V oblasti odborné způsobilosti se u nás angažují jednak instituty postgraduálního vzdělávání a v řadě případů i přímo ministerstvo zdravotnictví. A samozřejmě komora. Ta ovšem jenom posuzováním patřičných dokladů. Otázka povinného či nepovinného členství je ve světě řešena různě. Víceméně ovšem převládá stav, kdy praktikující lékař musí být buď členem komory, nebo zapsán v seznamu lékařů, který komora vede. Důvodů, proč toto schéma bylo historicky vyvinuto, je mnoho a výčet by přesáhl rámec článku. Ale s řemeslnými cechy, což je přirovnání pana ekonoma, má opravdu jen málo společného.

V případě pochybení, nebo podezření na pochybení, je možnost podat stížnost na komoru. Ale také na vedení patřičného zařízení, ministerstvo, či přímo na policii. Myslím, že tyto instituty se bohatě využívají. Možná ekonomové mají více možností býti postiženi, ale moc o tom nevím. V případě uznání malpraktice, stejně jako všude ve světě, to znamená doživotní ztrátu možnosti své povolání vykonávat.

Pan ekonom tvrdí, že zdraví je obchod a že o nic jiného než peníze nejde. Pane Munzl, asi jste chyběl na hodinách dějepisu, ostatně na ekonomických fakultách se neučí, ale zdravotnictví v našem kulturním kontextu vznikalo na charitativní bázi. Kšeft jsme si do toho zanesli až od vzniku pojišťoven v roce 1993. Zde se mýlíte, nebo lžete.

Oprávněná obava ze vzniku zdravotnických holdingů není virtuální, ale naopak velmi realistická. Možnost vlastnického a majetkového propojení řetězce plátce-výběrčí daně-poskytovatel péče je největším nebezpečím chystaných reforem. Ostatně již se tak dnes děje u nově vznikajících pojišťoven. To není obava z monopolů, to je zcela reálné očekávání stran chování vlastníka takového řetězce.

Stejně jako jsou voliči zajímaví jenom o volbách jednou za čtyři roky, bude nemocný zajímavý jen každého patnáctého, kdy platí zdravotní daň.

Corpus Hippokratum jste zjevně nečetl, a proto Vás nebudu zesměšňovat.

Nevím, čemu přesně říkáte falešná solidarita, ale v oblasti zdravotnictví solidarita je faktem. Tedy prozatím.

Na vysokoškolského pedagoga jste snesl podivnou směs názorů, nepravd a manipulací. Prokázal jste zjevnou neschopnost či nevůli získat si zcela elementární informace. Jako pedagog by Vám měla být vlastní schopnost argumentovat proti věci, či pro věc. Ne proti osobě. V tomto případě profesní skupině.

Chápu, že jako ekonomovi Vám privatizace zdravotní daně s udělením veškerých práv s ní nakládat od výběru po placení zdravotní péče připadá lákavá, ale zdravotníky z toho vynechte. Ti se konkurence nebojí (ostatně je spíš problém lékaře najít než si vybírat), ale bát by se měli plátci zdravotní daně! Totiž, že pokud budou nemocní, tak jejich peníze budou objíždět svět v luxusních automobilech a do jejich zdraví investovány nebudou.