Ústředním motivem uvažování o zdravotnictví dnešní doby ve všech vyspělých státech je něco, co se anglicky nazývá "lean". Asi s neúplnou významovou chybou by se to dalo přeložit jako zeštíhlení. Možná ekonomicky zefektivnění. A to se velmi týká i současné situace v České republice.

Tři interny, tři chirurgie, ortopedie , traumatologie, imunologie, mikrobiologie atd. A odpovídající počet primářů, kteří se nedomluví ani náhodou. Nechci se pouštět do oborů, jež neovládám, ale třeba v oblasti laboratorních oborů je věc jasná. Mnoho laboratoří, mnoho duplicitních činností, přístrojů, technologií. To skutečně není "lean" medicína. Ale vynucené rozparcelováním výkonů stran sazebníku pojišťoven. Místo jednoho přístroje čtyři, místo jednoho primáře nejlépe deset.

V naší nemocnici jenom na příjmu materiálu laboratoří máme cca 15 laborantek. V integrovaném provozu by stačily tři. A všichni naříkáme, že nám chybí lidé... Lidé nebo funkce?

Pro jednu technologii máme na každém oddělení identický stroj. Jeden by zvládl práci pro všechna oddělení, ale my naříkáme, že nejsou peníze na investice.

Přes 60 procent všech peněz ve zdravotnictví se utratí v Praze a Brně. Asi proto, že péče tam je nejlepší... Nebo proto, že mají 15% obyvatelstva.....

Nechci oponovat, že zdravotnictví nepotřebuje peníze. Asi i větší, než tam jsou. Ale s nemalou jejich částí zacházíme velmi neopatrně. A nikdo jiný než my sami to nejsme schopni nahlédnout. Ministerstvo sleduje jiné zájmy, ale my bychom měli sledovat zájem odborný a prospěchu nemocných.

Ve Státech nejste po absolutoriu nic. ČEKÁ Vás rezidentura a poté felowship a pak možná samostatná činnost. Tedy pokud neprovedete něco jako malpraktice. Služby? Placené? Nenechte se vysmát!

Pokud to zvládnete, máte po obvykle sedmi letech slušnou šanci. Ale pokud někdo říká A měl by říci i B. To mi v posledních ať lékařských či sesterských článcích o zdravotnictví hodně chybí.

Ano chtějme víc. Pro nemocné i sebe. Ale nechtějme to za nic. Chtějme to za tvrdou, erudovanou a poctivě odvedenou práci!