1. 8. 2008
O kontrarozvědce v armáděPřece jenom bych rád přispěl svými zkušenostmi do polemiky pánů Čulíka a Kotrby, píše Petr Wagner. |
Na vojně jsem byl a absolvoval i následná tři cvičení. Jako lékař jsem byl zařazen na úrovni pluku a členem štábu pluku. Během následujících školení vyškolen jako takzvaný radiotoxoterapeut, neboli specialista na chemické a radiační poškození "živé síly". V celku jsem prostřídal asi osm vojenských útvarů s různým zaměřením Během služby jsem absolvoval řadu cvičení. Některá tzv. "raketová" i s nejvyššími důstojníky ruských vojsk. Na ošetřovnu chodili i lidé s podivně chytrýma očima o kterých se šuškalo, že jsou u "kontrášů". My záklaďáci jsme se jich tolik nebáli, ale profesionální vojáci hodně. Asi věděli proč. My měli trochu jiné starosti. Hlavně kolem jídelny a kde by se dalo vyrazit ulovit nějakou holku. V té diskusi chybí jeden podstatný faktor a popravdě vypadl asi již v době přijetí lustračního zákona. Ty materiály nejsou kompletní. Někdo tam je a někdo ne. To by měl být hlavní důvod je hodit do stoupy a nevydávat je za historické zkoumání. Jan Čulík má pravdu: někdo nečinil správně. Ale kdo jsi, čistý hoď kamenem.... Tady jde jen o to, komu se na to přišlo a komu ne. Kromě toho v případě vojenské kontrarozvědky je věc ještě složitější a myslím, že kdo na vojně nebyl, si jí těžko představí. Kde s kým a o čem mluvíte si možná chytřejší mohli domyslet, ale většina vojáků asi ani náhodou. Střípečky poskládané z jednotlivých rozhovorů a analyzované jednou z nejlepších kontrarozvědek světa mohly uškodit, ale to v materiálech na internetu nenajdete. Možná i já jsem v seznamu vojenské kontrarozvědky. Osobně je mi to jedno a hledat se tam nebudu. A jsem si zcela jist, že úplně jedno je to i mým nemocným. |