2. 8. 2008
Krávy zpochybňují hrdinstvíPlatí to i pro Čechy?Hana Tomšů
Baskický režisér Julio Medem debutoval v žánru hraného celovečerního filmu rodinnou ságou Krávy. Je kvalitním mytickým zobrazením hrdosti, tradice a lásky. Julio Medem má rád hluboké psychologické motivy. Díky tomu je film plný složitých, zdánlivě nemotivovaných náznaků, které jsou obtížně uchopitelné, nicméně mu dodávají magickou hloubku a otevírají mnoho zajímavých otázek. Jednou z nich je otázka šílené, proměnlivé doby a silné, stabilní tradice. Film svým příběhem relativizuje konvenční pojetí hrdinství a ve svém celku vyznívá velmi antiheroicky. |
Krávy jsou historií mužů tří generací, dvou hrdých španělských rodin. Začíná jejich účastí v první světové válce. Dva mladí muži se spolu ocitnou v zákopu a zatímco jeden z nich umírá okamžitě poté, co se dozví, že se mu narodil syn, druhý na děsivou situaci reaguje na první pohled nehrdinsky, předstírá smrt a nechá se z fronty odvézt na voze plném mrtvých těl. Mezi sousedy proto platí za zbabělce, ale útěk mu umožní působit na další generace, vychovat syna a předat jemu a svým vnoučatům svoje zkušenosti. Jeho činem je ovšem celá rodina poznamenaná, a jeho syn se proto nemůže oženit s ženou, kterou miluje. Zároveň ho ale otec naučí svému umění a syn dokáže znovu získat čest rodiny a uznání celé vesnice. Není ale v kontrastu se svým otcem absolutním hrdinou. S milenkou má dítě, ale přesto se s ní nedokáže nebo nemůže oženit. Nechává ji tedy žít v sousedství s dítětem a jejím pološíleným bratrem, který je ztraumatizovaný smrtí svého otce a svou nedokonalostí. Jeho nemanželské dítě, Peru, je třetí generací rodiny. Je to jemný a citlivý chlapec, který rozhodně neaspiruje na nejsilnějšího muže vesnice. V době války, kdy už je dospělý, se vrací z dlouhých cest ve funkci amerického fotografa do vesnice, aby fotografoval válečné události. Objeví zde dívku, do které byl jako malý zamilovaný, a jejich pevné pouto se rychle obnoví. Ve chvíli, kdy se ve vesnici strhne přestřelka, ocitá se na straně vesničanů proti frankistům. Zatímco všichni vesničané jsou postupně postříleni, on chrání svou dívku a ujišťuje ji, že s ním je v bezpečí. Když jsou odaleni, ukryje ji a sám se vzdá. Mluví ale anglicky a prokazuje se fotoaparátem jako neutrální pozorovatel. Zapírá tím svůj původ a jedná zcela nevlastenecky, protože cítí za dívku zodpovědnost. Vojáci jím za to ovšem pohrdají. Peru je ale jediný, kdo je schopen ochránit své blízké, za něž cítí odpovědnost. Hrdinská smrt ostatních mužů se jeví jako nedostatečná a nesmyslná. Přesto, že všichni muži rodiny působí zbaběle, jsou to právě oni, kteří tím, že přežijí a skloní se, jsou pro rodinu větším přínosem. Mužská potřeba vítězit a měnit svět je smrtící. V Medemově filmu nejde ale jen o jednoduché otočení stran. Je opravdu zbabělé, když člověk nevystřelí na svého souseda ve chvíli, kdy se otočí proti němu ve válce? Nejstarší muž rodiny nevystřelí. Kvůli tomu je zabit jeho přítel a on na děsivou situaci reaguje útěkem, nicméně ne jednoduchým. Že to dokázal mu umožnila spíše jeho silná hrdinská povaha než zbabělost. Stejně reaguje další muž z vesnice o mnoho let později, přestože by podle svého vojenského přesvědčení měl, nestřílí na člověka v jehož blízkosti před válkou žil, i když jejich vztah nebyl bezproblémový. Ženské figury v tomto filmu nejsou ovšem křehké bytosti spoléhající na ochranu svých mužů. Jsou pevné, silné a trpělivé, dokážou udržovat svou domácnost, vychovávat děti a přitom stojí stále v pozadí a tichosti za svými "hrdiny". Podporují tak obraz silného a tradičního rodu, okolo nějž procházejí divoké vnější události, aniž by jím do základů otřásly. Jejich muži se zabíjejí ve válkách, soutěží v době míru a zabývají se nesmyslnostmi, zatímco ženy zajišťují základní chod života. Vytvářejí tím pevný pilíř, okolo kterého se točí velké události. Jejich tichá síla je z toho evidentní. Nejdůležitějším majetkem rodin jsou zdravé, plodné krávy. Lidé jsou na nich existenčně závislí. Krávy pokojně přihlížejí dění okolo, stojí mimo něj, jsou doplňkem statků a okolní krajiny. Zároveň se ale přímo účastní nejdůležitějších okamžiků lidského života, fungují jako silné metafory naděje, života, utrpení i smrti. Hluboké pohledy do jejich černých očí připomínají tajemství pod povrchem věcí. Film Krávy zpochybňuje vítězství, smrt ve válce a obecný respekt společnosti jako hrdinské zásluhy. Navrhuje zvážit i potřebu přežití jako výraz síly ducha a inteligence. Rozhodně není plochý a nesnaží se přesvědčit diváka, že určitá zbabělost a touha po klidu domácího prostředí jsou ospravedlnitelné. Spíše celé téma problematizuje a zasazuje ho do sítě mnoha dalších otázek v něm obsažených. Kontrastuje rychlost a nevypočitatelnost historických zvratů a stabilitu základů lidského života. |