítězné Berlusconiho pravice).

Atmosféra na sjezdu byla často bouřlivá. Příčinou nebylo jen žhavé toskánské slunce a zvučná italština, která snad přímo láká k rétorickým tirádám, působícím na nás chladné a skeptické Středoevropany místy až přepjatě. Nicméně – jiný kraj, jiný mrav.

Na filmové škole v Uherském Hradišti se promítaly čtyři filmy německého režiséra Veita Helmera. Nechápu, proč tyto filmy většinou neproběhly českými kiny. Jsou zábavné, přístupné a chytré. Že by distributoři nechtěli narušit slabou úroveň amerických trháků něčím chytřejším, protože by jim pak na to ostatní nikdo nechodil? Německé filmy se v našich kinech neobjevují téměř vůbec. Není proto žádné překvapení, že i v případě celosvětově uznávaného režiséra zůstaneme kulturního šoku ušetřeni. Zjistili bychom totiž, že film se dá udělat nejen zábavný, ale zároveň i chytrý a vyžadující divákovu mentální aktivitu. Bylo by zdrcující, že najednou není třeba volit mezi zábavou a intelektuálním snímkem. Veitu Helmerovi se ale obojí vejde do jednoho. Toto zjištění by mohlo vést k odmítnutí jak hloupých komedií, tak pseudointelektuálních, zdánlivě myšlenkově hlubokých, nudných filmů. A to by českoamerickou kinematografií mohlo otřást.

ČSSD dnes vydala prohlášení , ve kterém se "důrazně ohrazuje proti způsobu zveřejnění informací týkajících se zařazení jména poslance ČSSD Pavla Ploce do registru komunistické vojenské kontrarozvědky". Na závěr píše: "ČSSD vyzývá Archiv bezpečnostních složek, aby postupoval striktně v souladu se zákonem, kterým byl zřízen a aby okamžitě přijal účinná opatření proti pokračování protiprávního jednání ve věci poslance Pavla Ploce." A není to tristní sobectví? To protiprávní jednání nadšených lustrátorů se přece týká nás všech. Nejen Ploce. Stejně tak ostře měla ČSSD vystoupit na obranu poslanců Hasila či Bartoše z ODS, pokud nechce nechat tisíce osob denunciovat a vydírat jakýmisi spisky, které na ně někdo vedl, velmi často s nepravdivými či pseudopravdivými údaji. A tři poslanci ODS a jeden generál jsou pouze dokladem, toho, že před svévolí novodobých lustrátorů jsme si všichni rovni. Snaha poškodit politické protivníky, zejména na levici, stála za nesmyslnými politickými gesty a lustračními excesy Topolánkovy vlády a budováním zvrhlé "paměti národa" začala požírat své tvůrce. V ODS je mnoho těch, kteří byli nejen v SSM, ale i v KSČ. Potkal jsem mezi pravověrnými hlasateli trhu bez přívlastků i pravověrného učitele marxismu leninismu. Potkal jsem mezi členy ODS i jednoho z okresních ideologických tajemníků. Mnozí z členů i funkcionářů ODS patřili dokonce k okresní nebo krajské nomenklatuře jako perspektivní (většinou ekonomičtí) kádři, o jejichž lásce k socialismu nikdo nepochyboval. Jejich rodiče také byli kádrování a jiné kádrovali. Byli v SČSP, byli v ROH, byli v Lidových milicích. Protože byla taková doba. Byla doba, kdy u pomocné stráže VB byli skoro všichni lesáci na Šumavě. Byla taková doba, kdy onu hranici s demokracií chránili místní i se samopalem v ruce. A syny a vnuky těchto budovatelů světlých zítřků v šumavských hvozdech dnes najdeme v různých registrech... I mezi členy ODS.

Musím nesouhlasit s tvrzením Štěpána Kotrby, že "taková byla doba", a tak není nic morálně špatného na podpoře bývalého totalitního komunistického režimu. Takto unáhlený bych asi nevynesl. Taková doba nebyla a komunistický režim určitě nepodporovali všichni. Šlo o nedemokratický, utlačovatelský režim, který způsobil mnoha lidem mnoho zlého. Ti, kdo tento režim aktivně podporovali, nesou určitou míru viny.

Jiná věc ovšem je, co miá být cílem politických honů na čarodějnice v době téměř dvacet let po pádu tohoto nespravedlivého, totalitního režimu. A Kotrba má pravdu, když poukazuje na to, že v době, kdy v ČR vládne premiér, předseda pravicové strany, který vystudoval na tvrdě doktrinářské komunistické vojenské škole, je tento hon na čarodějnice pustou fraškou.

Setkávám se s účastníky letošní LFŠ a sleduju letošní problémy. Chtěl bych připojit několik postřehů ke kapacitám a programu:

1. Program je opravdu zásadně ošizen z hlediska kvality - úplné zbytečně, protože náklady na filmy tvořily v minulosti jednu desetinu nákladů. Převažují dokumenty a nezajímavé a zbytečné filmy.

Prohlížel jsem si právě svět skrze díl rozřezaného ubrousku, když jsem se rozhodl zveřejnit zásady správného věštění. Byl to takový ten nejlevnější papírový ubrousek, který je průhledný, i když je složený, a který vám stále předkládají v některých českých zařízeních bývalého RáJe (Restaurace a Jídelny). Bývá pečlivě rozřezaný na čtyři díly, aby provozovatelé na něm ušetřili a vydělali.

Po „sametové revoluci“ a jepičím životě OF, jsem dodnes členem jedné tzv. demokratické strany. Důvodů k odchodu z členských řad jsem měl nespočet, a další vývoj nevěští nic pozitivního. Vždy jsem se ospravedlňoval úvahou, že v minulosti jsme do toho nemohli mluvit, a teď bych měl rezignovat na příležitost ovlivnit dění ve své zemi? Přece se nemůže vrátit doba, kdy jsem byl občanem druhé kategorie a denně uvažoval o emigraci.

Neúspěch dalšího pokusu o ukončení sedm let trvajících jednání o liberalizaci světového obchodu není příliš překvapivý, i když byla do právě skončeného červencového setkání ministrů členských států Světové obchodní organizace vkládána jedna z posledních nadějí na sjednání kompromisu. Překvapující by spíše v současné světové ekonomické situaci bylo, kdyby vlády členských států byly schopny a především ochotny "prodat" svým voličům další zostření konkurence na domácích trzích.

Kdybyste měli možnost vydat v následujících čtyřech letech 10 miliard dolarů, jak by bylo nejefektivnější tyto peníze investovat v zájmu co největšího blaha pro lidstvo, zeptal se v deníku Wall Street Journal Bjorn Lomborg.

Investice jednoho dolaru na snižování emisí CO2 působí prospěch, který nedosahuje hodnoty vydaného dolaru. Naproti tomu každý dolar vydaný na výzkum a rozvoj v oblasti čisté technologie produkuje 11 dolarů hospodářského prospěchu. Kdyby byl ten dolar investován do boje proti srdečním chorobám v třetím světě, prospěch by byl více než dvojnásobný.

Před třemi roky se 70 neziskových organizací obrátilo na tehdejšího premiéra Paroubka s otevřeným dopisem, ve kterém uvedly nejzávažnější problémy neziskových organizací v sociálních službách . Na dopis nedostaly NNO žádnou odpověď ani od premiéra, ani od Rady vlády pro NNO, ani od ministra práce a sociálních věcí. V posledních letech se situace ještě zhoršila. Na podněty ministerstva nereagují, arogance a šikanování úřady je běžným jevem. Celou situaci ještě zkomplikoval zákon o sociálních službách. Proto se 25 manažerů a manažerek sociálních služeb z celé ČR rozhodlo zformulovat základní požadavky a na Den lidských práv 10. prosince 2008 vyhlásili generální stávku sociálních služeb.

Požadavky jsou zveřejněny ZDE

Dalším z expertů, který se vyjádřil exkluzivně pro vládu a zpochybnil škodlivost radaru na běžný provoz v tříkilometrové vzdálenosti od kóty 718 a jeho negativní dopad na životní prostředí , byl proděkan elektrotechnické fakulty ČVUT prof. Ing. Zbyněk Škvor, CSc., působící na katedře elektromagnetického pole. Podle jeho stanoviska pro Topolánkovu vládu "Hygiena v okolí amerického radiolokátoru není hlavním problémem". Profesor Škvor nicméně ve svém stanovisku uvádí:

"Za nejfundovanější na této straně sporu považuji rozbor, který nedávno přinesly Britské listy . Jeho autor v něm předpokládá maximální hodnotu vyzařovaného výkonu 4,5 MW a podstatně větší anténu (a tedy podstatně větší výkonovou hustotu v hlavním svazku). Pokud by opravdu byla výkonová hustota tak velká, bylo by pro posouzení vyzařování třeba uvažovat další jevy. S rozborem samotným souhlasím -- pokud by skutečně cestou při stěhování z Marshallových ostrovů několikanásobně narostl výkon a anténa radiolokátoru, byla by situace v jeho okolí podstatně změněna. O tom, že nám vláda takto lže však pochybuji. Pokud uvažujeme oficiálně uvedenou hodnotu maximálního výkonu 170 kW, uvedená rizika nehrozí."

Vzhledem k tomu, že se odkazuje na stanovisko Milana Hlobila z Univerizty obrany, který ovšem došel k opačným závěrům než profesor Škvor, zaslali jsme nyní proto proděkanovi FEL ČVUT několik upřesňujících informací, které nemusel, vzhledem k dezinformacím vlády, ministerstva obrany, ministerstva zahraničí i americké agentury MDA mít k dispozici - nyní má možnost své stanovisko z března 2008 buď přehodnotit, nebo odargumentovat méně laicky, než učinil pro premiéra Topolánka.

Vážený pane inženýre, dovoluji si vám sdělit, že vládou deklarovaný výrok o maximálním výkonu radaru EBR 170 kW je ve skutečnosti střední vyzařovaný výkon (average) zařízení XBR-P na ostrově Kwajalein, osazené 11000 2,1W T/R moduly s technologií, starou cca dvacet let. Maximální impulsní výkon je v materiálech DoD, přístupných na internetu udáván výkon 4,5 MW (peak). Zkuste prosím vzít tyto hodnoty jako počáteční pro další úvahy. Bláboly není třeba šířit dál...

Když se letos v Karlových Varech promítal časosběrný dokument zemřelého Pavla Kouteckého Občan Havel (dokončený Miroslavem Jankem), vyhnul jsem se tomuto představení s argumentem, že nemám zapotřebí se účastnit propagandistických orgií. Dílo Pavla Kouteckého, nepříliš výrazného dokumentaristy, totiž znám, a dovedl jsem si představit, co asi o Václavu Havlovi natočil.

V Uherském Hradišti byl včera tento film promítán znovu: nechal jsem se přesvědčit, že bych přece jen měl vidět, co to ten Koutecký splichtil. Když jsem po příchodu do sálu kina Hvězda uviděl, že organizátoři LFŠ pozvali k diskusi o filmu pouze dva členy Havlova obdivného doprovodu, totiž Ladislava Špačka a Iva Mathé, zalitoval jsem ztraceného času. Začal jsem totiž tušit čertovinu.

Kromě určité ochablosti a zejména znepokojujícího sklonu k propagandistickému, jednostrannému vidění světa, kdy organizátoři často pozvali k diskusím a uváděním filmů představitele pouze jediného, zřejmě jim blízkého politického názoru (proč je v katalogu LFŠ otištěno "zaštítění" od radarového ministra zahraničí Schwarzenberga? Co má ten co dělat s kinematografií? Snad jen to, že má vazby na časopis Respekt, který v Hradišti organizuje své zaujatě propagandistické veřejné "debaty"? Jak je možné, že na nezávislém festivalu organizuje část programu ministerstvo obrany ČR? !!) ochromují letošní Letní filmovou školu v Uherském Hradišti podstatné organizační problémy.

"Akreditace na LFŠ zastavena," hlásal v úterý Slovácký deník jako hlavní zprávu na titulní stránce (asi nemají o prázdninách o čem psát). Vedení LFŠ se ve své moudrosti rozhodlo už nevydávat další akreditace, čímž naštvalo velké množství potenciálních návštěvníků.

Jiným vážným problémem je přeplněnost některých sálů a naprosto šílená organizace vydávání sluchátek pro tlumočení (které se stejně skoro nedá poslouchat, řeč překladatelky je ve sluchátkách slabá a ztrácí se mezi elektronickým hučením, některá sluchátka nefungují - konec konců, stav, kdy téměř dvacet let po pádu komunismu osmnácti až dvacetiletí mladí lidé, což je většina návštěvníků LFŠ, neumějí na rozdíl od svých západoevropských kolegů z menších evropských zemí, plynně anglicky a německy, je šokující). Davy lidí stojí fronty na sluchátka před každým představením a po každém představení je po dlouhém čekání zase vracejí. Pokud mají organizátoři oprávněné obavy, že kdyby pustili lidi do sálu sednout si na schody, bylo by to při případném požáru velmi nebezpečné (souhlasím a opakovaně o tom zde píšu od r. 2002), nahromadění davů před vchodem do sálu při výdeji a odevzdávání sluchátek je z požárních důvodů nebezpečné úplně stejně.

Při promítání Kouteckého filmu o Havlovi se několik návštěvníků zoufale a bezýsledně dožadovalo zapojení anglických podtitulků, které na promítaném DVD byly k dispozici. Promítačům, kteří i na letošní LFŠ často zápolí s četnými technickými problémy, se anglické titulky do provozu uvést nepodařilo. Nechápu, proč je katalog festivalu dvojjazyčný, když jsou filmy lidem, kteří neumějí česky, letos naprosto nepřístupné - neexistuje nyní ani pokus uvádět filmy s anglickými podtitulky či s překladatelem.

Nedovedu si vysvětlit, proč jsou tak obrovské problémy s přeplněnými sály. Přičítám to špatné dramaturgii festivalu.

"Buď máš předpoklady, anebo přátele. Kariérní postup pomocí přátel je daleko jednodušší."

Řadový vojín v Zářijových nocích (1957). (V Čechách je to pořád stejné, že?)

Jedním z hlavních témat letošní Letní filmové školy v Uherském Hradišti je retrospektiva filmů osmdesátníka, dramatika a prozaika Pavla Kohouta (nar. 20. 7. 1928). V nekřesťanskou ranní hodinu v 8.30 ráno se v hradišťském kinu Hvězda v sobotu promítal film Zářijové noci (1957), který podle stejnojmenné Kohoutovy hry režíroval Vojtěch Jasný. Je to pozoruhodně klasické dílo, které by mělo být běžně k dispozici na DVD, aby přispělo k poznání moderní historie české společnosti.

Je zklamáním, že na letošní, poněkud utlumené, Letní filmové škole chybí celá řada nových českých hraných filmů, vzniklých za poslední rok. Určitou kompenzací je, že je tu možno zhlédnout dva tři nové slovenské filmy a nejméně jeden -- pozoruhodný -- snímek, vzniklý ve středoevropsko-slovenské koprodukci. Ty zase nebylo možno vidět letos ve Varech.

Velmi zvláštním, lyrickým, příznakovým snímkem byl celovečerní debut polského režiséra Dariusze Jabłońského Wino truskawkove (Jahodové víno). Film se silně vymykal všemu, co v současnosti vzniká v české kinematografické produkci a zjevně odkazoval na lyrickou tradici experimentální středoevropské a východoevropské kinematografie (vzdáleně možná i na Tarkovského?) z předchozích desetiletí. Už na první pohled se film prostě silně lišil od všeho, co normálně vidíme v českých kinech. Především pozoruhodně vizuálně dynamickou kamerou Tomasze Michałowského, využívající na širokoúhlém plátně syté temné tóny současného, na barvy vysoce citlivého filmového materiálu. Svými vizuálními motivy bylo Jahodové víno především apoteózou venkovské krajiny, do níž je zasazen život člověka, se všemi svými rozpory, trápením a těžkostmi.

Dlouhodobé rozhovory o liberalizaci globálního obchodu se rozložily, konstatoval Pascal Lamy, šéf Světové organizace pro obchod, Čína, Indie a USA se totiž nedohodly o předpisech o dovozu pro chudé zemědělce. Ty umožňují zemím ochraňovat hcudé farmáře uvalováním tarifů na určité zboží v případě, kdy dojde k poklesu jeho ceny či vzroste poptávka po dovozu. Indie, Čína a USA se nedohodly o tom, jak vysoké mají být v tomto případě příslušné tarify. Podle Washingtonu je hranice, ochraňující rozvojové země před neomezeným dovozem příliš nízko. Není vyloučeno, že to znamená konec pokusů vytvořit mezinárodní dohodu o světovém obchodu.

Podrobnosti v angličtině ZDE

Správně se ptá Petr Žantovský, když kritizuje PR výlet vybraných českých novinářů s ministryní Parkanovou do USA na předváděčku sila Národní raketové obrany a jeden z pečlivě plánovaných testů tohoto systému. V minulých dnech zaplnilo zpravodajské, nikoliv komerční stránky deníků reportáže, které se sobě podobaly jako vejce vejci. Lišili se pouze šířkou úsměvu rusovlasé ministryně, strkající hlavu do raketového sila. Servilitu nejlépe vystihují dva titulky, které jakoby si z oka vypadly: Lidové noviny svou "reportáž" uvedly titulkem "Tři, dva, jedna... Start!" a MfDnes "Tři, dva, jedna... Start! Raketa úspěšně odpálena".

Paní ministryně poslušně valila zraky a novináři reportovali jak o Pulitzerovu cenu. Nic to nemění na faktu, že celý ten výlet působí a má konec konců stejný smysl, jako reklamní akce, během nichž svážejí důchodce do venkovských sokoloven, aby jim předvedli neobyčejné kvality nových pánví a kastrolů, které jim pak za mnohonásobek běžné krámské ceny drzý prodejce vnutí k zakoupení.

23.07.2008 Petr Žantovský: Radarové píárko ZDE

Lépe už to napsat nejde. Ale stále zůstává nezodpovězena otázka, KDO TENTO VÝLET NOVINÁŘŮM PLATIL?

Dalo se jistě očekávat, že nejvyšší vládní a armádní činitelé se pokusí znevěrohodnit či jiným způsobem eliminovat analýzu tří odborníků, kteří kriticky zhodnotili celou řadu manipulací, nesmyslů a polopravd, pomocí nichž se současná vláda snaží otupit odpor většiny české veřejnosti proti plánovanému americkému radaru v Brdech. Jedním z prvních, kdo se ke kritické analýze vyjádřili odmítavě, byl hlavní hygienik Armády ČR plukovník MUDr. Petr Navrátil. Učinil tak ovšem způsobem, který vede k závažným pochybnostem o jeho soudnosti.

Podle zprávy ČTK "studie, která hovoří o nebezpečí amerického radaru pro lidi, vychází z parametrů jiného zařízení, než které by mělo být v České republice, řekl dnes ČTK armádní hygienik Petr Navrátil. Byl v týmu odborníků, který pro českou vládu hodnotil zdravotní rizika radaru i přímo na ostrově Kwajalein. Z tohoto místa by protiraketový radar měl být podle plánů Američanů přemístěn do vojenského prostoru Brdy." Ve zprávě ČTK se dále uvádí:

Česká péče o děti a mládež je kuriózní. Argument, že mnohde jinde to není o moc lepší, je dosti používaný a navíc dosti hloupý. Starejme se napřed o své nešvary, a teprve potom o ty těch druhých, zejména když na nás nepříjemně nedotírají, tak jako třeba my na ně.

Dne 18.7. 2008 byl uskutečněn další test FTG-3 v režii americké Agentury protiraketové obrany (MDA). Ministerstvo obrany na serveru www.army.cz k tomu uvedlo , že česká ministryně obrany s delegací měla možnost sledovat skutečný test systému protiraketové obrany na vlastní oči a v přímém přenosu. Další zpráva popisuje odpálení a průběh letu rakety, včetně odpálení antirakety. Vlastní sestřelení rakety antiraketou však již bylo simulováno na počítači. Jak jinak, než úspěšně. Formulace "skutečný test systému protiraketové obrany" je tedy přinejmenším zavádějící a může snadno čtenáře zmást, že raketa byla zasažena a úspěšně sestřelena. To se ale nestalo, ta dopadla do vod Tichého oceánu několik stovek kilometrů od mexického pobřeží. Jaký "skutečný test" tedy vlastně ministryně obrany s delegací viděla? Většina z toho včetně kritické části - zásahu rakety antiraketou, byla počítačová simulace, která je v obou zprávách poměrně podrobně popisována, ale bohužel na úkor charakteristiky pravé podstaty a cíle tohoto testu. Je jasné, že z větší části jde o propagandu, než o objektivní informování naší veřejnosti. A pokud jde o smysl této akce, bude určitě lepší jej přejít mlčením.

Ve srovnání s US radarem v Brdech je téma mé stížnosti nicotné -- jen zdánlivě? Svoboda čtenáře detektivek by také neměla být ničím rušena a ohrožena. US přátelé chtějí vojenský radar v Brdech postavit hlavně proto, abychom se tu mohli dobře a spokojeně bavit -- proto protestuji proti místním prodavačům shnilého ovoce.

Mám chuť zostudit překladatele Václava Janouška, redaktorku Ludmilu Jánskou a nakladatelství Metafora. Vyrobili spolu tak hanebnou knihu, že by ani neměla existovat. Je v ní asi čtyři sta padesát chyb tohoto typu:

Pro označení typů radarů kmitočtového pásma X (8-12 GHz) výrobce radaru firma Raytheon stejně jako Agentura protiraketové obrany (MDA) používají různé zkratky, nikoliv konkrétní vojenské názvy, či typová označení. Ty se vyskytují ve všech (i oficiálních) zdrojích:

a) GBR-P (Ground Based Radar-Prototype) pro prototyp pozemního radaru, který je provozován na ostrově Kwajalein,

b) SBX-1 (Sea-Based X-Band Radar) pro radar instalovaný na námořní plovoucí plošině,

c) THAAD/FBX/TPY-2 pro mobilní předsunutý (Forvard-based) radar kmitočtového pásma X.

Apelujeme na čtenáře, aby třeba i minimální částkou přispěli na provoz Britských listů. Britské listy si každý měsíc otevře 200 000 individuálních IP adres. Finančně však na provoz listu přispívá jen kolem 170 osob. Děkujeme jim, ostatním čtenářům chceme sdělit, že by Britské listy mohly dělat daleko víc, kdyby měly možnost platit si stálé novináře.

V červnu 2008 přispělo celkem 173 čtenářů Britských listů na provoz časopisu úhrnem částkou 40 954.45 Kč, příjem z reklamy byl v červnu 2008 400 Kč. Na kontě Britských listů v Raffaisenbance jsme měli 30.6. 2008 částku 256 552.30 Kč. Na internetovém účtu Paypal máme nyní 883.67 GBP a 1,337.78 euro.

Příspěvky na provoz Britských listů je možno zaslat na účet v pražské Raiffeisenbance, číslo účtu: 1001113917, kód banky 5500. Adresa banky je 120 00 Karlovo nám. 10, Praha 2. Čtenáři mohou přispět na provoz Britských listů úvěrovou kartou na adrese www.paypal.com po jednoduché registraci odesláním částky na adresu redakce@blisty.cz. Prosíme, neposílejte příspěvky ze zahraničí na konto v pražské Raiffeisenbance, ale pošlete ho na paypal. Při poukazu příspěvku do Raiffeisenbanky ze zahraničí totiž zaplatíte za transakci bankovní poplatky ve výši více než 500 Kč. Děkujeme.

Jako v České republice oficiálně registrované občanské sdružení poskytujeme potvrzení o přijetí příspěvku pro daňové účely osobám, které v ČR platí daně.