Jaroslav Bašta mi tenkrát vysvětlil, že se nemám za co stydět, PO/KTS byl prý i Havel. Oni při zavedení každého takhle "ošacovali" (Prověřovaná osoba/ Kandidát tajné spolupráce) a když se to pak vyvinulo, došlo na další tajemné zkratky...

Nejhorší na celé této věci je, že se zveřejnění všelijak dávkovalo a zamotávalo a že se ihned nezveřejnilo všechno, co bylo dostupné. Postupem doby se z toho stala fraška a dnes se tomu můžeme smát, v tom má pan Kotrba pravdu a pan Cibulka v mých očích zásluhu, že se aspoň částečně pokusil udělat to, co bylo povinností polistopadového režimu a jeho představitelů.

K radosti skutečných viníků a utiskovatelů noví vládci neodolali pokušení materiály StB využít v politickém boji. Začalo to už ve vyšetřovací komisi pro události 17. listopadu 1989. Přístup k materiálům a možnost manipulace měli i různí krajští a okresní protagonisté sametové revoluce a Občanského fóra, kteří se nacpali do různých bezpečnostních komisí.

Přímo katastrofálním selháním pak byla (cílená?) eliminace bývalých bezpečnostních kádrů, vyhozených po roce 1969, pod áminkou, že byli kdysi v KSČ a StB. Jenže měli věcné i odborné znalosti a přímo žízeň zatočit se svými normalizačními následovníky. Ti se v té chvíli museli přímo za břicha popadat, když dal nový režim najevo, že na osmašedesátníky kašle...

Aféra s Bartončíkem těsně před volbami na jaře roku 1990, z hlediska jejich výsledku zcela zbytečná, tomuto amatérismu nasadila korunu. Doufejme, že to jednou vyšetří nějaký ústav pro vyšetřování kopanců a omylů sametové revoluce.

Po různých lustračních zákonech, bamberských aférách, vládách, opírajících se o podivné postavy přeběhlíků a konec konců i po této poslední bouři ve sklenici vody zbývá obyčejnému člověku jen jedno:

Vyhlásit za svoji osobu vládnoucím elitám nedůvěru.

Pokud jde o ty seznamy a jména v nich, musí se s tím každý vyrovnat sám, a to oboustranně. Je jistě nepříjemné zjistit, že kamarád, s nímž jste chodili na pivo, vaše nadávky na režim za tepla donášel někam nahoru a že si třeba za takovou službu koupil modrou knížku. Na druhé straně chápu ty, kteří se jenom rádi vykecávali a byli za to zapsáni jako spolupracovníci, aniž cokoli tušili. Myslím, že tady žádná spravedlnost ani stížnosti nepomohou. Všiměte si, že už i mezi nynějšími postiženými jsou promimenti, kteří jsou zváni na tiskové konference, aby se mohli za tepla očišťovat. Kolik lidí takovou možnost dostane? Těm obyčejným pěšákům pak tedy zbývá málo. Věřit sám sobě. Možná ale, že to zase tak málo není...