22. 7. 2008
EuthanásieDíky návrhu paní senátorky se opět začíná diskutovat na téma euthanasie. Někdy poněkud podivně. Pan Nešpor na Aktuálně mluví o něčem jiném, pan Pačes tamtéž se v mnoha ohledech mýlí. Lékaři nemohou nejednat. V naší právní úpravě se musí snažit zachovat zdraví a život všemi prostředky, a to i ve zcela beznadějných případech. To, že se tak někdy neděje a lékaři provádějí "euthanasii", jak praví paní senátorka, je prostá pravda. Ale lékaři nemají, ač by ho podle mého názoru měli mít, právo nečinit všechno co umí a mohou.... |
V diskusi chybí jasné dělení. Popsal jsem ho například schematicky ZDE. Euthanasie totiž rozhodně není homogenní problém. Rozpadá se do minimálně v mém článku uvedených kategorií. Hovořit o ní jako střechovitém pojmu je na nic. Na nic pro lékaře i pacienty. Možná je to k něčemu pro politiky a jejich zviditelnění. Ale ten problém skutečně a objektivně existuje. Jak v podobě pacientů, kteří z těch či oněch důvodů nechtějí žít, nebo v podobě pacientů které nelze zachránit a jenom čerpají zdroje těm, které zachránit lze. Ano, můžeme o těchto věcech nemluvit nebo si na ně dát morální zákaz. Ale potom musíme akceptovat pokusy o skoky z Nuselského mostu nebo to, že není akutní lůžko pro šanci majícího nemocného. Problém euthanasie se bude s rozvojem intenzivní medicíny stávat stále naléhavějším. Má jistě mnoho aspektů. Od lidských, právních, morálních, technických ale především medicínských. Zde trochu diskuse chybí. Kdo z kolegů se intenzivní či následnou péčí zabýval jistě ví velmi dobře o čem mluvím. Pokud má být diskuse o euthanasii k něčemu, pojďme především respektovat její diference, definovat, kterou bychom byli ochotni akceptovat, a pak se bavit o zákonu. Opačný postup je jenom plácnutí do vody a mimo jiné asi i v parlamentu zcela neprůchodný. Ale mějme na paměti, že problém existuje a nějaká pravidla, odlišná od současného stavu, by chtělo mnoho lidí i mnoho lékařů. |