I když delegace vyjednavačů odešly od jednacího stolu na základě nepřekonatelného sporu mezi USA a Indií (při zapojení Číny) o jednom jediném pravidle obchodu zemědělskými výrobky, příčiny jsou samozřejmě širší. Jednání o dalším uvolnění obchodu obsahují řadu prvků a aspektů, které se ve svém souhrnu pozitivně i negativně dotýkají ekonomických subjektů i spotřebitelů všech členských zemí WTO. Při projednávání těchto pravidel obchodu hrají velkou roli domácí politické preference, ve kterých se nutně střetávají snahy o usnadnění cesty pro exportéry se snahami o ochranu domácí výroby.

Zřetelně se to projevilo právě na jednáních o podobě obchodního nástroje, který měl sloužit rozvojovým zemím jako ochrana před náhlým nárůstem dovozu a poklesem ceny zemědělských a potravinářských výrobků. "Zvláštní ochranný mechanismus" měl v případě zvýšení dovozu a poklesu ceny umožnit zvýšit liberalizovaná cla, a tím vlastně eliminovat důsledky uvolnění přístupu na trh. Zavedení mechanismu mezi mezinárodní pravidla obchodu bylo odsouhlaseno konferencí ministrů WTO v Hongkongu. Členové se však nemohli shodnout na podmínkách, tzv. spoušti, při kterých by bylo možno cla zvýšit, a eventuálně na jakou úroveň. Sjednání podmínek pro uplatnění tohoto nástroje bylo některými rozvojovými zeměmi -- zejména Indií, která argumentuje ochranou živobytí pro své obyvatele - pochopeno nejen jako pojistka před subvencovanými vývozy z vyspělých států, ale také jako možnost, jak v některých případech obejít současné mnohostranné obchodní závazky z posledního kola jednání, které skončilo v roce 1994, a zvýšit cla nad současnou úroveň.

Pro USA byly tyto snahy nepřijatelné z vnitřních politických důvodů -- jestliže již nabídly snížení domácích zemědělských podpor o téměř 33 mld. USD za rok (na 15 mld.) a souhlasily s postupným odstraněním vývozních zemědělských subvencí s předpokladem, že tyto ústupky vyváží otevření světových trhů pro služby a průmyslové výrobky, těžko by domácím farmářům vysvětlovaly, že konkurenceschopné nejsou v rozvojových zemích ani zemědělské výrobky, jejichž nízká cena je výsledkem vyšší produktivity práce a technického vybavení. Vyjednavačka za USA Susan Schwab zhodnotila snahy Indie jako silně protekcionistické a v době současné potravinové krize jako zcela nepochopitelné. Je nutno připomenout, že příliš mírné podmínky pro zvláštní ochranný mechanismus nevyhovují také některým rozvojovým zemím, které jsou orientovány na vývoz zemědělských produktů a byly by zvýšením cel ohroženy. Je zřejmé, že rozpory ohledně konečné podoby jednotlivých prvků obchodních pravidel nejsou výlučně mezi vyspělými státy na jedné, a rozvojovými zeměmi na druhé straně.

I když rozpor ohledně podmínek zvláštního ochranného mechanismu byl pro neúspěch mnohostranných jednání klíčový, nelze nevidět, že by to v konečném kompromisu pravděpodobně nebyl jediný zádrhel. Pascal Lamy, generální ředitel WTO, sice prohlásil, že byl sjednán kompromísní návrh k 18 z 20 bodů na seznamu jednání a že bylo dojednáno téměř 90 % všech zásadních otázek, při podrobnější analýze je však zřejmé, že ke konečné dohodě nedošlo v řadě oblastí. Odsouhlasení některých aspektů bylo v rámci zmíněných 18 bodů odsunuto s tím, že budou doladěny v kontextu celého sjednaného textu. Byl pouze naznačen kompromis týkající se jednání o právech k duševnímu vlastnictví (ochrana zeměpisných označení, jejich registrace a biodiversita - odkrývání genetických zdrojů v patentových přihláškách), ale řešení bylo diskutováno pouze v početně omezené skupině členů. I když "signální" konference o službách naznačila možnosti pokroku v jednáních, jeho závislost na dohodě v zemědělských a průmyslových výrobcích byla zřejmá.

Členové WTO se vůbec nedostali k jednáním o bavlně. Tato jednání, jejichž výsledkem mám být především zrušení podpor pro pěstování a vývoz bavlny v USA, jsou klíčová pro Benin, Burkinu Faso, Čad a Mali. Podle některých spekulací USA raději nechaly zkolabovat jednání na zvláštním ochranném mechnismu, kde se tvrdě projevila neústupnost Indie, než aby jim byla připisována vina za neúspěch, neboť nejsou ochotny odstranit podpory pro bavlnu. Snahy o odstranění těchto podpor celkem překvapivě podporuje i Čína, která je v poněkud paradoxním postavení -- bavlnu pěstuje i dováží, a nízké ceny dovozu z USA vyvažuje vysokými cly, čímž jednak chrání domácí producenty, jednak si zajišťuje fiskální příjem do státního rozpočtu. Přesto však tvrdí, že americké subvence ohrožují jejich 150 miliónů pěstitelů bavlny.

Určité pochyby o dosažitelnosti alespoň rámcové dohody na skončených neúspěšných jednáních vyplývají také ze způsobu, jakým byla jednání vedena. Metoda byla nazvána soustředné kruhy a představovala nejprve jednání skupiny sedmi ministrů (Austrálie, Brazílie, Čína, EU, Indie, Japonsko, USA), po jejich shodě jednání v širší skupině tzv. Green Room (cca 30 ministrů). Výsledek jednání Green Roomu byl pro transparentnost každodenně sdělován na neformálním zasedání Výboru pro obchodní jednání všem členům WTO. Na tomto jednání sice měli členové možnost se ke zprávě o výsledcích z Green Roomu vyjádřit, avšak vzhledem k tomu, že jim nebyl předložen konkrétní text ujednání, byl jejich souhlas nebo připomínky podmíněny prostudováním písemného návrhu. Otázkou zůstává, zda by byla dohoda sjednaná ve skupině omezeného počtu ministrů přijattelná pro všechny členy a zda by ti, co nebyli v malé negociační skupině, odolali příležitosti ukázat, že intenzivně hájí zájmy svých ekonomik.

Přes pochybnosti o možnosti dohodnout se bylo zklamání z kolapsu jednání mezi členy velké. Není zcela jasné, jak bude kolo jednání dále pokračovat. Je jisté, že není zrušeno. Pascal Lamy prohlásil, že je třeba dosažený pokrok zachovat jako základ příštích jednání, avšak že je nutno, aby nyní "klesl prach". Uchovat to, co již bylo odsouhlaseno, může však být problém, vzhledem k očekávané změně americké administrativy. Je možné, že nový americký prezident bude v souladu se svými politickými sliby chtít sjednat některé části dohody jinak. A protože ve WTO platí "dokud není sjednáno vše, není sjednáno nic", je možné, že jednání začnou někdy v budoucnu opět od nuly.

Nyní se také spekuluje o tom, na jak dlouho budou jednání zastavena. V minulém, uruguayském kole jednání, došlo k přerušení i na dva roky a nakonec byla dohoda uzavřena. Nyní to může být opět několik let, na druhou stranu se mohou jednání rozeběhnout již v zimě nebo od roku 2009 -- záležet bude na ochotě členů sejít se znovu u jednacího stolu. Dřívější termín by znamenal pravděpodobně i větší naději na úspěch, jednak z důvodu návaznosti na současná jednání, jednak proto, že prozatím není členem WTO Rusko, jehož členství -- pokud k němu vůbec dojde -- by jednání určitě zkomplikovalo. Dlouhodobé zastavení jednání by také více motivovalo členy k uzavírání regionálních obchodních smluv, které ve svém důsledku také brzdí uzavření mnohostranné dohody ve WTO.

Mnohostranný obchodní systém, jeho pravidla a závazky členů, tedy zůstávají od roku 1995 v zásadě nezměněny. I když svět -- jeho podnikatelé -- přišli o možnost šetřit odhadem 130 miliard dolarů na clech ročně, existující systém pro ně vytváří nezanedbatelnou míru předvidatelnosti ohledně obchodních podmínek na trzích členských států WTO. Svou nezastupitelnou úlohu má Světová obchodní organizace také při řešení obchodních sporů. Proto se domnívám, že její existence -- i přes sled neúspěchů v jednáních o další liberalizaci obchodu -- není nijak ohrožena.