Gondryho další film obsahuje také tento cynický romantismus. Je o snílkovi, který si nedokáže utvořit skutečný vztah k reálnému světu. Žije ve spánku a ve své tvůrčí imaginaci a pokazí si své vztahy v reálném světě svým náměsíčnictvím a zmateným přístupem k realitě. Ale i když je pro něho snový svět ničivý, není odsouzen. Je oslavován jako krásná a roztomilá součást jeho osobnosti. Tento film, La Science des oves (Věda snů) (2006), nebyl tak úspěšný jako jeho předchůdce -- možná, protože má špatný konec, možná, protože je trochu rozmarný a chaotický. Přesto ho považuju za šarmantní a krásný, protože odráží způsob, jímž vnímám svět.

Obě postavy v tomto filmu jsou míšenci, každý z nich pochází ze dvou různých kultur, tak, jako já. Jedna z nich je francouzsko-anglická, druhá francouzsko-mexická. To zároveň vede k zmatku i k obohacení jejich zkušeností. Tedy, samozřejmě, tohle se přímo týká mě samotné, ale odráží to také všeobecný vývoj po celém světě. Lidé se stále více stěhují z jedné země do druhé, tolik mladých lidí neustále cestuje, anebo se usazuje v zahraničí, technologie a modernost je žene do světa, který si sami vytvořili z celofánu a kašírovaných kulis. To, jak Gondry využívá lepenky a tvůrčí energie, částečně vysvětluje popularitu jeho filmů -- je to tak originální to vidět na plátně... alespoň v součinnosti se smutným pohledem na moderní život, který je tak nepřístupný a nepřátelský k mladým lidem, plným tvůrčích schopností. A Gondry je neustále vděčný všem, kdo mu posloužili jako zdroj inspirace a děkuje i za tvůrčí impulsy ze starých východoevropských kreslených filmů.

Nevím, proč je tomu tak, ale slyšela jsem několik záporných reakcí na Gondryho film Be Kind, Rewind (Prosíme, přetočte, USA 2008). Film se dostal do kin už dávno -- začátkem letošního roku -- ale viděla jsem ho teprve včera. Snímek líčí příběh dvou nejlepších kamarádů, jeden z nichž (Mike) pracuje ve videopůjčovně tohoto jména, druhý (Jerry) je mechanikem na dvoře s harampádím za rohem. Obchod "Be Kind, Rewind" vlastní starý pan Fletcher, který Mika vychoval, ale zřejmě není jeho otcem. Obchodu hrozí demolice, vzhledem k zanedbanému a nebezpečnému stavu budovy, v němž je umístěn. Je to atraktivní místečko, velmi individuální, přátelské a trochu neprofesionální. Na zdi venku je heslo podnikatelské praxe půjčovny: "Jedno video. Jeden den. Jeden dolar. Každý den!" Fletcher zjišťuje, jak úspěšně konkurovat místnímu řetězci videopůjčoven -- West Coast Video. Zrovna odešel, když se Jerry pokusí o sabotáž v blízké elektrárně a je tím zmagnetizován. Vstoupí do obchodu a nevědomky tak způsobí vymazání všech videokazet. Když to Mike zjistí, snaží se získat nové videokazety, ale VHS už nikde neprodávají, všude mají jen DVD, a tak jsou Mike a Jerry nuceni znovu natočit všechny filmy, které mají v půjčovně. Dělají to za pomoci dívky z místní čistírny, Jerryho pomocníka a dalších místních fanoušků jejich práce. Tyto neuvěřitelně amatérské, ale pozoruhodně tvůrčí a zábavné filmy se stanou kultem, vznikne po nich velká poptávka a brzo to vypadá, jako že se jejich tvůrcům podaří získat dost peněz, aby zachránili obchod před zkázou. Avšak pak se dostaví právníci pro autorská práva a zlikvidují všechny videokazety parním válcem (ano, skutečně!). Nakonec připraví hrdinové plán, že vyrobí jeden vlastní film úplně znovu, uspořádají jeho premiéru a vydělají zbytek potřebných peněz. Film vznikne, avšak hrdinové nemají dost financí ani na polovinu nutných oprav. Obchod je uzavřen, ale alespoň mají hrdinové svůj film a všechny své přátele a fanoušky ze sousedství!! Sláva!!

Tento film, na rozdíl od předchozích Gondryho děl, přesně sleduje známou "hollywoodskou křivku" -- nejprve se seznámíme s postavami, pak vznikne krize, postavy naleznou způsob, jak proti ní bojovat, pak se jim dlouho všechno daří, jenže posléze dojde k drastickému, velmi zápornému obratu, a až nakonec, v poslední minutě, všechno dopadne dobře. Gondry dokonce přilepil sentimentální konec, kdy se kolem videopůjčovny shromáždí velký dav místních lidí, sledují ten podomácku vyrobený film a nadšeně tleskají. I dosud přísní policisté a politik z komunální správy, který přišel jejich obchod uzavřít, se smějí a podají si s nimi ruce. Ale ten závěr připadal zbytečný, po půldruhé hodině, poté, co Gondry líčil onen dnešní přísný svět, do něhož přátelští, tvůrčí lidé už nepatří. Působí to, jako by konec k filmu dodal někdo jiný, nebo jako že ten happy end byl Gondrymu vnucen.

Avšak i v tomto filmu, jako i ve výše zmíněných předchozích dvou, vytvoří imaginativní lidé, kteří nedokáží žít v našem složitém současném světě, svou vlastní existenci z lepenky a staniolu a skrývají se v něm, dokud je to možné, až do chvíle, kdy jsou z něho vytrženi. Pro Gondryho je imaginace a nadání útěchou, to lidi sjednocuje. Film Be Kind, Rewind se odehrává v městě s obyvateli nejrůznějších ras a náboženství, kteří žijí ve spokojené koexistenci -- a nikoliv sentimentálním hollywoodským způsobem. Film povyšuje obyčejného, malého člověka do mraků vyrobených z vaty a mezi hvězdy udělané ze staniolu, nad utlačitelskou společnost zákonů, byrokracie a úřednických zaměstnání, v nichž všichni živoříme.

A tak, pro mne, je Gondry jedním režisérem, který dokáže dnes kinematografii udržet naživu, dokáže, aby film zůstal i dnes relevantní a důležitý. Přibližně každých dvacet let někdo napíše článek, jak je už kinematografie mrtvá (například Jakobson "Is the Film in Decline?", 1987) a právě asi předvčírem jsme o tom taky zase hovořili. Ale já jsem realisticky optimistická. Anebo optimisticky realistická? Je pravda, že málokdy vidíme filmy, které jsou úplně nové a naprosto nás překvapí a vyvolají v nás touhu, abychom začali žít jinak.

Ale nemyslím si, že bychom to měli všechno už vzdát. Gondryho kreativní a originální filmy, které jsou vždycky překvapivé a šarmantní a relevantní, dokazují, že lidé stále ještě vědí, jak zachytit ve filmu naše pocity. Gondry ví, jak uchopit něco, co je ve vzduchu, a dokáže zahrnout do svých filmů to, jaké pocity opravdu máme v hloubi srdce. Je to také režisér, jehož filmy dělají na lidi velký dojem tím, jak jsou nápadité, a se zájmem čekají, s čím novým zase přijde. Ano, je do určité míry zklamáním, že se tento film přizpůsobil hollywoodské normě krize-vývoje krize-happyendu, ale na druhé straně je i ulehčením, že se Gondrymu i v této rigidní a známé struktuře podařilo vytvořit opravdu nový, šarmantní a emocionálně a sociálně autentický film. Myslím, že Gondry dokáže velké věci a nemohu se dočkat, co dalšího nám vykouzlí příště.