Peníze vlastní pojišťovny, respektive dostávají je od státu. Daň lidí je zdroj pojišťoven. Proto privatizace pojišťoven je klíč ke kontrola a získáni 210 000 000 000 Kč. Denní příjem je 575 000 000 Kč denně. To je sekundárně kontrola nad nemocnicemi, investicemi ve zdravotnictví a podpoře směrů rozvoje, které majitelé pojišťoven zajímají. Včetně politických cílů. Privatizace nemocnic a různých zařízení je nepodstatná, protože se uskuteční primárně při privatizaci peněz na léčení. A poplatky. Naprosto zástupný problém. Pouze zastíraní primárního cíle. Primární je souhra pojišťoven a politiků.

3. Pohled managera nemocnice:

V současné době je náklad pro léčení v nemocnici, tj. operace a ošetřování pacientka kolem 20 % nákladů, včetně mzdy za práci pro lékaře a sestry. To je 20% platby peněz od pojišťovny nemocnici za léčení, ošetřování aoperaci. Další náklady, léky, jídlo, služby, vyšetření 80%. To je zdroj peněz. A dále jsou dvojí ceny za materiál. Nemocnice kupuje zdravotní materiál za X Kč a pojišťovna platí X+20% ale až...i120%. Dle dohody Nemocnice versus pojišťovna.

Mzdové náklady jsou pouze 39 % z celkových nákladů obratu v nemocnici, ale to i se sekretářkami, ekonomickými silami a dalšími neefektivními zaměstnanci, zahradník a údržba. Velká nemocnice viz výroční zpráva. Peníze tedy odchází z 80 % balíku velmi jednoduchými cestami do spřátelených, nebo dokonce vlastních firem managmentu. Důležité je neustále vyhrožování zdravotnímu personálu, že pracuje špatně. Ten ale vytváří peníze pro systém, body. Sestry a lékaři doplňují systém penězi. Ale jsou nejhůře placenými články systému. Ale vytvořením řídícího článku, který vsugeruje, že bez něj to nejde jsou bezmocní. Největší zdroj příjmů jsou investice, beton, cihly, opravy pronájem služeb /úklid a jídlo/ event. nové přístroje a zavedení technologie. Léčení do příjmů vedení opravdu nepatří. Kdo vlastní budovy nebo řídí systém má k disposici soukromou nemocnici či kliniku, s nulovou réžií. Závěr naprosto podcenění platově sester i lékařů. Plat zřízence hrubého 11 000 Kč a zdravotní setry 14 000Kč a lékaře po promoci při plném úvazku 16 000 Kč. Zaměstnanci v nemocnici jsou v současné době nezajímavá komodita.

3. Pohled pacienta:

Pacientovi je vsugerováno, že se dá vše vyléčit. Jsou sloučeny příznaky a nemoci dohromady. A za všechny neúspěchy jeho zdraví, může neschopnost lékaře. Lékař je za vše zodpovědný , je limitován i penězi na pacienta, rozhoduje koho, jak a za kolik léčit. Manager přeci za nic nemůže, ale určuje máte-li na to omezeny peníze a ty nejsou na všechny. Nemá medicínské vzdělání a za rozhodnutí a výsledky není zodpovědný. Rozhoduje ale o penězích,

platu investicích a lékař je pouze nástroj, nedokonalý a za všechno zodpovědný, ekonomicky nesamostatný, závislý hlupák.

V očích pacienta je za vše zodpovědný lékař, ne systém. Systém má svou oběť a velmi dobře pojmenovanou. Pacient je ale zatím spokojený, neboť práce lékařů je v podstatě velmi kvalitní a jemu se dostane všeho. Přímo úměrně jeho drzosti, postavení a prostředkům, kterých používá společenských, politických a ekonomických. Dnešní pohled pacienta je hodně růžový.

4. Pohled lékaře:

Lékař mladý, je otrokem systému do vysokého věku. Je možno například na velkých klinikách a universitních nemocnících pracovat na částečný úvazek například je 20 pracovních úvazků a na ně pracuje 30 lékařů na odděleních. Plat je ale pro 20 celkem rozdělen 30ti. Tak vzniká mladý dumpigový lékař. Pracuje třeba za 300-600 Kč měsíčně na plný úvazek. Aby měl praxi v oboru a mohl dělat atestaci. Systém tím má ještě menší náklady, ale mladí lékaři jsou v nemocnici cc 40 –50 hodin týdně. Jinak je to bráno jako nezájem o obor od nadřízených. Může kdykoliv odejít.

Staří lékaři a vedoucí se snaží zapojit do různých studii, vývoje. přednášek a ostatních činnosti. Takže Ti nejlepší, pak nejsou závislý finančně na svém platu v nemocnici. Zájem na vedení a řízení od lékařů ve vedoucích funkcích je velmi malý a vyhoví jakýmkoliv příkazům managmentu, aby nebyla změna a nebo nenastaly problémy. Změna přinese problém. Ale podřízení jsou jen bezvýznamné stádo. Odpor a jiný názor jednotlivce okamžitě potlačit, zastrašit, zesměšnit. Na všech úrovních řízení nemocnice. Základní zákon vedení.

A ještě jedem omyl. Privátní lékař je ten , kdo pracuje za peníze, které si sám určí peníze, za vyšetření, za operaci. Obvodní lékař a ostatní většina specialistů jsou zaměstnanci pojišťovny, ta je platí body. Práce pro pojišťovnu, je je pracovní vztah a ne privátní podnikání. . V nemocnici jsou lékaři zaměstnanci nemocnice. Finanční budoucnost všech lékařů a perspektiva je obecně nejasná.

5. Pohled politika:

Politik je nadšen, jak jsou pacienti spokojeni. Viz bod 2. Bod l je zdroj pro financování jeho aktivit a stran. Privatizace peněz z pojišťovny, vlastně našich daní na léčení a rozdání peněz a sekundární legalizace toku peněz pro potřeby politiků, spřátelených soukromníků a politických stran. Zisk je ale asi pro každého, napříč politickými vládnoucími stranami a i pro jejich úředníky, kteří to zařídí. . Jaké mají starosti lékaři a poskytovatelé zajímá politika pouze v případě, že jeho dítě je lékař. To se ale vždy nějak zařídí. Děti politiků většinou medicínu nestudují. Pacient je léčen a je spokojený, to je politicky hlavní. Politik je spokojený.

6. Pohled systémový:

Peníze z pojištění na zdravotnictví jsou nadčasovými penězi. Krok k jejich privatizaci přinese nevratnou katastrofu a nepředstavitelné, nezaplatitelné ceny, za léčení běžnými postupu, pro pacienta. Zhoršení obecné péče zasáhne běžného pacienta bez peněz a protekcí. Pak už vůbec politika a stát nebude moci do systému zasáhnout, za žádné vlády i politického demokratického zřízení . Současné špičky politiky, bez ohledu na stranu v které jsou, tomu přejí. Peněz je dost. Závěr je bohužel jasný. Bohatství pro několik soukromníků na jedné straně a na druhé. Zdravotní péče se konečně stane luxusem, větším než auto nebo jeho oprava.

7. Pohled obchodní:

Prodat nebo vládnout 210 miliardám Kč, téměř jedné šestině státního rozpočtu, rozdat je do předem připravených soukromých aktivit, to stojí za to. Jsou to takové peníze, o kterých smrtelník nemá vůbec představu. Hlavně každý den 575 000 000 Kč do systému spadne . To je 6 655 Kč každou vteřinu, 400 000 Kč za minutu, 23 958 333 Kč za hodinu. Bez práce a starání se. Obchod je to pro zainteresované tedy skvělý. A vlastně to vypadá, že jde o obecné, lidské blaho.

Příště se bude privatizovat armáda a stát. Vláda i to vysvětlí jako úsporu. Je ale otázka, na co potom budeme potřebovat stát?