Padesátiletá matka jednoho třicetiletého mladého muže se mi v důvěrném rozhovoru svěřila, jak je ráda, že její syn krade. Je ráda, že se postavil na vlastní nohy, že ji již neobtěžuje, a že se stará sám o sebe - tak, jako to činní druzí.

Pouliční a domácí příživnictví není u nás trestné a jako forma nepostihovaného domácího násilí bohatě kvete ve státě, který je příživníkem na politické a ekonomické síle jiných větších států. Mimoto, tolik vychvalovaná tržní ekonomika, obchodování, je přece obyčejné příživnictví, které velice rychle ztrácí svoji pozitivní úlohu dobrého sluhy a stává se zlým pánem a všemocným diktátorem nad poctivými producenty, hostiteli.

Příživnictvím není pouze nechuť dosti velké části české mladší i postarší mládeže vzdělávat se, pracovat a věnovat nějaké formě zlepšování sebe i společnosti. Má mnoho forem. Výchova k němu se děje honbou za konzumními ideály -- požitky, penězi, majetkem, atd.

Neznáte například běžný případ, kdy bohatí rodiče zahrnují své ratolesti přepychovými dárky, a chudé děti a jejich rodiče musí s nimi z důvodu pocitu méněcennosti soutěžit. Držet krok v konzumu se přece musí! Jinak to s vámi půjde společensky s kopce. A obchod krásně kvete.

Přiživování dětí na rodičích se mnohdy táhne až do jejich smrti. Možná také znáte příklady péče o staré a nemohoucí rodiče, kdy děti pobírají jejich důchody a různé sociální dávky. Nedostatek lůžkové kapacity pro dlouhodobě nemocné a nevyléčitelné pacienty tomu jenom nahrává. Zatím se to asi nevyplatí. Až to nové zdravotnické reformy umožní, bude o přestálé občany jistě "láskyplná" rvačka.

Kdo má štěstí, je velkým, společností obdivovaným a uctívaným parazitem. Většina občanů má však zákonitě smůlu, a tak jim nezbývá nic jiného, než pracovat v systému, který parazituje jinde za ně a hlavně na nich. Menšina se pak věnuje pouličnímu a domácímu příživnictví, které je vázáno na zahálku, drobnou zlodějnu, potulku, alkoholizmus, narkomanii, uličnictví, chuligánství apod.

Procento bezprizorní mládeže je v Čechách větší, než by se na první nebo statistický pohled zdálo. Mladiství i starší příživníci využívají rodičovské lásky, jejich víry ve zlepšení, nebo i zoufalosti. A hlavně využívají jejich peněženky. Stát, který umožňuje razantní konzumní reklamu infikující zejména děti, na takovém zbavování se odpovědnosti a rodičovské lásce parazituje nejvíce. A láskyplní rodiče se mu navíc zdarma starají o výchovu rozmařilých zákazníky. Aby si na rodiče to vydělali, musí chodit do zaměstnání, platit daně a vůbec jenom platit, platit a platit.

Rozvedená matka, která mi s úlevou sdělila, že je ráda, když její syn krade, měla radost z toho, že syn už nekrade a nepřiživuje se u ní doma. Věděla, že je to špatné, ale byla už z dospělého syna zoufalá. Již nemohla vydržet jeho věčné vydírání, kradení, slibování, vyčítání a vyhrožování. Poslední roky brala prášky na spaní a nervy. Syn bral ovšem drogy.

Náš syn zítra možná okrade vás, a váš syn potom zase možná nás. Není v tom rozhodně zlepšení, když naše děti již nekradou doma, ale u sousedů? Neříkala, jsem vám, že česká péče o děti a mládež je kuriózní?