V době jeho nemoci jej navštívil zaměstnavatel a dal mu na lůžku podepsat "dohodu" o rozvázání pracovního poměru (o aktu se bohužel dozvěděla naše organizace pomáhající cizincům pozdě). Jako cizinec tak ztratil právo na pobyt podmíněný výkonem práce. Byl převezen záchrankou do místní nemocnice, kde byl hospitalizován. Protože po rozvázání pracovního poměru zanikla jeho zdravotní pojistka, měl vniklý dluh ve výši několika tisíc uhradit sám. Ty peníze neměl, nikdo mu je nepůjčil, marně se pokoušel prodat staré auto. Cizinecká policie mu -- tehdy již ženatému s českou občankou a otci malého dítěte -- poskytla z humanitárních důvodů vízum za účelem strpění, pro dluh na pojistném mu však neudělila trvalý pobyt, o nějž žádal, a který by jeho problém vyřešil. Na území ČR žil v té době totiž již čtrnáct let.

Francisco, jemuž přezdívali v Ústí nad Orlicí "Mireček" podle Pecháčkova filmu, potřeboval transplantaci srdce, na niž neměl. Pokud by se vrátil do Angoly, neměl by ani léky. Ty stály několik tisíc měsíčně. Dokud rodina mohla, platila je ze svého. Když už nemohla, bez zájmu veřejnosti tiše zemřel.