◄ Jedno z nejhorších letadel světa: Lockheed XFV-1 Salmon amerického námořnictva s zdvojeným turbovrtulovým motorem Allison XT40-A-16 s výkonem 5,023 MW., dokončen v roce 1953, první start 16. června 1954. Na žádost dodavatelů byly program v roce 1955 zrušen.

Už jsem se dozvěděli, že asymetrickým krokem může být tankování ruských strategických bombardérů na Kubě nebo ve Venezuele, obnovení centrály SIGINT v Karibiku v Lourdes, základna s radarem včasné výstrahy a střelami ve Venezuele, rakety krátkého doletu Iskander- M či systém S-400/S-500 v Kaliningradu či jinde v dosahu Polska a Česka. Namíření strategických raket dlouhého doletu na Česko je hloupé, vzhledem k tomu, že si Rusové koupili už skoro celé Karlovy Vary.

Podívejme se na jednu z dalších možností, které mají dnes Rusové ve hře - manévrující pseudobalistické střely krátkého, středního i dalekého doletu se samostatně manévrujícími návratovými kontejnery a se samostatně manévrujícími hlavicemi. Princip ne příliš složitý na realizaci a implementaci na kterýkoliv ze stávajících systémů, nicméně znehodnocující jakoukoliv obranu, postavenou na bleskurychlém výpočtu poměrně triviální balistické křivky a navedení protiraket na místo hypotetického střetu.

Pokud jsou raketa, návratový kontejner i hlavice vybaveny pasivním přehledovým radarem pro detekci odpálených protiraket, inteligentním řízením s předem přednastavenými typy reakcí, samostatným manévrováním (směrovky, trysky) a samostatným inerciálním naváděcím systémem, je prakticky nemožné takto se pohybující objekty v rychlostech převyšujících 3,5-6,5 M zachytit, odhadnout jejich dráhu a zamířit na ně protiraketu, vyvíjející rychlost 6,5 M a kontejner EKV/MKV, urychlený boosterem na 25 M. Vzhledem k miniaturizaci řídící elektroniky a rychlosti výpočtů procesorů snižuje takto prováděné manévrování efektivitu Národní raketové obrany k nule. Projekt byl vyvíjen proti známým hrozbám strategických balistických střel používající stále principy reaktivního pohonu známé z dob Ciolkovského. Jenže dnes jsme o sto let dál. I v kosmických technologiích.

Dovolím si spekulaci: předpokládám celospektrální nerozeznatelnost ostrých cílů od klamných, u všech použití "stealth" nátěrů, vlastního manévrování, byť různě cíleného a komunikaci s daty přehledového radaru. Předpokládám i klamné rušení na několika frekvencích či vytváření fantómů odhazovacími koutovými odražeči v návratové platformě. A kdyby náhodou i startovní moduly či návratová platforma obsahovaly i po vyčerpání své funkce vlastní manévrovací pohon a navádění na nějaký konkrétní cíl, zmatek obrany by byl dokonalý. Vzhledem k tomu, že hlavic se na platformu vejde čtyři až dvanáct, každá by se k cíli přibližovala po své vlastní pseudobalistické dráze rychlostí 6,5 M, nedovedu si představit účinnost obrany ani na úrovni 10%.

Jediným účinným systémem zůstává TMD (Theatre Missile Defence - raketová obrana bojiště) sestřelující hlavice v terminální fázi - ať už systémy PAC (Patriot), Arrow či výkonnými chemickými lasery. Pro ně má smysl mít x-band radar také, neboť jen na této vlnové délce je možno rozeznat i stealth hlavice s patřičným rozlišením, oddělit je od klamných cílů a řídit palbu proti skutečnému nebezpečí s patřičnou citlivostí. To je ale jiný radar, než EBR a to jsou rakety a další prostředky, které nemohou mít dvojí užití. Patrioty nemění strategickou rovnováhu v Evropě, ani jinde ve světě. Pro obranu proti raketám krátkého a středního doletu bohatě postačují a jsou přiměřenou míru bezpečnosti, je-li pravda, že se máme bránit proti "darebáckým státům" či autonomním skupinám teroristů třetího světa s jednou nebo několika raketami. Pseudobalistické střely krátkého doletu Iskander, či pseudobalistické návratové moduly a hlavice raket dlouhého doletu RS‑12M1/M2 Topol-M či Bulava, kterými nyní hrozí Rusko, nelze likvidovat pomocí EKV už jen proto, že nejsou nikdy tam, kde je obrana potřebuje mít...

PAC-3 či podobné systémy lze zničit použitím kazetových hlavic či raket se submunicí. Tyto se rozdělují do řady komponentů (cca 30 - 50 ks) již 15 - 20 km před zjištěnou pozicí Patriotů. Následně letí již každá část sama. Systém je, pokud vím dávno ve výzbroji, a je schopen "vygumovat" až 25 ha najednou, dopad lze obrazně připodobnit k úderu obrovské paličky na maso..., konstatuje čtenář Martin Míček z Dobřečova, obsluhující v minulosti české SS-23.. Proti tomuto způsobu útoku prakticky neexistuje obrana (může být kombinován i s mnoha variantami termobarických hlavic). Pokud by tedy byly k obraně PRO rozmístěny baterie PATRIOT, bude to znamenat pouze řádový nárůst počtu mrtvých na naší straně - proto i v článku z 30.5. uváděl riziko pro desetitisíce obyvatel. Ostatně i obsluha PATRIOTU střílí jinak, když ví, že další (spíše ale již ta první) "várka" letí přímo na ně... S ohledem na známý dostřel PAC - 3 není třeba je ani hledat, stačí prostě vygumovat příslušný prostor. Ani THAAD na tom není moc lépe... Stejně tak potopit "bakelitové" křižníky AEGIS (Ticonderoga, Long Beach) není až tak velký problém... Rizikové prostory v oceánu či moři lze zaminovat právě prostřednictvím raket dokonce i na dálku. Lze tak rychle a operativně vytvářet jen velmi obtížně prostupné "baráže" s kombinacemi různých typů min. USA ruskému vojenskoprůmyslovému komplexu přímo ženou vodu na mlýn a Evropa se tak opět stává rukojmím...

Dalším řešením jsou stealth nadzvukové ramjet/scramjet křižující střely . Rusové mají v ramjet pohonu daleko větší zkušenosti, než USA. Už během 2. světové války byly pod křídla letadla Polikarpov I-153 namontované dva ramjety Merkulov DM-2. Dokonce existovaly i mezikontinentální střely s náporovým pohonem Mjasiščev M-40 Buran a Lavočkin La-350 Burja. A to se psal rok 1957, resepektive 1960... Ve stejnou doby vznikaly projekty Tupolev OKB-156 KR (křídlatá raketa) s rychlostí 20 000 km/h a doletem 12000 km. Vývojové centrum MKB Raduga začal testy nadzvukového ramjet/scramjet stroje v roce 1973. V roce 1989 byl k dipozici prototyp experimentální nadzvukové řízené střely X-55. Nová zbraň měla minimální trvalou rychlost Mach 5 s motorem, který hořel 57 minut (!) a dosah 3000 km pro doručení dvou nukleárních nebo konvenčních hlavic. Projekt byl přejmenován na X-90 GELA (Kh-90, NATO Koala). X-101 je podobný v pojetí konstrukce i pohonu, dolet se zvětšil na 5500 km. V roce 1992 byl testovací objekt vypálen z Tu -160 a Tu-142, který je schopen nést dvě střely X-90. V roce 1995 byl X-90 vystaven na MAKS . V říjnu 1999 X-101 i X-55 úspěšně dokončily všechny fáze testování a započala sériová výroba. Rychlost od M2 do M5, dostup od 7000 do 27000 metrů, dolet 3000 km. Pokračování? Jako první větev soustavy experimentů s nepolapitelnými střelami těleso GLL‑31 s dvěma vodíkovými scramjety a raketovým motorem na tuhé palivo z řízené střely 40N6, používané v protilietadlové kompletu S-300PMU Favorit a S-400 Triumf . Rychlsotní limit Mach 10. Prototypy byly představeny na MAKS 2001 a MAKS 2003.

Scramjet varianta Topol-M Prvý test tohoto prostředku se uskutečnil v roce 2001. Střela Topol běžným způsobem odstartovala ze základny v Plesecku a na vrcholu své dráhy (prakticky ve vesmíru) uvolnila "hlavici". Ta však po znovuvstoupení do atmosféry nepokračovala po balistické dráze, ale spustila scramjet a letěla několik set kilometrů ve výšce asi 33 km, až zasáhla cíl na poloostrově Kamčatka. Od sté doby se uskutečnila řada testů, takže se o projektu dnes hovoří jako o hypersonické hlavici Topol-.M. Zatím poslední známý test se uskutečnil v listopadu 2005, kdy "hypersonická hlavice" letěla vo vyšších vrstvách atmosféry fantastickou rychlostí 4800 m/s, tedy více jak Mach 14 . Tento projekt už je ve výzbroji.

◄ Projekt Raduga Meteorit-M2 jako pokračování řady 3M25N Meteorit-N, 3M25 Meteorit-M a 3M25A Meteorit-A. Pokračovat může i projekt Beriev P-100 z roku 1961, s tehdejší rychlostí 4000 km/h. či Tu-123 (DBR-1 Jestřáb)., Tu-243 nebo Tu-130 DP (dostup 80-100 km, dolet 12000 km, 20000 km/h) či Tu-136 Zvězda (28500 km/h, dolet 4000 km, dostup 95 km - obdoba amerického projektu X-20 Dyna Soar)

▲►Igla jako poslední stupeň klasické rakety s rychlostí 8 Mach v 20 km až 18 Mach v 40-70 km a pokračování projektu z 50. let Cholod. ►

Rusové se nikdy nezastavili před technologickými výzvami a i jejich půlstoletí staré projekty ukazují svými parametry doposud jinde nedosažené hodnoty. Tyto "hyperrychlé" nosiče zkrátí reakční dobu protivníka na nesmyslný čas, za který nebude schopen zaměřit a odstartovat protirakety ani zajistit jinou obranu. Strategická rovnováha se dá obnovit různě.. Vyvíjet útočné prostředky je vždy lepší a jednodušší,m než vyvíjet odpovídající obranu. V asymetrické válce se vyhrát nedá. Zkoušet to je zločin. Mrtví američtí vojáci v Iráku vědí, že hromada výbušniny z hnojiva v starém náklaďáku či vyřazený a zrezlý dělostřelecký granát zabíjejí stejně spolehlivě, jako nejmodernější americké zbraně. Jenom stojí tisícinu toho, co laserem řízená a "chirurgicky přesná" bomba, která jejich protivníkům kdysi z výšky pěti kilometrů zabila přátele či rodiče.