3. 12. 2007
Fašismus:Odpor vůči cizincům v České republicePříspěvky Štěpána Kotrby jsou nesmírně cenné v tom, jak přesně fungují jako lakmusový papírek postojů tzv. "pražských politických a mediálních elit" - mnohdy totiž vyjadřují přesně "pražský étos", postoj vůči různým důležitým problémům dneška. Především je zajímavý postoj tohoto seskupení vůči mezinárodním vlivům, s nimiž je Česká republika dnes nucena vstupovat do interakce - ať jsou to Spojené státy, západní nadnárodní společnosti, či cizinci - ať z východu, jihu či západu. Česká společnost si dodnes neujasnila mnohé základní postupy, které jsou často založeny na kompromisu: v určitých oblastech je nutno zavádět pevný postoj, aby se stát nájezdem ubohých a potřebných lidí zcela nerozložil, přesto však je možné, aby fungoval na základě lidskosti. Obhajoba nelidskosti českých státních orgánů (Cizinecká policie, zdravotní pojišťovna), jak ji přesně podle toho, jak se v Praze uvažuje, formuluje Štěpán Kotrba, je postojem výrazně fašistickým. |
Británie bývá často kritizována za naprosto nelidské postupy vůči přistěhovalcům, přesto by se tam však těžko nalezl případ, kdy by byla přistěhovalcům odepřena lékařská péče tak, jak to naprosto brutálně ve výše popisovaném případě udělala cizinecká policie a zdravotní pojišťovna. Obranné principy českého společenství jsou jedna věc, druhá věc je vražda - a tu byly, aspoň v tomto případě, české úřady ochotny spáchat naprosto bez jakýchkoliv skrupulí. To je nepřijatelné a v tomto případě by měl hrozit trestní postih. Vražda je vraždou, i když ji české úřady spáchají na "neobčanu". Princip, že cizinec "není člověk", je nepřijatelný. Žijeme v globalizovaném světě, kde se rozkládají hranice a světem vládne migrace. To je problém, před nímž se dlouhodobě neubrání ani dosud uzavřené a homogenní národní společnosti, jako jsou společnosti středoevropské. Zabraňovat lidem v přístupu do země je dlouhodobě ekonomicky škodlivé. Mezinárodní studie znovu a znovu dokladují, že příliv cizinců do země je ekonomicky nesmírně přínosný - noví příchozí se totiž daleko více na pracovním trhu snaží než místní lidé. Samozřejmě, že je místní lidé za to nenávidí: viz dnešní nezaměstnaní Angličané, kteří jsou líní pracovat v manuálních zaměstnáních, které za ně dnes velmi úspěšně vykonává oněch 600 000 Poláků, kteří se přistěhovali do Británie a často, jak svědčí televizní pořady, zcela regenerovali dosud zanedbané a sociálně deprivované čtvrti. Štěpán Kotrba si pod vlivem pražské politické a mediální elity stěžuje, že "cizinci" "berou práci" "ubohým Čechům", například tím, že pracují za daleko méně peněz a za vydřidušských podmínek, bez sociálního zajištění, atp. To ovšem není vina těch cizinců, to je vina selhávajícího státu. Podobné problémy se občas vynořují i v Británii: tam ovšem je tvrdě vymáhán princip, že přistěhovalci musejí dostávat za práci stejnou mzdu, jakou dostávají místní lidé: existuje minimální mzda a tu zaměstnancům musejí zaměstnavatelé platit. Cokoliv jiného je trestné a je to přísně vymáháno. Existují precedenty, kdy polští občané pohnali v Británii svého zaměstnavatele před soud za vykořisťování a soud vyhráli. Problém s cizinci lze řešit pouze efektivní legislativou i efektivní prací policie (kriminalita). Nelze ho řešit nelidskými předpisy, uplatňovanými proti lidem, kteří se nemohou bránit, a stále horší byrokracií. Princip, který zavádějí v současnosti české orgány, že vezme-li si Čech Američanku, manželé rázem ztratí právo na sociální zabezpečení v ČR a Američanka bude muset například platit za porod, je "kapitalismem", který zešílel. Tak se Česká republika jedině stane párijským státem, dlouhodobě je situace, kdy státu nevadí, že nemocné nemluvně bez jeho pomoci zemře, eticky, politicky i ze všech jiných úhlů pohledu nepřijatelná. A ať Štěpán Kotrba neargumentuje, že zveřejnění výše uvedeného otřesného případu je "citové vydírání". Taková argumentace je cynismus nejhrubšího zrna. Novinář má povinnost vždycky stát na straně slabých, nikoliv na straně státu. To, jaký je stát, vždycky poznáme podle toho, jak se chová vůči těm nejslabším, nikoliv podle toho, jak se chová vůči milionářům. Individuální případy jsou nesmírně důležité. Choval-li se stát nějak v jednom případě, bude se tak chovat i ve všech dalších. |