ZUZKA BEBAROVÁ-RUJBROVÁ, poslankyně:

Dobrý den, dámy a pánové, vítám vás na dnešní tiskové konferenci, která se pravděpodobně bude trošku lišit od těch, se kterými se setkáváme, protože bych chtěla dát prostor především svým hostům a chtěla bych se společně s nimi věnovat tématu - korupce našich úředníků aneb Jak se žije cizincům v ČR.

Ráda bych představila své hosty – zprava pan Marcel Winter, předseda Česko-vietnamské společnosti, pan doktor Šíma, předseda Společnosti přátel Mongolska, pan magistr Marek Sedlák, advokát z Brna, a předpokládám, že v průběhu tiskové konference se dostaví pan mgr. Ivan Dvořák, ředitel odboru obchodu a marketinku VZP.

Já zde budu účinkovat spíše jako moderátor, slovo dám především svým hostům, ale přesto si dovolím na úvod několik slov. Pracovní trh v ČR zejména v oborech, které nevyžadují vyšší kvalifikaci, se stále častěji opírá o legálně zaměstnávané cizince ze zemí Východu. Pro Ukrajince, Vietnamce, Mongoly a další jsme zemí zaslíbenou, ovšem ne snadno dostupnou. Protože získat vízum pro účely zaměstnání není vůbec jednoduché. Zdá se, že kromě opatření potřebných dokladů se trh s pracovní silou stal dobrým byznysem, a to nejenom pro místní zprostředkovatele.

V uplynulých týdnech jsem hovořila s celou řadou cizinců. Mezi čtyřma očima potvrzují, že se z nich žádný k nám bez úplatku nedostal. Několikasetdolarové částky podle nich směřují ke konzulárním úředníkům prostřednictvím domorodých zprostředkovatelů a kladný výsledek "podmáznutých" žádostí a jejich srovnatelná výše v různých zemích navozuje podezření, že i k těm, kteří o vízech u nás rozhodují. Cizinci se samozřejmě mohou bránit jen obtížně, budou přece povolení k pobytu chtít prodloužit.

A než dám slovo svým hostům, kteří vám přiblíží, jak ten obchod funguje, dovolte mi dva citáty. První je ze společného prohlášení občanů mongolské národnosti, kteří pracují ve firmě APOS v Blansku, což je firma, která zaměstnává nejvíce Mongolů na území ČR, v současné době se ten počet pohybuje mezi 400-500:

" Žadatelé o vstupní vízum do ČR musí čekat několik dní i v nočních hodinách na podání žádosti na konzulárním úseku. Pokud někdo odejde z fronty, je okamžitě vyřazen z pořadníku. Úřední hodiny jsou omezené i přesto, že počet žadatelů strmě vzrůstá. V případě, že žadatelé o vstupní vízum zaplatí zaměstnancům ambasády částku v rozmezí 150-200 dolarů, je podání žádosti jednodušší. Je dohodnut přesný termín a uchazeč se ve stanovenou dobu dostaví na konzulární úsek bez čekání".

Dále si dovolím citovat ze saské Freipresse, která se odvolává na interní materiál spolkové zpravodajské služby. Zde se naznačuje, že na české ambasádě v Hanoji jsou fingovaně vydávána víza. Ale o všech těchto tématech vám zcela kvalifikovaněji řeknou něco mí hosté a já dám jako prvnímu slovo panu Mgr. Sedlákovi.

MAREK SEDLÁK :

Chtěl bych paní poslankyni poděkovat za to, že mne pozvala na tuto tiskovou konferenci. Na začátku bych chtěl říci, že jsem, řekněme skalní příznivec a volič ODS, ale domnívám se, že téma korupce, o které, pokud se týká cizinců, vím opravdu hodně, je téma společné jak pro levici, tak pro pravici. Minimálně toto je otázka, na které se s paní doktorkou shodnu.

Jsem z advokátní kanceláře, která se zabývá především zastupováním cizinců. Při této své činnosti jsem získal značné množství poznatků o korupci v souvislosti s povolováním pobytů cizinců a zejména s udělováním víz do ČR. Opakovaně jsem na to poukazoval, zabýval se tím Úřad veřejného ochránce práv, ale zřejmě nejúčinněji a nejdále v té věci došla paní doktorka.

Chtěl bych v omezeném časovém prostoru říci několik všeobecných informací, pokud budete mít konkrétní dotazy, rád je zodpovím.

Pokud se týká zastupitelských úřadů, jezdím – byl jsem asi 6x ve Vietnamu, právě v souvislosti s podáváním žádostí o víza. A ze svých zkušeností i ze zkušeností spolupracovníků z kanceláře vím, že korupce tam je a že se na ní podílí i čeští pracovníci zastupitelského úřadu.

Co se týká dalších zastupitelských úřadů, mám informace pouze z doslechu, nikoliv z praxe naší kanceláře. Je fakt, že naprostá většina cizinců, kteří sem přijedou za prací ze zemí jako je Ukrajina, Vietnam, Mongolsko, když se jich zeptám, rovnou řeknou, že museli zaplatit za to, aby se na ambasádu dostali, nějaký úplatek. Včera byl u mne v kanceláři konzultovat tuto věc jeden zaměstnavatel a stěžoval si, že na našem konzulátu ve Lvově jsou pořadníky, které trvají 4 měsíce. A že za podání žádosti, když člověk opravdu spěchá, aby nastoupil do zaměstnání, musí zaplatit nějakému zprostředkovateli, který má kontakt s konzulátem, 500 Euro. Ale je to informace z druhé ruky.

Všeobecně bych naznačil způsoby, jak korupce v souvislosti s vízy funguje. Nejrozšířenější a nejprimitivnější způsob vybírání poplatků spočívá v tom, že se omezují úřední hodiny a cizinci se musí zapisovat do tzv. pořadníků. O pořadnících se nic na internetových stránkách jednotlivých zastupitelstev nedozvíte. Pro ty cizince, kteří naivně si myslí, že si shromáždí papíry, že jim firma zašle pracovní povolení a půjdou si žádost podat na zastupitelský úřad. Ale teprve tam se dozví, že je možná někdo zapíše do nějakého seznamu a za 4 měsíce si mohou jít podat žádost. Pro řadu v nich propadne platnost některých dokladů, které pro vyřízení víza nesmí být starší než půl roku. Takže pokud si doklady nějakou dobu shromažďoval, pak přijde na ambasádu a zapíše se do pořadníku, který trvá 4 měsíce, tak je velké riziko, že část dokladů mezitím přestane platit.

To je první cesta, jak se vymáhají úplatky – za podání žádosti mimo tyto pořadníky. Ty pořadníky a fronty na ambasádách jsou zcela zbytečné. Mám vlastní zkušenost z Vietnamu, kdy poté, kdy jsme začali na tuto praxi poukazovat, rozšířili úřední hodiny, kdy je možno podat žádosti, a najednou všichni žadatelé, kteří ten konkrétní den přišli, mohli žádosti podat. Dvakrát jsem tam byl a byl jsem toho svědkem, že všichni, co se ten den dostavili, žádosti podali. Ale je zajímavé, že krátce předtím byl pořadník na půl roku dopředu. Než se nevýrazně rozšířily úřední hodiny. Poté, co ministerstvo zahraničních věcí provedlo jakési šetření, na kterém se podílel tehdejší náměstek Jaroslav Bašta a Generální inspekce ministerstva zahraničí, a vyhlásili, že se vlastně nic neděje, tak se ambasáda na nějakou dobu uzavřela, otevřela se znovu s omezenými úředními hodinami a už tam pořadník zase je. Ale prokazatelně v roce 2006 pořadník nebyl zapotřebí a stačilo k tomu jen malé rozšíření úředních hodin.

Řekl bych, že k těmto změnám v poměrech není jiný důvod, než že se uměle vytváří korupční prostředí.

Další způsob, jak vytlačit z žadatelů o víza úplatky, jsou tzv. stanoviska. Zastupitelský úřad je oprávněn provést se žadatelem pohovor a na základě toho pohovoru nebo jiných zjištěných skutečností může k žádosti připojit svoje stanovisko. O pohovoru však není povinen přidat žádný záznam, nedává ho žadateli podepsat a do stanoviska si může napsat bez jakékoli kontroly, co chce. Takže další způsob, jak vytlačit z cizinců peníze je to, že pohovor proběhne v podstatě formálně a stanovisko bude kladné. Neexistuje žádná možnost kontroly, že cizinec vůbec u pohovoru byl a jak pohovor probíhal. Ti, kteří tam jdou otevřeně a neplatí žádné úplatky, riskují to, že bez toho, aby se dovolali jakékoli pomoci, zastupitelský úřad jejich žádosti může doslova spálit. Na druhou stranu ti, kteří si přes prostředníky zaplatí, pro ty je pohovor a stanovisko naprostou formalitou. A i kdyby se to dodatečně provalilo, není žádná možnost zpětné kontroly jak pohovor a vypracování stanoviska probíhaly.

Možná zabíhám do přílišných podrobností, které jsou odborné z hlediska právního, ale myslím si, že na vykreslení situace je to nezbytné.

Třetí způsob, jak vytlačit z cizinců úplatky, hlavně z těch, kteří jedou za prací a spěchají, je ten, že se jejich žádosti přednostně zašlou do ČR. Ono i na té ambasádě zpracování žádosti, řekněme, měsíc trvá. A pokud si cizinec připlatí, může jeho žádost odejít do ČR do týdne. Trošku odbočím – pokud mluvčí ministerstva zahraničních věcí tvrdí, že se žádné korupční prostředí ani korupce neprokázala, doporučoval bych jí, aby Generální inspekce MZV začala třeba tři roky dozadu prověřovat, jak dlouho po podání žádosti a po zaplacení správního poplatku jednotlivé žádosti do ČR chodily a jaký byl obsah a stanoviska u těchto upřednostněných žádostí. Já osobně se domnívám, že vzhledem k tomu, že už se v tisku na tento problém poukazovalo, tento způsob korupce už zřejmě neexistuje, ale před 2-3 lety minimálně v Hanoji toto existovalo.

Samozřejmě potom žádost odejde do ČR a zde je další příležitost pro korupci u pracovníků Cizinecké policie, aby se ovlivnilo, jakým způsobem posoudí stanovisko zastupitelského úřadu a jak podle něho rozhodnou. Snažil jsem se být pro nástin problematiky co nejstručnější a další podrobnosti bych vám případně sdělil na dotazy. Děkuji.

MARCEL WINTER:

Nejdříve mi dovolte, abych vám vysvětlil, proč jsem namnožil a předal vám svůj životopis. Je to z jednoduchého důvodu, neboť po rozeslání pozvánek na tuto TK jsem obdržel jeden e-mail, kde jsem nazýván "bolševickým prasetem", a jeden telefonát, kde bylo řečeno, zda mě na tuto konferenci jako člena KSČM delegoval Ústřední výbor. Aby tedy bylo všem jasno – nejsem členem žádné politické strany ani KSČM. Jde mi vždycky celý život o věc a jde mi o to, a to je podstatné, aby náš zastupitelský úřad ve Vietnamu v Hanoji plnil usnesení vlády č. 1178 z 8.12.2005, kde bylo jasně stanoveno, že Vietnam je proexportní prioritní země ČR. A od usnesení vlády by se mělo vše ostatní vyvíjet.

Já ve Vietnamu působím již 13 let, kdy tam zastupuji 25 českých firem a snažím se, aby české firmy tam našly nový odbyt, nové trhy a mohly doma rozšiřovat výrobu a nemusely propouštět. Je velkým problémem, že vždy v dubnu a říjnu na dvou veletrzích v Hanoji do expoziční marketingové firmy VMC přicházejí vietnamští podnikatelé, a jsou to podnikatelé, kteří mají třeba textilku s 15 000 zaměstnanci, nebo strojírenské podniky, a měli by zájem o kooperaci, případně spolupráci s firmami v ČR. Já je srdečně zvu, nabízím jim pomoc. A odpověď je po poslední čtyři roky stále stejná – naposled byla loni v říjnu na průmyslovém veletrhu –všichni před svědky mi říkají: "Pane Winter, raději se sejdeme ve Varšavě, v Budapešti, v Berlíně, protože tam my dostaneme vízum na ambasádě v Hanoji za 3-5 dní. U vás musíme čekat 3 měsíce, musíme dokládat často i výpisy z trestního rejstříku – a ve Vietnamu to není jako u nás v Praze. Tam musí jet do své rodné provincie, a když on má firmu 1600 km od rodného města, tak nepřijede.

Další věc – setkal jsem se s řediteli největších vietnamských cestovních kanceláří. Již tři roky nejlepší a největší cestovní kancelář ve Vietnamu Vi Travel pořádá pravidelně celý rok zájezdy vietnamských podnikatelů do Evropy a tyto zájezdy začínají přistáním ve Vídni, jednání s rakouskými podnikateli. Pak následuje návštěva SRN a končí ve Francii. Vždycky jsem říkal – zahrňte tam ČR, je to v souladu s naším usnesením vlády – „no jo, pane Wintere, my nemůžeme čekat 3 měsíce na vízum, to jsou ředitelé firem a potřebují to rychle“. Tak, bohužel, k nám se proto nejezdí.

A jestliže jsem si přečetl na internetových stránkách Klubu Hanoj 162 reakcí Vietnamců žijících u nás, že když žádali o vízum, museli dávat úplatek ve výši 1500 dolarů. A jestliže mám konkrétní zkušenosti, že nedají vízum lidem, kteří by sem měli bez problémů jet, tak je třeba těmto mafiánským praktikám udělat v rámci usnesení vlády jednou provždy konec.

Uvedu konkrétní příklad. 11 let je mým spolupracovníkem v Hanoji pan ing...... který tady vystudoval vysokou školu ekonomickou, seznámil se tu s Vietnamkou a dokonce říkají, máme 3 dcery a ta třetí – Hanička, se jim narodila v tehdejším Gottwaldově, dnes Zlíně. Pan inženýr je za prvé soudní tlumočník jazyka českého. Za druhé pracoval tři roky jako hlavní tlumočník na našem velvyslanectví v Hanoji. Je největším dovozcem českého křišťálu do Vietnamu. V jeho prodejně v centru Hanoje nakupují český křišťál třeba i velvyslanec Izraele, velvyslanec Ruské republiky apod. Dělá české republice reklamu. Má tři dcery, nejstarší studuje v Anglii, prostřední vysokou školu v Singapuru a chce, aby Hana po maturitě nastoupila na vysokou školu do ČR. V roce 2006 řádně požádal o vízum do ČR, neboť si jej pozvala česká firma Monopol Colors, s.r.o., Plzeň, protože projevil zájem, že by díky svým konexím jí pomohl ve Vietnamu nabízet barvy, které, když vznikne požár, pokryjí výrobek pěnou a až o dvacet minut se prodlouží doba, než vzplane objekt. Pro Vietnam to byla novinka.

Řádně odevzdal žádost a najednou po dvou měsících mu bylo sděleno, resp. firmě Monopol Colors, že musí poslat na ambasádu originál objednávky ubytování pana inženýra v hotelu. I když toto učinili, tak bylo zjištěno a jemu sděleno – a tři měsíce ležel s žádostí jeho pas na našem konzulárním oddělení v Hanoji – dovedete si to představit, co to pro podnikatele je – že už uplynuly 3 měsíce a dva dny, proto mu nemohou vyhovět a musí všechno požádat znova.

Já jsem v roce 2006 v říjnu na veletrhu za přítomnosti 16 ředitelů českých firem – zástupců Ministerstva průmyslu a obchodu, vyčinil tehdejší konzulce veřejně a sdělil jsem jí, jakým právem vyžaduje od firmy originál objednávky na ubytování v hotelu, když vyplnili zde vše na cizinecké policii. A ona mi s úsměvem řekla, to vyžaduje zákon. „Jaký zákon? Vy si asi děláte zákony tady na ambasádě“. Tak tento člověk, který by v životě nešel sem prodávat do stánku, který navíc dělal tlumočníka, tak mu nebylo umožněno přijet do ČR. Možná, že kdyby šel tou cestou, jak si vyzkoušel pan doktor Sedlák, jak jsem se dočetl v časopise Týden – děkuji redakci, že to zveřejnila, protože pravdu je třeba zveřejnit – že když potřeboval víza, tak na polovinu to udělali prostřednictvím úplatků a druhou polovinu ne. A ta polovina víza dostala a ta druhá ne. Tak by pan inženýr to dostal taky.

Ale vadí mi ty zásadní dvě věci. Nikdo si nesmí dělat z vydávání víz zahraniční pašalík. Mně je úplně jedno, když na vlastní oči jsem v říjnu v restauraci v Hanoji viděl, jak přišel náš obchodní rada, přistoupil k němu od druhého stolu Vietnamec – nešlo ho přehlédnout, protože k džínám měl zelené sako naší armády i s těmi výložkami, se znakem majora, takže vzbuzoval pozornost - předal mu dvě igelitové tašky,  jednu vybalili a já na vlastní oči viděl, že je tam takový štos pasů s vloženými papíry – asi žádosti. Viděl jsem to na vlastní oči. A zarazilo mě to, že tentýž obchodní rada, když jsme byli v dubnu 2006 na veletrhu Vietnamexpo nebo v roce 2004, a já avizoval, že přijde do naší expozice prezident Vietnamu, tak on neměl čas, ale vůbec nikdo z naší ambasády v Hanoji neměl v roce 2004 a 2006 čas, aby přišel, když tam přijde prezident Vietnamu.

Tím jen dokládám, že je nejvyšší čas, aby inspekce MZV se chovala jako inspekce, ne, že se předem nahlásí a celá ambasáda je vítá na letišti. Pak nemůžou zjistit nic. A hlavně, aby na naší ambasádě ve Vietnamu už konečně byli profesionálové s etikou, kteří budou podporovat platné usnesení vlády.

JIŘÍ ŠÍMA:

Téma je trošku široké: Korupce našich úředníků a Jak se žije cizincům v ČR. Já bych spíše chtěl mluvit k té druhé části – jednak z titulu předsedy Společnosti přátel Mongolska, jednak proto, že pracuji také jako soudní tlumočník. Stýkám se tedy se spoustou Mongolů, kteří u nás žijí, a mohu říci, že opravdu se většině nežije příliš dobře. Jejich trnitá cesta začíná v jejich rodné zemi, kdy v prvním stupni ve většině případů naletí na nějaké zprostředkovatele, kteří jim nabízejí téměř oficiálně – v televizi, v rozhlase, v novinách možnost zprostředkování práce do ČR. Tito Mongolové se pak s agenty někde setkají a domluví se na konkrétní částce, která bývala v minulosti asi 1500 dolarů, dnes je asi kolem 1500 euro. Tuto částku předá Mongolovi, ale někdy je to i Čech, někdy se to děje na našem území, kdy jsou zprostředkovatelé Češi, dá mu tedy tuto částku a zprostředkovatel nedá žádný doklad, že to přijal. V nejlepším případě dá nějakou smlouvu.

Na nás se v poslední době stále více v poslední době obracejí Mongolové, kteří žijí u nás, v současné době je jich asi 7 000, kteří pracují v různých podnicích, převážná většina jsou dělníci, jako tomu bylo do roku 1990. Tito lidé se obracejí s tím, že odevzdali zprostředkovateli velikou částku a říkají, co všechno jim bylo slíbeno. Je to tzv. balíček, který zahrnuje peníze pro zprostředkovatele, ten zajišťuje i řadu dalších věcí, především roční vízum do ČR. Slibuje jim zajištění práce atd. Malý počet případů jsou ty, kdy je všechno dodrženo. Tito pracovníci nemají kontakt s naší ambasádou, dělá to všechno zprostředkovatel.

Mohu ale potvrdit také dlouhé fronty, které před ambasádou jsou, dokonce mám z poslední doby informaci, že konzulární oddělení bylo na několik dní zavřeno, protože toho bylo tolik, že to nestíhají zpracovat. Mohu také s čistým svědomím říci, že se na mne obrací řada Mongolů, abych jim pomohl v té frontě se dostat někam dopředu. To já zásadně odmítám, protože kdybych to pomohl jednomu, mohl bych dělat jen toto a není to spravedlivé vůči těm, co tam stojí třeba i v noci.

Ten balíček zahrnuje také roční vízum do ČR, obstarání zdravotních potvrzení atd. Také už tu bylo řečeno, že řada potvrzení tím, že čekací doby jsou velice dlouhé – a to skutečně je 3-4 měsíce - se vlastně stává neplatnými, takže pak někteří Mongolové se uchylují k tomu, že řada potvrzení, která předkládají ambasádě, jsou falešná. Konkrétně mohu říci, že to jsou třeba nejen zdravotní potvrzení, která si vyrábějí automaticky bez data a to pak doplní mimo lékaře (mají razítka atd.). Další jsou doklady o odbornosti, protože to vše probíhá na úrovni zájemce o práci - zprostředkovatel. Ambasáda všechny tyto materiály dostane, měla by však hned eliminovat ty falešné. Někteří Mongolové to potom dostanou, někteří to nedostanou. Neplní se ani to, že člověk při podání žádosti by na ambasádu měl jít. Mohu dokonce říci, že někteří Mongolové, kteří se pak dostanou do ČR s vízem a řadou falešných dokladů, tu žijí ve velice špatných podmínkách, že dokonce ani nemají žádnou pracovní smlouvu – a to ambasáda by měla dávat vízum jen tam, kde je pracovní smlouva. Ale ti lidé sem přijedou a pokud vůbec toho zprostředkovatele najdou, čekají na práci. Máme tu už i bezdomovce, kteří čekají na nádraží a nemají peníze na cestu zpátky.

Situace je velice špatná – já se snažím zastávat převážné většiny Mongolů, která tu je v těch podmínkách.

Z. RUJBROVÁ:

Dovolím si dát doplňující otázku: Mám před sebou smlouvu, kterou jeden z těchto zprostředkovatelů uzavřel s jednou Mongolkou. Je v mongolštině, tak si v ní moc nepočteme. A mám před sebou také výpis z živnostenského rejstříku, podle které tento podnikavec teprve počátkem letošního roku požádal o zápis do rejstříku, a to v oblasti podnikání „skladování zboží a manipulace s nákladem“. Poprosím pana doktora, který je tlumočníkem, aby nám ve stručnosti řekl, co je předmětem této smlouvy.

J. ŠÍMA:

Tato smlouva je už starší, z prosince 2006 – byla to ta částka 1500 dolarů a zprostředkovatel slibuje, že zajistí práci v ČR, neříká kde, život, měsíční kurz českého jazyka, překlady veškerých dokumentů, jejich ověření, zdravotní prohlídku – čili oni vůbec nechodí na žádné zdravotní prohlídky – až se tu objeví někdo s otevřenou tuberkulózou nebo něčím podobným, bude to další problém. Dále jim sám zajistí roční vízum do ČR a ruské tranzitní vízum. A peníze pro zprostředkovatele. Ale ta smlouva může být fiktivní, někdy tam je razítko firmy, která ani neexistuje. Prostě ti Mongolové se k tomuto uchýlí a nemají žádnou další možnost požadovat na někom splnění této smlouvy.

Z. RUJBROVÁ:

Děkuji, jak jsem řekla, tento pan podnikatel teď usiluje o živnost – "skladování zboží a manipulace s nákladem", předtím ani tuto živnost neměl.

Pan doktor Šíma se zmínil o problémech s potvrzením zdravotního stavu. My jsme už v minulosti mnohokrát diskutovali jak na půdě Sněmovny, tak i vy jste psali o problematice falešných zdravotních pojistek. Já bych se zeptala pana mgr. Ivana Dvořáka, vedoucího odboru obchodu a marketinku VZP, zda tento problém ještě trvá, případně jaké dopady má.

IVAN DVOŘÁK:

Nejdříve k sobě. Jmenuji se Ivan Dvořák, jsem právník, takže i oblast smluvních vztahů a legislativní úpravy je mi bližší, než kdybych měl ekonomické vzdělání. Pracuji v Pojišťovně VZP, považuji za nutné to zdůraznit. My jsme dceřinou společností Všeobecné zdravotní pojišťovny, která musela vzniknout vzhledem k přistoupení ČR k EU a tudíž nebylo možné provozovat nadále komerční pojištění jako takové, to může ze zákona provozovat pouze akciová společnost nebo družstvo.

Tudíž se hledala forma, jak dál pojišťovat cizince, což předtím VZP jako jediná v republice dělala. Bylo možno buď pojistný kmen na klienty odprodat, postoupit jiné pojišťovací společnosti, nebo najít jinou právní formu. Zvolila se forma dceřiné společnosti, a to z toho důvodu, že problematika pojišťování cizinců je natolik specifická, a ten jejich objem není zas tak veliký, aby to velcí hráči na trhu, kteří by to jediní dokázali se sítí zdravotnických zařízení a sítí poboček zvládnout, aby to pro ně bylo zajímavé. Tudíž od roku 2004 existuje Pojišťovna VZP, já v ní pracuji jako ředitel obchodu a marketinku a řeknu vám, k čemu jsem schopen ze své dosavadní praxe vám dát nějaké postřehy. Nebudu mluvit o tom, co jsem slyšel, ale přímo o tom, co jsem na vlastní oči viděl.

Dokáži se asi vyjádřit k vietnamské komunitě jako takové, tam jsem začal sbírat zkušenosti prostřednictvím pana Wintera, a to asi každý, kdo by se chtěl Vietnamem zabývat vážněji, což my musíme z hlediska naší klientely, kterou minimálně z poloviny tvoří občané Vietnamské republiky. Skutečně platí to – na podzim jsem ve Vietnamu pobýval – od dělníků na veletrhu až přes podnikatele, náměstky ministrů a ministra, tak první, za kým jdou na expozici, tak je pan Winter. Já jsem trošku podezříval pana Wintera ze začátku, že se chlubí, ale je to opravdu tak. Pan Winter má slovo i u těch podnikatelů u stánků na trhu. Celou dobu se o nás staral, byl tam s námi.

Dostávám se k problematice: Coby pojišťovna podnikající podle legislativních předpisů v ČR jsme se dostali k naprosto flagrantnímu porušování a popírání veškerých principů pojišťovnictví, ale i platné legislativy v ČR. A to existencí "papírků" (ani bych to nenazval dokumenty), které si hrály svou náplní a svým popisem na zdravotní pojistky. Obecně platí v pojišťovnictví základní princip, který je pro všechny subjekty na trhu – princip důvěry. Protože při uzavírání kontraktů dochází k plnění v případě nějaké události. Ta nemusí nastat. Ale je zárukou pro všechny strany, že bude plněna, když nastane. A já osobně jsem se byl podívat do prostoru, kde tyto subjekty podnikaly – byly to sklepní koje v Liberci, jednalo se o asistenční společnost Albur, která ani není pojišťovnou, má licenci. Vlastní ji člověk, který nikdy v branži nepracoval, sedí tam dvě dámy, přijímají faxy zdravotnických zařízení, které jim tam posílají se žádostí o to, zda ta pojistka – ten papírek, je bonitní, jestli z něj může být plněno. A ony posílají nějaké číslo někam do Ruska, kam jim řekli, že je posílat mají, a čekají, zda jim někdo někdy odpoví. Neví kdo, kdy, jak. A tu odpověď, když ji dostanou, přeposílají do té nemocnice. Ta nemocnice je v dobré víře, že jim to někdo potvrdil. Pojistky Alburu, které uznává i uznávala v minulosti Cizinecká policie, poskytnou ošetření, cizince propustí a čekají, že jim to společnost proplatí. Neproplatí. Mluvil jsem se všemi náměstky velkých pražských nemocnic, pravidelně jsem chodil na jejich setkání, která mívají i ohledně této problematiky – neproplatí. Vymáhat z jejich strany je naprosto neefektivní, protože se většinou jedná o menší částky.

Z této problematiky jsem se pak dostával dál, mluvil jsem s těmi lidmi, setkával jsem se s nimi pravidelně, i trošku inkognito úřadovnami Cizinecké policie – viděl jsem to na vlastní oči. Musím přiznat, neviděl jsem nikdy, že by někdo někomu něco dával. Jen o tom mluvili. Na druhou stranu – viděl jsem postup Cizinecké policie v okamžiku, kdy neuznávají žádné pojistky, ty které naplňují to, co mají, protože jim to někdo řekl, ať je neberou. A brali ty pojistky, které pojistkami ani nebyly. To jsem na vlastní oči viděl. Bylo to možné ze dvou důvodů – jednak, mohu se dohadovat, že jim někdo dal takový pokyn. A nebo, a to prokazatelně vím, že pracovnice neměly dostatečné informace. Ony nemohly vyžadovat to, co vyžadovat měly, protože nevěděly, co mají žádat. Mluvím o tom, že i podle mého názoru skutečně existuje prostředí pro to, aby mohlo docházet v této oblasti k nekalým praktikám.

A co se týče mediálních aktivit, které se okolo toho v průběhu léta rozpoutaly, tak došlo k určitému posunu v této oblasti. Záměrně říkám posunu, protože je tam stále spousta práce. Aby to prostředí bylo cizelováno, aby praktiky nenahrávaly tomu, aby korupční prostředí vůbec mohlo vznikat.

Ještě k otázce vietnamské komunity – a řeknu, co jsem viděl nebo co jsem neviděl. Neviděl jsem před polskou ambasádou, rakouskou ambasádou, kanadskou v Hanoji – fronty. Neviděl jsem, že by tam byli policisté a vojáci a stáli a čekali a kontrolovali, jestli tam někdo neproniká. A před českou ambasádou jsem viděl v dvojstupu sedět asi 50 lidí, stáli nad nimi vojáci ozbrojení a hlídali je, aby seděli přesně ve dvojstupech před branami naší ambasády. Myslím, že to dokumentují i fotografie. Nevím, proč tam seděli, co za tím je, ale viděl jsem to jen před branami české ambasády. Schválně jsme procházeli rezidenční čtvrť, nikde jinde jsme to ale neviděli.

Z. RUJBROVÁ:

Děkuji a pouze doplním, že podle oficiálních statistik dluhy cizinců vůči zdravotnickým zařízením v roce 2006 představovaly částku 37,6 mil. korun. Proč o tom mluvíme  - a mám na mysli zdravotní pojistky nebo falešné zdravotní pojistky - o tom, že PS, respektive její Bezpečnostní výbor v souvislosti s projednáváním zákona o pobytu cizinců se pokusil tuto problematiku řešit. Bohužel neúspěšně. Pan ministr náš návrh odmítl jako nekoncepční. Mám před sebou dopis ministra financí ing. Kalouska z 28. prosince 2007, ve kterém pan ministr na můj dopis odpovídá: "Ministerstvo financí i nadále trvá na tom, že úprava zmíněného dokladu musí být obsahem zákona o pobytu cizinců na území ČR, kam věcně patří... " Ten dopis vám mohu předložit k nahlédnutí.

Co s tím? Samozřejmě korupce je problém, který se netýká pouze vyřizování víz a pobytu cizinců na území ČR. Nemáme příliš velké iluze, že pokud té chobotnici utneme jedno rameno, že přestane dýchat. Ale chtěli bychom se pokusit alespoň některé legislativní podmínky pro možnou korupci, o které jste tu slyšeli, eliminovat.

Ráda bych vám při této příležitosti představila návrh zákona, který s kolegy Bublanem a Maršíčkem jsme dnes předložili k projednání Poslanecké sněmovně. Jde o drobnou novelu zákona o pobytu cizinců, který by měl řešit nejenom problematiku zdravotního pojištění, ale i trochu svázat ruce konzulárním úředníkům a policistům vyřizujícím žádosti o víza, pokud jde o zformalizování jejich postupu, ověřitelnosti jejich postupu a případně i napadnutelnosti jejich postupu.

Návrh novely zákona ZDE

Mám před sebou i interpelaci, je vám k dispozici, kterou jsem podala ministru vnitra Ivanu Langrovi na základě zjištění, že ještě před jeho vystoupením v PS byl ze strany ministerstva financí i ČNB informován o tom, že je doporučován postup k řešení, o které se nyní pokoušíme my.

Takže jsme vám všichni k dispozici, děkuji vám za pozornost.

Podle našich méně ověřených informací podobné problémy jsou nejen na Ukrajině, ale i v Bělorusku a dalších zemích bývalého Sovětského svazu.

M. WINTER:

Doplnil bych jedním údajem: Před třemi lety Česko-vietnamská společnost zahájila projekt s VZP, naším kolektivním členem, nazvaný „Pomoc přátelům“. Jedná se o osvětový projekt. A před třemi lety bylo u nás legálně pojištěno 7 % Vietnamců a loni konstatovala pojišťovna VZP, že jich je díky našemu projektu již 71 %. To jen, že se některé věci daří u nás realizovat.

I. DVOŘÁK:

Jsou to informace z Ústavu zdravotnických informací a statistik, konkrétně se jedná o počty z počtu občanů v té dané zemi, kteří byli v loňském roce ošetřeni a o způsob úhrady toho ošetření. Jestli bylo placeno v hotovosti nebo prostřednictvím pojištění, které bylo uzavřeno na území ČR. Skutečně u vietnamské komunity je to ze 70 %. Pro srovnání u komunity ukrajinské 11%. Ptám se, jak je vůbec možné, že těch 90 % zbývajících Ukrajinců nemá zdravotní ošetření hrazeno, když zákon o pobytu cizinců ukládá předložit doklad o zdravotním pojištění. Pakliže ho předložili, ptám se, proč 90 % Ukrajinců platilo zdravotní pojištění – proč ho platili v hotovosti. Buď tam byla obrovská spoluúčast – třeba 1000 dolarů, takže to pojištění pro provoz bylo nesmyslné a bezcenné. Nebo to pojištění vůbec bonitní nebylo, jen se tak tvářilo. To znamená, vždycky musí pak u lékaře zaplatit v hotovosti, nebo v pyžamu uteče. To se taky běžně děje.

Z. RUJBROVÁ:

Ano, stejně jako na zdravotních potvrzeních jsou u mužů potvrzení z gynekologie. Ale byl tu dotaz.

Dotaz novináře:

Vzhledem k tomu, že jsme se tu dověděli velmi zajímavé věci, ptám se – stojí za to, udělat poslaneckou interpelaci na ministra zahraničí Karla Schwarzenberga? Ví o tom vůbec? Pokusil se o to již někdo z poslanců?

Z. RUJBROVÁ:

Ano, tato interpelace byla podána už na podzim minulého roku kolegou Václavem Exnerem. Mám zde k dispozici text této interpelace i odpověď ministra, která konstatuje, že šetření nic nepotvrdila a že pokud dochází ke korupci, je to záležitost místních mafií působících mezi cizinci. Pokud si srovnáme údaje cizinců žijících v různých zemích, pokud si uvědomíme skutečnost, že mluví o přibližně stejné výši úplatků v souvislosti s vyřizováním víz, nemyslím si, že v této chvíli bychom měli interpelovat pouze minstra zahraničí, ale bojím se, že je to spíše záležitostí ministra vnitra.

M. SEDLÁK:

Naše advokátní kancelář vzhledem k tomu, že se po dvou letech nic neměnilo, se pokoušela dohodnout si schůzku přímo s ministrem Karlem Schwarzenbergem, kde jsme psali, jaké informace chceme poskytovat, ale zřejmě se to k panu ministrovi nikdy nedostalo, vždycky nám odpovídala nějaká paní zcela nesmyslnými větami. Zřejmě to nikdy nedostal.