Skutečným důvodem téhle poznámky o demokracii ve školství není ta stávka dětí a rodičů ve Schernbecku, ale stávka studentů hamburského Hansa-Kollegu (koleji) v roce 1969 proti tehdejšímu učiteli latiny, na níž jsem se osobně podílel. Tehdy toho latináře sice ze školy nevyhodili, ale umožnili nám dělat maturitu bez té až do toho okamžiku na této koleji nepostradatelné zkoušky z latiny. A pamatuji se dobře na to, jak jsem vykládal jako třiatřicetiletý žák spolužákům, že bychom tohle měli přijmout, protož jsme všichni byli v té instituci druhého vzdělávacího stupně dost staří, abychom to "přežili", bez větších životních škod, ale že "normálně" by mnohem mladší spolužáci z toho mohli mít pod tím učitelem celoživotní duševní problémy.

Ačkoliv jsem tehdy měl docela dobré známky z latiny a vlastně taky zájem udělat zkoušku na "velké latino" (grosses Latinum), které bylo základním předpokladem různých studijních oborů, kvůli tomu učiteli jsem okamžitě přestal chodit na ty hodiny latiny. Tolik o tehdejší stávce, teď k demokracii ve školství, která je v německé republice ve většině škol ještě jen snem, který se asi zrovna rychle neuskutečňuje.

Je ale otázka, proč se nenechají ředitelé škol nechat volit učiteli, proč nejsou učitelé odvoláváni z funkce, když o to žádá většina rodičů jejich žáků. Bylo by to přece dobrým příkladem aplikované nepolitické demokracie, nebo myslíte, že ne?