Vorel a jeho scénáristé se pokusili filmem vylíčit současný život takový, jaký je, z hlediska mladých lidí, gymnasistů, který je něco pod dvacet let. Téma filmu (že se odehrává ve středoškolském studentském prostředí) je možná ovlivněno komerčními ohledy -- čeští filmoví producenti před několika lety objevili, že mladá generace, teenageři jsou právě ti lidé, kteří chodí do kina, tak jsou pro ně nejlukrativnější publikum, o něž se chtějí ucházet. Proto zřejmě vzniká tolik filmů o mladých lidech a o jejich frustraci s dnešní českou společností.

Hlavními protagonisty Gymplu jsou dva propadávající mladíci, Petr (z chudé rodiny, maminka, pracuje v pekařství) a Michal (z rodiny nesympatického arogantního zbohatlíka). Petr má údajně "výtvarné nadání", které realizuje malbou (dosti nepěkných) graffiti na vozy pražského metra, vagóny na nádraží a na nejrůznější zdi. Při těchto nočních "akcích" je nezřídka načapá policie, která své oběti brutálně bije -- Petr dostane nakonec trest jakýchsi veřejných prací. Škola je, jako obvykle v ČR, místem trápení. Jako obvykle se v ní nepěstuje originalita, kritičnost a analytičnost, ale mechanicky se tam vyučují se dost nesmyslné encyklopedické znalosti, případně se studenti trápí matematikou. Učitelé neumějí vysvětlit, proč vlastně všechny tyto věci studentům vnucují -- učí se to, protože je to v osnovách, jiný důvod není. Ovšem oproti předchozím informacím z českých filmů o českých školách je tu vývoj -- nejenže jsou většinou učitelé nepřátelští a komisní, ale i studenti jsou nyní nedisciplinovaní, drzí, ležérní a líní. Dělají si, co chtějí.

Snad největší karikaturou je, bohužel, učitel češtiny, zrovna češtiny! která by měla být nejosvícenějším předmětem! Ten studentům nadává a považuje je za kriminálníky. Výmluvnou výpovědí o tom, jak pasé je dnešní establishmentová literatura, je to, že si učitel češtiny před důchodem stěžuje, že studenti nikdy neslyšeli o tom, že Václav Havel napsal nějaké Dopisy Olze. Jakmile se někdo stane klasikem, je to smrt. Když někomu ovšem nadáváte, srozumění s ním nevznikne. Studenti se vztekajícímu se, autoritativnímu učiteli češtiny mstí tím, že v jeho přítomnosti hromadně bzučí, což ho nakonec přivede k záchvatu a ve škole skončí.

(V jedné scéně při hodině češtiny se podařil filmovým tvůrcům drobný faux pas. Učitel napíše na tabuli větu rozvitou, kterou studenti mají rozbírat. Potíž je, že ji napíše s gramatickou chybou -- tvůrci neuměli správný tvar zájmena "jenž" ("Stromy se ohýbaly pod náporem větru, jež [sic] skučel...") -- mělo to snad znamenat, že i učitel češtiny je při své agresivitě vůči studentům amatér? Nebo je to skutečně jen věcná chyba, která je ve struktuře filmu bez významu?)

Muži jsou ve filmu Gympl opět zcela autoritativní. Děsivou karikaturou brutálního otce je otec jedné studentky, která má zjevně velké nadání budoucí módní návrhářky . To otec, který jí nadává do blbců, ovšem nevidí. Dcera se ze zoufalství sebepoškozuje -- pálí si předloktí zapalovačem.

Proč se v českém filmu znovu a znovu objevují motivy brutálních a nechápajících mužů? Toto téma je za poslední dvacet let české kinematografie neuvěřitelně promrskáno. Vyskytuje se skoro v každém české filmu. Proč se k tomu neustále vracet? Je to proto, že je to bolavé místo české společnosti, které filmaři pociťují zvlášť traumaticky?

Jediným dobrým učitelem je ve filmu Gympl liberální učitel historie a výtvarné výchovy Tomáš. Ten u studentů rozvíjí představivost, talent a svobodomyslnost. Studenti s nimi mohou mluvit. Další výmluvnou výpovědí o dnešní skutečnosti, že právě tento jediný dobrý učitel je nakonec ze školy donucen odejít. Strašliví jsou i nadřízení ze školského úřadu -- jejich představitel, školní inspektor je zoufalý pedant, kterého zajímají jen správné formuláře a dobře vyplněné kolonky v třídní knize a nutí kvůli těmto nesmyslům učitele, aby třídní knihy opakovaně, ručně přepisovali.

Do filmu se dostala i americká protiraketová obrana -- v jedné scéně o ní hovoří komentátor v televizi. Hlavní hrdina filmu, mladík Petr, se nad tím ušklíbá -- když ho matka v té chvíli za něco kritizuje, posměšně předvede slib věrnosti Spojeným státům. I toto vypovídá, že se vnímání světa a společnosti v ČR rychle mění.

Škola, v níž se příběh odehrává, je nezámožná. Jeden z učitelů se po zaměstnání živí jako taxíkář, jinak by neuživil rodinu. K trapasu dojde, když mu do taxíku nastoupí jeho studenti a mladík Michal, jehož otec je bohatým podnikatelem, dá svému učiteli velké spropitné.

Škola si nemůže si pro nedostatek peněz dovolit ani nechat budovu vymalovat, nemluvě o jiném zařízení. Stárnoucí ředitelka (Eva Holubová) má nenaplněnou sexuální náklonnost k liberálnímu učiteli výtvarné výchovy a kreslení Tomášovi, když ho však přistihne v kabinetě, kdy si Tomášovi na klín právě rozkročmo sedla mladá atraktivní studentka, zasadí se o to, aby učitele ze školy vyhodili. Sama váhá mezi pedantstvím a normálním lidstvím, avšak nakonec se přidá na stranu nespravedlnosti, peněz a korupce.

Když se Petrův kamarád Michal nedostaví na postupové zkoušky, ze školy je vyhozen, a aby to jeho otec, bohatý podnikatel, napravil (hraje ho obtloustlý Jan Kraus, zajímavé, jak bohatí podnikatelé v dnešní ČR -- aspoň ve filmu -- začínají stále více připomínat někdejší vyžrané komunistické papaláše), vezme ředitelku školy na večeři do drahé restaurace. Ředitelku řečmi o penězích zkorumpuje -- škola prý dostane od jeho firmy finanční sponzoring ("dáte mi za to na zeď nějakou desku") , pokud bude ze školy vyloučen Michalův kamarád Petr, který "Michala kazí" (to se také stane, učitelka poslechne a nadaného žáka zlikviduje). "Škola bude povýšena pořádnou úroveň, nebudou tam učit žádné socky či roláky," požaduje podnikatel -- proto ze školy odchází její jediný dobrý učitel.

Celým filmem prochází varování, že "poškozování soukromého majetku je vážný zločin" -- zdůrazňováním tohoto motivu film toto neporušitelé přikázání nové, "komerční" české společnosti pochybňuje. Špatný konec snímku, kdy sympatické a lidské postavy prohrávají před náporem moci, peněz a korupce, je v dnešní České republice skoro výzvou k revoluci. Metaforou komerční zglajchšaltovanosti se v závěru filmu stává nové vymalování školní budovy, kterou nyní provádí profesionální firma, zařídil ji Michalův otec. Bílou barvou zamalovává originální a tvůrči nástěnné malby, jimiž celou školu předtím pod vedením liberálního, humanistického učitele Tomáše vyzdobili sami studenti. A, samozřejmě, všude jsou pro kontrolu instalovány kamery průmyslové televize.

Petrovo a Michalovo přátelství ovšem narušeno není: dál pořádají své noční "akce" pomalovávání vozového parku veřejné dopravy graffiti. Sporná, ale tvůrčí činnost. Pronásleduje je při tom policie a právě uprostřed takové honičky film náhle končí. Příběh zřejmě bude pokračovat -- navzdory životu ve zkorumpované a nelidské, zotročené a bojácné společnosti se teenageři zřejmě hned tak nevzdají. Možná v nich spočívá naděje do budoucna, naznačuje film -- anebo se přizpůsobí a stanou se vyhořelými, jako jejich rodiče.