31. 7. 2008
Boží mlýny melou pomalu a někdy vůbec nePo „sametové revoluci“ a jepičím životě OF, jsem dodnes členem jedné tzv. demokratické strany. Důvodů k odchodu z členských řad jsem měl nespočet, a další vývoj nevěští nic pozitivního. Vždy jsem se ospravedlňoval úvahou, že v minulosti jsme do toho nemohli mluvit, a teď bych měl rezignovat na příležitost ovlivnit dění ve své zemi? Přece se nemůže vrátit doba, kdy jsem byl občanem druhé kategorie a denně uvažoval o emigraci. |
Těžko si nestraník představí, k jakému zaplevelení politické scény došlo u nás díky mafiánům všeho ražení, nestráví-li jistou dobu v tomto zasmrádlém pařeništi. Na druhou stranu se musím omluvit těm, kteří se dopouštějí všemožných faulů na cestě k moci, vlivu a penězům a přitom se nelísají do přízně voličů, protože od samého počátku své politické angažovanosti směřují k těmto cílům. Ví, co musí podstoupit a vůbec se toho neštítí. Kromě ideologických straníků (komunisté a lidovci) zde soupeří dvě seskupení, která se zaštiťují povinností sloužit občanům k obecnému prospěchu. Protože se střídají u kormidla, měli bychom se jim věnovat, nechceme-li se stát černými pasažéry na vlastní lodi. Takto inspirován, nicméně v duchu naivního učitele, zvyklého na primitivní metody učení a učení se, jsem chtěl napravit zjištěné mezery ve „znalostech“ svých stranických soudruhů. Až do té doby jsem žil v přesvědčení, že demokracii nemohou prospět lidé zatížení totalitou bez patřičného morálního kreditu. A tak jsem na okresní konferenci v roce 1998 oslovil přítomné otevřeným dopisem jednomu předsedovi místní organizace s návrhem, aby opustil naše řady a rezignoval na svoji funkci. Jako podklad pro svůj návrh jsem předložil text článku tohoto pána, který v 80. letech zveřejnily naše okresní noviny. Přitom to nebyl žádný naivka, ale z dnešního pohledu silně ctižádostivý uchazeč o patřičný post. Cituji z jeho článku: „Znalostmi podprůměrná maturantka se nezajímala o mezinárodní politické dění, problematika boje za mír a mírová úloha SSSR jí byly stejně cizí jako imperialistická politika USA. Dokonce ve vyučovacích hodinách se odmítala k této problematice vyjádřit. Přesto její komplexní hodnocení pro studium učitelského oboru na vysoké škole bylo kladné....K jakým názorům, angažovanosti a hodnotám vychovává děti, raději nemyslit, zvláště když ani její morální vlastnosti nejsou nejlepší a je příkladem typu lidí, kteří se ze všeho snaží vždy vytěžit co nejvíce pro sebe...Komplexní hodnocení každého žáka a studenta, jeho studijních a morálních vlastností, mimoškolní činnosti a angažovanosti i rodinného prostředí, nezaložené jen na několika dojmech jednoho člověka, ale musí být hodnocením vlastně celé široké veřejnosti. Proto se na něm musí podílet nejen pedagogové, ale také orgány MNV v místě bydliště, pracoviště rodičů, politické a zájmové organizace...“ A nyní moje naivní výzva: Vážený pane, v roce 1984 jste jako učitel s titulem doktora filosofie přispěl svým článkem k neblahé praxi postihování mladých lidí za jejich politické smýšlení. Děti těžce platily za „neangažovanost“ rodičů a za náboženské přesvědčení nemožností studovat. Proto vás v zájmu naší strany žádám o rezignaci. Ve Vaší pedagogické činnosti Vám, jako bývalý učitel, přeji hodně úspěchů. Po deseti letech od této konference sděluji, že můj bývalý kolega dál vykonává funkci předsedy místní organizace v jedné moravské obci, a počet členů jeho MO se za tu dobu zvýšil z 5 na 6. Moje demokratická strana si však vzala poučení „pedagoga“ k srdci a od té doby jsem už ani jednou nebyl nominován na okresní konferenci. |