Výborný film Katyň (2007) je jedním z dalších svědectví o druhé světové válce a o hrůzných událostech v době vlády totalitních režimů ve středovýchodní Evropě, podobně jako třeba Polanského Klavírista, anebo Kachyňův Poslední motýl. Wajda (nar. 1926) neztratil v stáří nic ze své tvůrčí potence a originality, přestože, pozoruhodně, tento film natočil v jednaosmdesáti letech! Svou přízračností snímek upomíná na přízračnost svého poválečného, klasického filmu Popel a démant, i když, samozřejmě, během desetiletí přibylo Wajdovi na zralosti, pevnosti režijního vedení a určité "klasičnosti".

Cílem bylo pro Wajdu zjevně na konci života zanechat za sebou přesvědčivé svědectví o tom, čím Středo a Východoevropané museli projít ve dvacátém století: zvěrstvy způsobenými vládami, založenými na zešílevší ideologii, na něž se často zapomíná, anebo se jejich interpretace v současnosti stává věcí politického boje a propagandy, čímž se náboj autentického svědectví nebezpečně likviduje. Ne tak u Wajdy. Nesmírně cenné na Wajdově filmu je, že hovoří sine ira et studio - nepodporuje žádnou ideologii, na události pohlíží z hlediska normálních lidí.

Mimochodem, Wajdův film není protiruský. Vyplývá to z toho, že právě ruský důstojník zachrání hlavní hrdinku, manželku polského důstojníka, a její dceru, s nastavením vlastního života, když je přijde Stalinova tajná policie NKVD zatknout.

Snad nejpozoruhodnější na Katyni je, jak nezkušeně lidé reagují na první nápor vítězných totalitních režimů. Připomíná to zkušenost v Peroutkově románu Oblak a valčík, kdy se pražští bankéři a podnikatelé, zvyklí na usedlý středostavovský způsob života, poprvé během transportu do nacistického koncentráku setkávají s nelidskou brutalitou, která je okamžitě poníží na úroveň zvířete - a nemají pro to měřítka ani obranu.

Podobná scénám v Peroutkově románu je v Katynu těsně po příchodu nacistů do Polska scéna zasedání profesorů na krakovské univerzitě, kteří se naivně a starosvětsky domnívají, že bude vysoká škola moci fungovat a uhájit si akademickou nezávislost i v novém režimu. Zasedání však zahájí důstojník SS, který ctihodným profesorům bez okolku oznámí, že univerzita se likviduje - nato do starobylého sálu vtrhnou němečtí vojáci a profesory odvlečou do koncentračního tábora.

Katyn zaznamenává nejen brutální zvěrstva obou režimů, nacistického i stalinského, v Polsku čtyřicátých let, zvěrstva, způsobená zešílevší ideologií, a státní mocí, která v zahraničí sobecky prosazuje svou moc, ale také jejich následnou propagandistickou manipulaci i tresty pro všechny, kdo se lživé propagandě (polské důstojníky údajně neusmrtila NKVD v roce 1940, ale němečtí nacisté až r. 1941) pokusí postavit.

Film v jedné chvíli zajímavě kritizuje i nacionalismus polského státu, jíž byli přehnanou, a tedy nepraktickou, hrdostí naplnění polští důstojníci. Po porážce polského státu, na podzim 1939, kdy Polsko napadlo nacistické Německo i stalinský Sovětský svaz, jsou Rusy zajatí polští důstojníci před odvozem do táborů shromážděni na určitém místě a střeženi jen velmi ležérně. Hlavního hrdinu, polského důstojníka Jerzyho, navštíví na místě jeho manželka s dcerou. Zapřísahá ho, když místo není řádně hlídáno, aby se převlékl do civilních šatů a utekl s ní. Manžel jí vysvětluje, že jako polský vojenský důstojník má vojenskou čest, učinil vojenský slib, a musí tedy zůstat jako voják v zajetí. Nemůže se tedy vzdát své vojenské hodnosti a dát přednost rodině. Nepraktický ideologický postoj zabíjí - manžel v Katyni zahyne.

Snímek postupuje ve skocích, děj se zastavuje vždy v klíčových momentech polské historie, pokaždé o několik měsíců či let později. Z českého hlediska je snad zajímavé, že pováleční kolaboranti s novým komunistickým režimem v Polsku nejsou nadšení, utopističtí stalinisté, ale pragmatici - L"Na stranu prosovětského režimu se přidáváme proto, že chceme aspoň něco polského zachránit. A proto není vhodné mluvit o sovětském masakru v Katyni." "A co se stane, až bude jednoho dne Polsko svobodné," zeptá se jeden středoškolský učitel. "Polsko nebude nikdy svobodné, o tom vás můžu ubezpečit," odpoví mu v roce 1945 jeho mladá ředitelka jeho školy, která se rozhodla dělat kariéru. Film je důležitý proto, že ukazuje, co dokáže nelidská ideologie a sobecká státní moc způsobit lidským bytostem.