Nové vízum mohou získat jen prostřednictvím českého zastupitelského úřadu v zahraničí, kam se musí dostavit osobně. Nejbližší český ZÚ je v Bratislavě. Tam ale jet nemohou, protože mají platné vízum jen do České republiky. Na vyřízení víza na Slovensko nemají čas. Letenka do Hanoje stojí 15 tisíc korun -- ty peníze nemají. Kde by je ostatně vzaly, v zemi zaslíbené jim zbyly na živobytí tři tisíce na měsíc. A když budou chtít z Hanoje nové vízum, znamená to nejen dalších 15 tisíc za letenku , ale tisíce dolarů za možnost vízum získat. Poměry na ZÚ v Hanoji jsou obecně známy.

Cizinecký zákon v minulosti na podobné situace pamatoval. Tak drobné provinění, jako opožděná žádost o prodloužení víza, se řešilo pokutou v rozmezí do pěti tisíc korun. Hříšník byl potrestán, stát dostal obolus, v pase přibylo razítko posouvající platnost víza. Cizinec si to pamatoval. Ne tak dnes. Zákonodárci usoudili, že bude lépe takovým lidem zničit život úplně. Škole sotva odrostlá děvčata jsou postavena na roveň migrantům, kteří se proti zákonům této či kterékoli jiné země Unie proviní nepoměrně více. Neudělala nic špatného. Jen pracovala a důvěřovala české firmě. Z hlediska zákona jste se provinily, říká cizinecká policie. Jeďte domů! Že budou léta splácet dluhy, které nezavinily? Že nemají z čeho a tady je pro ně práce dost? Nám je to jedno: to Zákon.

Zpřísnění pravidel vízového styku, které s sebou přinesl vstup do Schengenu, má svou logiku, ale i zjevná negativa. Nejen Česko, ale prakticky celá Evropa strádá nedostatkem pracovních sil, jejž nahrazují právě migranti. Pro jejich příchod na náš kontinent chybí pořádný most, po němž by přešli bez problémů pro obě strany. Jediným regulativem migračního pohybu je vízová praxe. Česko, jako jediná východoevropská země, přišlo před pěti lety se zajímavým projektem výběru kvalifikovaných migrantů. Ten letos končí, byv podroben masivní kritice. Tu si však zaslouží spíše související legislativa. Vláda na podzim halasně oznámila projekt tzv. Zelených karet, ten je však z řady důvodů kontroverzní. Podporu si naopak zaslouží uvážlivá řešení.

Vietnamky z úvodu tohoto textu na ně už určitě nevěří. Děvčata na prahu svého dospělého života jsou v zemi pyšnící se úrovní své civilizovanosti konfrontována s naprosto nepřiměřenou tvrdostí právní úpravy. Je mi před nimi za nás hanba. Zákon jim nedává šanci -- takže nepochybně zkusí cestu jinou, cestu, která je bude stát peníze, závislost, zotročení, popření jejich práv. Cestu, na niž stojí obskurní zprostředkovatelé, kteří si z kličkování mezi paragrafy udělali živnost, či advokáti, kteří ji povýšili o pár nul na palmáre.

Organizace La Strada Česká republika zpracovala studii o obchodování s vietnamskými pracovníky v Evropě a v ČR zvláště. Přečíst by si ji měli zejména zákonodárci, kteří cestou zákonů rozhodují o lidských osudech, aniž by jim docházelo, co přiložením prstu na hlasovací zařízení působí.

Nebo to snad vědí?