11. 7. 2008
Radar je správný krok: Pohádky MF Dnes
Sedíte-li v restauračním zařízení s velkoplošnou obrazovkou, na níž se odehrává nějaký přitroublý seriál nebo sportovní utkání, bude tato obrazovka vždy znovu přitahovat váš zrak, i když vás sport vůbec nezajímá, seriály z hloubi duše nenávidíte a u stolu popíjíte se svými nejlepšími přáteli. Podobně se to má s listem Mladá fronta Dnes, který mezi českými mainstreamovými médii patří k těm "nejmainstreamovějším": jeho stranická zaujatost a bezostyšný politický aktivismus urážejí, přesto však opakovaně přitahují pozornost kriticky myslícího, pro tuto chvíli však zkoprnělého, čtenáře. |
Podívejme se např. na vydání z úterý 8. července 2008. Tam Josef Kopecký -- s jehož zlostným až nenávistným postojem vůči odpůrcům radaru jsem měl již dvakrát příležitost setkat se osobně -- zveřejnil "zprávu" s názvem Vláda dnes přivítá ministryni Riceovou, ČSSD ruského generála. Aktivismus zažraný pod kůži nedovoluje Josefu Kopeckému, aby popsal věcně a neutrálně, co se bude v den příjezdu Condoleezzy Rice dít, a tak svůj text uvádí větou: "Zatímco česká vláda dnes potvrdí s Američany smlouvu o vybudování amerického radaru protiraketové obrany, opozice si uspořádá vlastní "trucpodnik"." Po sdělení, že se odpoledne podepíše smlouva o protiraketovém štítu, následuje další emocionálně podbarvená věta, v níž nezanedbatelnou roli hraje slovo "ruský" (neboť dnes cokoli ruské je zlovolné a nebezpečné): "Ve stejné chvíli bude o dva kilometry a devět set metrů dál, v sídle opoziční ČSSD, hřímat proti americkému radaru ruský generál Jevgenij Bužinskij." Josef Kopecký už se ale neobtěžuje informovat o tom, že generál Bužinskij není žádné monstrum "hřímající" proti americkému radaru, ale je (byl až do okamžiku podepsání zmíněné smlouvy) ruským vyjednavačem o protiraketové obraně, který vyjednával se Spojenými státy. To se čtenář doví až např. ze zprávy ČTK s názvem Ministerstvo obrany se ohradilo proti slovům Ruska. Zpráva ČTK si, mimochodem, zaslouží zvýšenou pozornost. Píše se v ní, že "České ministerstvo obrany dnes upozornilo Moskvu, že Praha je znepokojena "pokračující nepřiměřenou rétorikou Ruské federace vůči České republice" v souvislosti s plány na vybudování radaru amerického systému protiraketové obrany." V souvislosti s tímto znepokojením je zapotřebí připomenout dvojí. Předně to, že po celou dobu vyjednávání s Američany uklidňovali čeští politici zneklidněnou veřejnost, že ruské výhrůžky jsou jen siláckými gesty před volbami, ale že Rusko se nakonec s americkým radarem u nás smíří. Tvrdili to až do voleb ruského prezidenta v březnu letošního roku. Ruský prezident byl zvolen, ten bývalý se stal premiérem. "Ruská rétorika" -- jak se varováním našeho strategického dodavatele ropy a zemního plynu říká, aby se vzbudil dojem, že není nutno brát je vážně -- však po podpisu smlouvy razantně přitvrdila. "Nabude-li dohoda s USA, podléhající ratifikaci v českém parlamentu, právní závaznosti a začne-li se u našich hranic skutečně rozmisťovat americký strategický systém protiraketové obrany, budeme nuceni reagovat nikoliv diplomatickými, ale vojensko-technickými metodami," uvádí se ve zprávě s názvem Moskva: Ratifikace dohody o radaru si vynutí vojenskou odpověď. Kdo tedy měl pravdu -- "předposraní" čeští občané nebo ti ze současné politické reprezentace, kdo zaujímají "odvážná" stanoviska proti vůli lidu a americký radar zde prosazují? Druhá poznámka se týká skutečnosti, že radar -- přes všechna současná ujišťování -- skutečně je namířen proti Ruské federaci. Když se 19. prosince 2007 konala veřejná diskuse s Tomášem Klvaňou, zeptal se jeden její účastník na platnost výroku premiéra Topolánka, který na kongresu ODS prohlásil: Nedopustit, abychom se opět plíživě sunuli do sféry geopolitického vlivu Ruska. To je ten pravý důvod, proč u nás má stát radarová základna. Tomáš Klvaňa reagoval na položený dotaz takto: "...já jako zástupce celé vlády nehovoříc na kongresu ODS, nehovoříc v žádné stranické pozici říkám ano, ta věcná podstata toho jeho [Topolánkova] názoru je naprosto v pořádku, já bych volil jinou rétoriku." Jeho slova vzápětí potvrdil Viktor Dvořák z odboru bezpečnostní politiky Ministerstva zahraničních věcí ČR: "Já bych k tomu možná jenom doplnil, že samozřejmě s tímto argumentem, o kterém hovoří pan Klvaňa, souhlasíme, ale vzhledem k jisté politické korektnosti, kterou chápete nemůžeme při jednáních, přímých jednáních s ruskou stranou jim do očí tohleto říkat." Situace je tedy taková: Spojené státy chtějí v České republice vybudovat strategické vojenské zařízení namířené proti Ruské federaci. Vrcholní čeští politici to vědí a občas to i říkají na veřejnosti. Současná česká vláda je nicméně "znepokojena "pokračující nepřiměřenou rétorikou Ruské federace vůči České republice" v souvislosti s plány na vybudování radaru amerického systému protiraketové obrany." Tropí si z občanů ČR a z ruských diplomatů blázny? Teodor Marjanovič: V Goebbelsových šlépějíchVe výše uvedeném vydání MF Dnes byl zveřejněn také komentář s názvem Radar je správný krok, přiznejme si to, jehož autorem je Teodor Marjanovič. Snad by bylo možné pominout, že tento novinář agituje za americký radar, kdyby tak nečinil silně manipulativním a pravdu zkreslujícím způsobem. V jeho článku se vyskytuje celá řada diskutabilních tvrzení, jedno z nich však všechna ostatní svou obludností převyšuje. Jde o tyto odstavce: Další plus vyplývá ze zkušenosti s ruskými výhrůžkami, které Kreml roztruboval v posledním roce a půl. Nevím, jak u čtenáře, ale u autora těchto řádek měly takový efekt, že pochopil, že právě kvůli nim je stůj co stůj nutné radar přijmout. Přítomnost amerických sil, byť v relativně malém počtu, je nejlepší zárukou toho, že ruské ambice už na tuhle zemi nedosáhnou. Nebo zná někdo účinnější způsob, jak Moskvě jednou provždy říct, ať zmlkne? Zatím s ničím zajímavým v tomto ohledu nikdo z Paroubků, Zaorálků a dalších odpůrců nepřišel. A pokud bude ta záruka stvrzena právě v roce "osmiček", obtěžkaném tragickými výročími, tím lépe. Pocit, že Rusové na tuto zemi už nemůžou, i kdyby pukli vzteky, bude o to sladší. Ponechme stranou otázku, do jaké míry rozumí Teodor Marjanovič současné globální politice a blížícím se celosvětovým strategickým hrozbám, pohlíží-li na ně prizmatem svých pocitů a představ, že Rusové budou pukat vzteky. Všimněme si raději prvního citovaného odstavce. Teodor Marjanovič oprávněně uvádí, že z Ruska zněly poslední rok a půl výhrůžky. Zamlčuje však to, co bylo jejich příčinou -- totiž úmysl Spojených států postavit v České republice radar. Na uvedenou polopravdu stran ruských výhrůžek pak navazuje slovy: "Nevím, jak u čtenáře, ale u autora těchto řádek měly takový efekt, že pochopil, že právě kvůli nim je stůj co stůj nutné radar přijmout." Chronologicky: 1) Spojené státy oznámily svůj úmysl postavit 500 km od hranic Ruské federace radar s dosahem 6700 km. 2) Rusko na toto oznámení a následná jednání zareagovalo odmítavě a výhrůžkami. Proto: 3) je nutno zmíněný radar postavit. Logiku zmítající se ve smrtelných křečích dobíjí Marjanovič otázkou: "zná někdo účinnější způsob, jak Moskvě jednou provždy říct, ať zmlkne?" Propaganda takto těžkého kalibru snese srovnání s propagandou Goebbelsovou. Nejen pro svůj obsah, ale také proto, že i ona připravuje půdu pro válku. |