9. 7. 2008
Zrození politika je smrtí šaškaCož média neumí ani rozpoznat, natož pojmenovatRozhovor s Jiřím X. Doležalem byl zároveň rozhovorem s Janem Tamášem z iniciativy Ne základnám. Neuvěřitelná moderátorka ČT trvala čtyřikrát na tom, aby jí Jan Tamáš řekl, na které jídlo se těšil. Když jí Jan Tamáš odvětil, že je to podružná otázka, moderátorka ho se stupidní arogancí poučila, aby nehodnotil její otázky a odpověděl. Čtyřikrát! Jiří X. Doležal neměl se zodpovězením této skutečně závažné otázky problém, těší na jatýrka. V rámci diskurzu nastaveného Českou televizí tedy uspěl. |
Šašek, to je důležitá role ve společnosti, protože objektivizuje její vnímání sebe sama. Pokud si šašek zachová dostatečný odstup a snaží se ukazovat pokřivený obraz reality, je to užitečné a někdy i zábavné. Chce-li systém tento "cizorodý" element vypudit, institucionalizuje ho. Šašek se stane jeho součástí, společenský systém mu vezme jeho moc, vyprázdní jeho sdělení, udělá ho přirozeným, jak by řekl Roland Barthes. To ale není nejhorší varianta. Ta nastává teprve v okamžiku, kdy se šašek začne brát smrtelně vážně a místo znázorňování skutečné pokřivenosti reality začne sám aktivně křivit. Něco podobného se stalo novináři časopisu Reflex Jiřímu X. Doležalovi, když se začal -- zcela vážně -- politicky angažovat v otázce americké militantně-politické strategie. "Jsem hluboce přesvědčen o tom, že je třeba monitorovat nebezpečí přicházející z jihu a východu. Ukazuje to celá naše historie," prohlásil bez mrknutí oka Jiří X. Doležal v rozhovoru pro Českou televizi. Těmto slovům nerozumím a nechápu je. Nevím, zda skutečně může historie v tomto smyslu poučovat současnost o tom, ze které světové strany přichází nebezpečí. Vím o tom, že moc historie bývá, asi s ohledem na vliv mýtického myšlení v civilizovaných hlavách, velmi přeceňována co do možnosti číst v ní budoucnost. "Na budoucí události nemůžeme usuzovat z událostí přítomných", řekl Ludwig Wittgenstein; natož z historie, myslím si já. I když to bylo na začátku minulého století a Doležal mluví dnes, historický výrok je mi daleko bližší, protože je v něm myšlenka dokázaná velmi detailním logickým postupem. Čím podkládá svá tvrzení Doležal mi není tak úplně jasné (a patrně se s tím ani moc neobtěžuje), ale vážnost, s jakou tato tvrzení pronáší, je těžko stravitelná. Zdá se, že Doležal se z role šaška posunul do role politika. To je sice nadále nesmírně zábavné, ale pouze pro toho, kdo dokáže včas přečíst tuto extrémní změnu pozice. Jestliže si Doležal hraje na malého Jiříčka jdoucího zapsat se do Klokánku nebo pokud jde předat coby svazák zdravici ztrapňující se ministryni obrany, může jako šašek někomu něco sdělit. Pokud ale začne zastávat vážné politické postoje, tak se rázem mění koncept, přičemž forma zůstává stejná (Doležal držel hladovku údajně proto, aby podpořil umístění amerického radaru v ČR). Výlety Jiřího X. Doležala mimo jeho přirozenou šaškovskou dimenzi ani tak nepřekvapují, co ale překvapuje hodně, to je přístup médií. Vůbec nerozumím tomu, proč je Jiří X. Doležal považován, vzhledem ke svým prohlášením, za legitimního reprezentanta jakéhokoliv politického názoru. Protože je dlouhé roky znám a etablován jako "publicista"? To skutečně stačí České televizi tak málo, aby zcela vážně nechala Doležala pronášet "vážné" nesmysly a udělovala jim kvalifikaci "názoru"? Došlo v České televizi k nějakému kolektivnímu pomatení. Zejména kvůli chování médií se tento jev dá číst také jako důrazné varování před pokročilým zmatením diskurzu, které dosáhlo takového stupně, že šašci opouštějí své pozice a vrhají se aktivně do politiky. Vedle toho samozřejmě Doležal popřel svůj novinářský status tím, že se z něj stal nepokrytý politický aktivista. Ztratil nadhled, který by měl mít, a leze z praporem na jakousi podivnou barikádu za zachování globálního politického status quo na věčné časy. Z toho důvodu se mi jeví jako nemístné nazývat Doležala publicistou. Aktivista by bylo přesnější. Možná chce Jiří X. Doležal dotáhnout tuto absurditu do nějakého finále, v němž se vysměje pochybnosti mediálního diskurzu o vážném společenském tématu, do nějž jsou vnášena "vážná" sdělení, jejichž hodnota jako taková je naprosto nulová, ale jejichž vliv na diskurz je tím větší, čím větší je jejich viditelnost a slyšitelnost. Možná zpochybní mediální realitu tím, že v určitém okamžiku řekne "podívejte, dokázali jste mě, šaška, zařadit do vážné diskuse, nemáte žádnou schopnost rozlišit realitu od hry, od smyšlenky, od mýtu". Já si ale spíš myslím, že ne. Patrně jediným jeho motivem, při překvapivém a neopodstatněném elitářství, je snaha zesměšnit ty, kdo zcela vážně a opodstatněně vyjadřují svůj politický názor. Vyvrcholení absurdity v jejím pojmenování se asi nedočkáme, šašek se začal brát vážně a už zůstane politikem. P.S. Rozhovor s Jiřím X. Doležalem byl zároveň rozhovorem s Janem Tamášem z iniciativy Ne základnám. Neuvěřitelná moderátorka ČT trvala čtyřikrát na tom, aby jí Jan Tamáš řekl, na které jídlo se těšil. Když jí Jan Tamáš odvětil, že je to podružná otázka, moderátorka ho se stupidní arogancí poučila, aby nehodnotil její otázky a odpověděl. Čtyřikrát! Jiří X. Doležal neměl se zodpovězením této skutečně závažné otázky problém, těší na jatýrka. V rámci diskurzu nastaveného Českou televizí tedy uspěl. Rozhovor je skutečně skvělým materiálem ke studiu mediálního idiotství: Dobré ráno s ČT, 8. 7. 2008 (rozhovor začíná na 20. minutě záznamu) |