Můj otec PhDr. Rudolf Voříšek, redaktor nakladatelství Vyšehrad, byl zatčen 19. 6.1952 a dne 6. 8. 1952 odsouzen pro trestný čin velezrady k odnětí svobody na 11 let, k propadnutí majetku, k peněžitému trestu a ztrátě občanských práv. Prošel věznicemi Vinařice u Kladna a táborem Bytíz u Příbrami. 1. listopadu 1953 v pankrácké vězeňské nemocnici na leukemi zemřel. Dne 22. října 1991 byl plně rehabilitován.

(...)

Bratr i já jsme vystudovali střední školu. Bratr pracoval jako knihovník, já jako sekretářka. Když jsme se hlásili na střední školu, zavolal si ředitel školy maminku a položil jí otázku, zda má smysl, abychom studovali, protože stejně nebudeme moci zastávat žádná významná místa. Ta jsme opravdu nezastávali. Ale od roku 1998 nezastáváme místa žádná. Teď jsme se zase provinili datem svého narození, píše Ludmila Voříšková na webu dcery.cz, kde najdete svědectví dětí osob nespravedlivě pronásledovaných za stalinismu.