První zděšení nastalo ne tehdy, když soudce vynesl rozsudek, odsuzující vzdělanou, nicméně dlouhodobě nemocnou ženu se současným příjmem pouhých 10 000 Kč měsíčně k trestu odnětí svobody na dva měsíce s podmínkou na rok za snahu vyhnout se nefunkčním a drahým komerčním lékům a nahradit je domácí samoléčbou, ale hned v začátcích projednávání. Tehdy soudce tristním způsobem zneužil své procesní postavení a snažil se vymámit z obžalované výpověď ve věci přes její zaprotokolované odmítnutí výpovědi u soudu, na což má obžalovaná právo. Soudce byl několikrát velmi hlasitě a důrazně napomenut obhájkyní Klárou Veselou Samkovou, a přesto pokračoval ve výslechu obžalované kladením otázek, které byly už jednou předtím odmítnuty. Ačkoliv nebyla vyloučena z projednávání veřejnost, prozradil soudce osobní údaje obžalované a dotazoval se po podrobnostech jejího zdravotního stavu, čímž nejspíše i porušil zákon na ochranu osobních údajů. Nijak neprokázal ani nutnou součást trestnosti jejího činu: úmysl změnit si vědomí požitím účinné látky. Civilně řečeno: zhulit se pod vobraz. Dopustil se navíc několika tristních chyb.

Chyba první: Soudce rozhodl, že mast vyrobená slouží k léčbě, a tudíž tato léčba není trestná, sušina k přípravě léku je "toxikomanicky" (sic!) zneužitelná kouřením (hypoteticky), a tudíž trestná. Mast už ani trestná nemůže být, neboť zde už judikoval Nejvyšší soud zanedbatelnou společenskou nebezpečnost. Bez sušiny drcené, všelijak macerované a louhované v tuku je ovšem mast nevyrobitelná. Soudce do protokolu přečetl ze stránek Bushky Bryndové kompletní návod na výrobu masti. Zjevně ovšem nepochopil nic. Při domovních prohlídkách vydané masti je povinna police vrátit, tukové polotovary policie "spotřebovala" na provedení testu, který neukázal nic, zabavená sušina z rostlin obojího pohlaví "propadla" státu... Ať si policie také zahulí... Dobře jí tak. Budou hulit seno.

Chyba druhá: Inhalace účinné látky vdechováním je "hulení", a tudíž trestná činnost, mazání masti je léčba. Plíce při astmatu nejdou mazat vazelínovou mastí, a tak jeden z mála účinných způsobů je vdechování silice per os. Ústy. Ať již ve formě kouře z jointu, nebo par z vaporizéru či vodní dýmky. Inhalace je ovšem kouření... Nabízí se "americká" paralela prezidentské milosti: kouřila, ale nešlukovala..

Chyba třetí: Obsah účinné látky v zabavených rostlinách byl v rozsahu 0,7-1,9%. "Hulič" se směje a odborník se diví. Technické konopí může mít zcela legálně a beztrestně 0,3% THC. Indoorové odrůdy mají i 10-15% THC, profesionálně pěstované až 20-23% THC. Outdoorové pěstování rostlin ze semen nejistého původu na vesnickém záhonku ani při zalévání slepičinci nemůže dát lepší výsledky, zvláště když do "směsného vzorku" pro laboratorní určení procenta THC byly policejními "experty" nadrceny nejen rostliny nevzrostlé, ale i celé samčí rostliny, vhodné tak jako krmivo pro slepice. Ten, kdo by chtěl kouřit usušenou drť, určenou pro koupel na bolavá záda s obsahem 1% THC, za účelem "toxikomanického" (sic!) zneužití, bude zklamán.

Chyba čtvrtá: Soudce se redaktorovi BL po vynesení rozsudku přiznal. Věcně problematiku studoval v noci před líčením na internetu. Nejspíše si přečetl celý web Bushky Bryndové, nicméně byl ochoten tvrdit redaktorovi, že z rostlin konopí se vyrábí ta toxikomanicky zneužitelná marihuana. Čili že marihuana je VÝROBEK z konopí. Redaktor konstatoval, že soudce soudil něco, o čem vůbec nic neví. Co dělal Martin Prokop jako student na právnické fakultě??? Soudce totiž udělal ještě jednu zásadní chybu: odmítl usnesením obhajobou navrhované slyšení dvou odborníků na danou problematiku: jednoho z největších analytických chemiků, bývalého soudního znalce, profesora honoris causa Palacekého univerizty v Olomouci, 72 letého profesora Hebrejské univerzity v Jeruzalémě, spolupracovníka objevitele Δ9-THC profesora Raphaela Mechoulama, Prof. RNDr. Lumíra Ondřeje Hanuše, DrSc. Hanuš vystudoval analytickou chemii na Univerzitě Palackého v Olomouci. V roce 1970 se začal věnovat výzkumu hašiše a marihuany, na konci sedmdesátých let prováděl v USA výzkum konopí a kokových listů. V roce 1990 přijal pozvání z Hebrejské univerzity v Jeruzalémě, kde působí dodnes. Zde se mu také podařil významný objev -- spolu s kolegou izolovali v mozku první endocannabinoidní látku -- anandamid. Je členem mezinárodní společnosti pro výzkum cannabinoidů, působí v redakční radě časopisu Adiktologie. Druhým expertem, jehož nabízený výslech soudce ignoroval pro posouzení trestnosti činnosti obžalované, byl Doc. PhDr. Michal Miovský, PhD. , vedoucí Centra adiktologie PK 1. LF UK v Praze. Z vůle obhajoby však bylo do spisu založeno a soudcem do protokolu přečteno jeho odborné vyjádření. V něm doc. Miovský konstatuje mimo jiné, že existuje poměrně široké spektrum léčebných aplikací, kde konopí skutečně představuje účinnou alternativu jiným léčivým přípravkům a v některých oblastech se dokonce zdá, že alternativu mnohem šetrnější a efektivnější než nabízejí jiná léčiva (jedná se o protizánětlivé účinky, protikřečové účinky, pozitivní vliv na různá neurodegenerativní onemocnění, léčbu kožních chorob atd.). "Paní Bryndová konopí pěstovala výhradně ve venkovních podmínkách odbobně jako bylinky. Přestože je na trhu zcela legálně možné zakoupit vybavení pro hydroponní pěstování kombinované s umělým osvětlením, paní Bryndová těchto technologií nevyužívala a ani nevlastnila. Přitom právě tyto technologie jsou schopny zásadně ovlivnit množství THC vyprodukované rostlinou konopí. Naopak pěstování ve venkovních podmínkách prakticky vyučuje dosáhnout srovnatelných výsledků z hlediska obsahu THC. Je tak zcela zřejmé, že množství THC (tedy v dikci Vašeho dotazu snaha maximalizovat obsah THC) nemohlo být jedním z hlavních motivů paní Bryndové, neboť reálně nic ze způsobu pěstování konopí nemohlo prokazatelně vést k maximalizaci obsahu THC. Současně oba výše uvedené způsoby maximalizace obsahu THC (speciálně vyšlechtěná semena a technologie pěstování) byly pro paní Bryndovou dostupné a ona je prokazatelně nevyužila a naopak dávala přednost tradičnímu způsobu pěstování, který nevede k maximalizaci obsahu THC.", píše Miovský advokátce na její dotazy.

Chyba pátá: Soudce nepochopil a snad ani nechtěl ve své omezenosti pochopit, že neexistuje rozdíl mezi usušeným "konopím" a "marihuanou". Že existují pouze různé odrůdy jedné rostliny konopí setého (Cannabis sativa L.), teplomilné jednoleté dvoudomé rostliny z čeledi konopovitých (Cannabaceae), řádu kopřivotvarých (Urticales). Podle Jednotné úmluvy o omamných látkách (1961) "cannabis" značí "kvetoucí nebo plodící vrcholky konopí (kromě semen a listů, které nejsou doprovázeny vrcholky), ze kterých nebyla extrahována pryskyřice". Jako marihuana se pak označují POUZE vrcholky samičího květenství či plodenství odrůd, vyšlechtěných tak, aby tato květenství obsahovala účinné látky s psychoaktivním účinkem, zejména Δ9-tetrahydrocannabinol (THC - excitační, euforizující psychoaktivní účinek) , ale i cannabidiol (CBD - tlumící účinek). Poměr těchto dvou látek určuje, zda dojde k "vytuhnutí" bez psychoaktivního efektu nebo "rauši". Mimo to obsahuje rostlina stovky dalších cannabionidů o jejichž účinku se věda i konzumenti dosud dohadují... Usušené samostatné samičí květenství či plodenství není totéž, co usušená celá rostlina včetně listů, rozdrcená na drobné kousky. To první může sloužit k použití per os v různé úpravě různým způsobem, a to za dvojím účelem - za účelem léčby astmatu či tlumení bolesti při rakovině ap., nebo za oním "nepovoleným" účelem změny psychického stavu. To druhé pak slouží pouze jako polotovar k výrobě přípravků pro léčebné užití, neboť listy obsahují jen velmi málo onoho Δ9-tetrahydrocannabinolu s psychoaktivním účinkem, ale stále jsou vhodné pro koupele či kloktání, neboť obsahují látky s výrazným antibakteriálním účinkem.

Pro účely zjištění trestnosti chování obžalované je důležitý právě onen úmysl změnit svůj psychický stav (zhulit se), nikoliv změnit neurofyziologické reakce celého organismu (tlumit bolest nebo jen její vnímání) nebo jeho části (zmírnit bolest artritického kloubu, zklidnit emetický stav trávicího traktu ap.). Lokální "obveselování" části nervové soustavy pomocí konopné masti nepřináší léčenému žádnou změnu psychického stavu, ani nemá vliv na jeho chování či pozornost.

Zákon je zákon, protože je zákon

Soud se nevypořádal s tím, že státní zastupitelství nebylo schopno určit množství THC v masti, jejíž zabavené zásoby "policie spotřebovala při provádění testu"... Soudce se ani nevypořádal dík nekvalitní práci s tím, že nedokázal obžalované "toxikomanský účel" užívání produktů z konopí. Místo toho se snažil v odůvodnění rozsudku poukázat na změněné společenské klima a nutnost oddělit od sebe dvojí užití produktů z konopí... Obhájkyně diplomaticky konstatovala, že obavám soudce rozumí... ale nesdílí je.

Kdyby samosoudce táborského okresního soudu Martin Prokop věnoval přípravě na tento proces více péče, mohl si potřebné populárně odborné informace najít v češtině - například na české Wikipedii, když už by nechtěl studovat odbornou literaturu a povolávat znalce, které v zájmu "ekonomie [sic!] soudního řízení" odmítl... Neuvěřitelný je totiž i argument k odmítnutí znalců a pochopení motivů i nebezpečnosti údajné trestné činnosti. Soudce by pak nemusel vydat rozsudek, který z něj dělá lempla, a který obhajobu dovedl k okamžitému odmítnutí byť podmíněného trestu, ale i samotného výroku o vině. Stát prokázal schopnost šikany jednotlivce nekvalifikovanými mladíčky, kteří v taláru nemají co dělat. Ale zákon je zákon, protože je zákon. O spravedlnost v této arogantní, mocí opilé a zkorumpované "spravedlnosti" přece nejde.

Advokátka Klára Veselá Samková vidí situaci jako frašku, při které smích osvobozuje od blbosti. Já nemohu. Protože tento soud nebyl jen šachovou partií paragrafů, soudních rozhodnutí a konfliktu dvou společenských zájmů. Stát si vynucuje šikanou represivní moci porobu a pokoření člověka, jehož experimenty možná otevřou dveře novému poli výzkumu léčiv v Česku. Za zdraví lidu, který dal úředníkům státu moc, je přitom stát odpovědný. Bushčina mast je alternativou, jakou se vydávají ti, u kterých stát, odpovědný za jejich zdraví, selže. Během odvolacího soudu zcela určitě přijde čas, kdy stát bude muset přiznat selhání v péči o zdraví lidu. Lidu v osobě obžalované a desítek dalších lidí. A to je důvod, kvůli kterému jsou dnes státní moc a její represivní složky nepříčetné. Kazí to dojem jejích zdravotních reforem, privatizace nemocnic, drahých léků a 30 korun Julíkovného navíc. Hroutí to představu o privátní odpovědnosti jedince za své zdraví, do které státu nic není, i kdyby ho měl nechat chcípnout. A to je důvod, proč nemůžu nahlížet s odlehčujícím vtipem na snaživou hloupost příliš mladého soudce bez životních zkušeností a odpovědnosti. Protože se mu stalo, že rozhoduje o závažnějších věcech, než na které jeho životní zkušenost stačí.

Klára Veselá Samková: Happening v Táboře ZDE

PODKLADY

STRUČNĚ ZDE

PROBLEMATIKA NOVELY TRESTNÍHO ZÁKONA O BEZTRESTNOSTI SAMOLÉČBY

Ondřej Liška SZ, ministr školství ZDE