30. 7. 2008
Organizační diletantismus na letošní LFŠKromě určité ochablosti a zejména znepokojujícího sklonu k propagandistickému, jednostrannému vidění světa, kdy organizátoři často pozvali k diskusím a uváděním filmů představitele pouze jediného, zřejmě jim blízkého politického názoru (proč je v katalogu LFŠ otištěno "zaštítění" od radarového ministra zahraničí Schwarzenberga? Co má ten co dělat s kinematografií? Snad jen to, že má vazby na časopis Respekt, který v Hradišti organizuje své zaujatě propagandistické veřejné "debaty"? Jak je možné, že na nezávislém festivalu organizuje část programu ministerstvo obrany ČR? !!) ochromují letošní Letní filmovou školu v Uherském Hradišti podstatné organizační problémy. "Akreditace na LFŠ zastavena," hlásal v úterý Slovácký deník jako hlavní zprávu na titulní stránce (asi nemají o prázdninách o čem psát). Vedení LFŠ se ve své moudrosti rozhodlo už nevydávat další akreditace, čímž naštvalo velké množství potenciálních návštěvníků. Jiným vážným problémem je přeplněnost některých sálů a naprosto šílená organizace vydávání sluchátek pro tlumočení (které se stejně skoro nedá poslouchat, řeč překladatelky je ve sluchátkách slabá a ztrácí se mezi elektronickým hučením, některá sluchátka nefungují - konec konců, stav, kdy téměř dvacet let po pádu komunismu osmnácti až dvacetiletí mladí lidé, což je většina návštěvníků LFŠ, neumějí na rozdíl od svých západoevropských kolegů z menších evropských zemí, plynně anglicky a německy, je šokující). Davy lidí stojí fronty na sluchátka před každým představením a po každém představení je po dlouhém čekání zase vracejí. Pokud mají organizátoři oprávněné obavy, že kdyby pustili lidi do sálu sednout si na schody, bylo by to při případném požáru velmi nebezpečné (souhlasím a opakovaně o tom zde píšu od r. 2002), nahromadění davů před vchodem do sálu při výdeji a odevzdávání sluchátek je z požárních důvodů nebezpečné úplně stejně. Při promítání Kouteckého filmu o Havlovi se několik návštěvníků zoufale a bezýsledně dožadovalo zapojení anglických podtitulků, které na promítaném DVD byly k dispozici. Promítačům, kteří i na letošní LFŠ často zápolí s četnými technickými problémy, se anglické titulky do provozu uvést nepodařilo. Nechápu, proč je katalog festivalu dvojjazyčný, když jsou filmy lidem, kteří neumějí česky, letos naprosto nepřístupné - neexistuje nyní ani pokus uvádět filmy s anglickými podtitulky či s překladatelem. Nedovedu si vysvětlit, proč jsou tak obrovské problémy s přeplněnými sály. Přičítám to špatné dramaturgii festivalu. |
Lidé si trpce stěžují - psal o tom v úterý i Festivalový deník, že si zaplatili za drahé peníze akreditaci, ale do sálu se na promítání nedostanou. Jsou z oficiálních míst upozorňováni, aby chodili na představení dlouho předem. To ovšem začíná být hodně nepříjemné - když na film, inzerovaný na 17 hodin, musíte příjít kolem šestnácté, jinak se do sálu nedostanete, a v sále pak trpělivě čekat celou hodinu. V minulosti bývala určitá představení přeplněna, nikdy však tak často a tak silně jako letos. Vysvětluji si to tím, že na rozdíl od předchozích let je jedno hradišťské kino - Orlovna - nefunkční. A zřejmě i tím - to jen podle odhadu - že je v programu méně repríz než v minulosti. Organizátoři festivalu přeplnili program slabými, konjunkturálními filmy ze sedmdesátých let, zřejmě z propagandistické touhy dokázat mladým lidem, jak děsivý byl normalizační komunistický režim. Asi se jim snaží oktrojovat, že pseudofilmy jako "Tobě nikdy hrana zvonit nebude" či jiné "výkony" normalizačních zpotvořenin, kteří si říkali filmoví režiséři, byly ve své době brány vážně. Není tomu tak, nevěřte tomu. Tyto filmy nebral vážně nikdo, dělaly se čistě pro peníze jako úlitba okupantské moci a jejím domácím quislingům. A tak v programu zřejmě nezbylo dost místa na reprízy dobrých filmů a na kvalitní filmy jiné. I jinak je letošní dramaturgie LFŠ opravdu podivná. V letních kinech na Masarykově náměstí a ve Smetanových sadech se za Jiřího Králíka vždycky promítaly nejnovější, nebo naopak klasické populární české filmy - avšak současný český film měl zároveň aspoň jedno představení v regulérním kině. Letos je dramaturgie promítání v letních kinech útržkovitá. Kromě několika málo současných českých filmů, které festival získal, se na náměstí promítají i hodně intelektuálská díla (jako například v pondělí polsko-slovenské Jahodové víno, nebo vysoce "umělecký", hodně autorsky sebestředný Jakubiskův film Vtáčkovia, siroty a blázni.) Potíž je, že při promítání mezi kuřáky a opilci na náměstí, kteří se během filmu často běžně baví nahlas, je velmi složité sledovat umělecký či lyrický film. Že festival mele jaksi z posledního, je vidět i z retrospektivy díla Juraje Jakubiska - je to opět promítání filmů, které každý zná. Totéž platí i o retrospektivě Jana Švankmajera, nic proti jeho filmům, ale ty zná taky každý a většina z nich se několikrát hrála už i na LFŠ. Série filmů o palestinsko-izraelském konfliktu je jistě záslužná, ale zrovna nevzruší. Vynikající je soubor filmů německého režiséra Veita Helmera, k nim se v BL ještě vrátíme. |