Boris Cvek v r. 1994 maturoval na gymnáziu v Krnově, po maturitě vystudoval anorganickou chemii na Přírodovědecké fakultě UP Olomouc a promoval v r. 2000. Pak pokračoval na stejné fakultě v postgraduálním studiu a v roce 2006 obhájil doktorskou disertační práci Reakční možnosti symetrických dithiokarbamátů niklu . Mezitím v r. 2004 učil na ZŠ v Uničově chemii a na gymnáziu v Kojetíně fyziku a chemii. Od r. 2005 pracuje na Ústavu lékařské chemie a biochemie Lékařské fakulty UP v Olomouci. Věnuje se výzkumu a přednáší základní kurz lékařské chemie v českém i anglickém programu. Cvekovou hlavní odbornou vizí je uplatnění levného a bezpečného léku proti alkoholismu (antabusu) v onkologii a k tomu publikoval i některé práce. (Se Zdeňkem Dvořákem uveřejnil "The value of proteasome inhibition in cancer", Drug Discovery Today , 2008.¨) Spolupracuje s Californian Institute of Technology (s prof. Raymondem Deshaiesem) a s Barbara Ann Karmanos Cancer Institute v Detroitu, ve státě Michigan v USA. Od r. 2007 postgraduálně studuje (v PhD. programu) filozofii přírodních věd na Přírodovědecké fakultě UK v Praze u prof. Jaroslava Peregrina. V roce 2008 vyjde v rámci sborníku věnovaného myšlení Jacquesa Monoda Cvekova stať "Ve vědě jsme vždy právě na začátku: Monod z pohledu deweyovského instrumentalismu".

Boris Cvek se zajímá o literaturu a umění, a to ve světovém kontextu (četl hlavně překlady, není polyglot). Česká literatura ho nikdy nepřitahovala, ani neinspirovala. V šestnácti letech se stal vášnivým čtenářem antiky, která je pro něj dodnes základem celé evropské kultury a vysoce aktuálním dědictvím. Postupně četl všechny významné autory, od Sumy teologie sv. Tomáše po Joyceova Odysea , od Bocacciova Dekameronu a Montaigneových Esejů až po Prousta a Burroughse, od Eckarta přes Saint-Simonovy Paměti až po Někrasova. Kdyby si měl vybrat nejvíce imponující postavu evropské kultury, byl by to Goethe. Jako takto orientovaný člověk neměl prý šanci se uplatnit v současném českém literárním prostoru se svými úvahami a ani se svým dílem (během let napsal velké množství básní a dramat, stovky stran esejů, glos a úvah -- vše do šuplíku a pro své nejbližší přátele). Odmítal také princip státních dotací pro literaturu, díky nimž podle jeho přesvědčení přežívají neschopní a nemotivovaní. V r. 2003 proto založil Téma , ISSN 1214-505X, literární časopis na internetu, který vede už téměř pět let, aniž by prý náklady na jeho provoz stály jedinou korunu (hostuje také na osobních stránkách přítele Jaroslava Karbana). Téma vychází každé dva měsíce a existovalo tři roky otevřené mnoha autorům, v němž Cvek publikoval rozhovory (např. s Václavem Cílkem, Michalem Horáčkem, Janem Sokolem, Ivanem M. Havlem) a ilustrace (např. od Davida Černého, Jana Saudka či Ivana Pinkavy). Od září 2006 je Cvek výhradním autorem všech článků v časopise, důvodem byla nemožnost dále udržet "redakční práci", zvaní, vymýšlení otázek do rozhovorů, přemlouvání, upomínání, korektury atd. Inspiroval ho v tom také Karl Kraus (1874-1936) a jeho Pochodeň (Die Fackel) . (Satiricky laděný časopis Die Fackel vydával ve Vídni Karl Kraus od r. 1899, od roku 1911 v ní publikoval už jen vlastní články. Die Fackel vydával Kraus až do své smrti, poslední číslo vyšlo v únoru 1936. Celkem vyšlo 922 sešitů, dohromady o více než 20 000 stranách.) Časopis Téma je jediným časopisem v Česku, který se intenzivně zabývá velkou literaturou světových klasiků. Mimo Cveka v časopise publikovali např. Jan Čulík, Jeroným Klimeš, Gustáv Murín, Jáchym Topol, Jiří Zajíc, ale prostor byl poskytnut také autorům zcela neznámým a mladým, které šéfredaktor a editor Tématu (v jedné osobě) znal z internetových literárních serverů, jako je Písmák nebo Totem. Z autorů Krnovska v Tématu publikoval několik starších textů (básně a povídku) Dušan Cvek a jednu recenzi i autor této knihy.

V Tématu vyšlo Cvekovo drama Vitellius, vycházejí zde jeho básně a jiné projekty, např. féerie Fénix, napsaná v alexandrínu. Ukázka z Cvekova cyklu Řecké báje, napsaného v decimě, byla publikována v Britských listech ( Endymión, Faethón), dále je autorem textu Stručné dějiny revolty určeného pro Letní filmovou školu 2005 v Uherském Hradišti. Boris Cvek publikoval recenze povídek Jana Paula v časopise Host a některé jeho články z Tématu byly přetištěny v Literárních novinách. Rozhovor se Borisem Cvekem, vedený Martinem Škabrahou, byl publikován v časopise Texty. V r. 2005 byl pověřen Antonínem Kosíkem, aby vedl českou sekci mezinárodního serveru poesia.vulgo.net, ale projekt se zastavil a dále se nijak nevyvíjí.

Od r. 2003 se Cvek věnuje také publicistice (politika, náboženství, umění, společnost), vyšla mu řada článků, zejména v Britských listech, ale publikoval také v tištěných časopisech, mj. v A2, Hospodářských novinách, Lidových novinách, Listech, Mladé frontě dnes, Přítomnosti, Respektu. Boris Cvek os sobě tvrdí, že je politicky nezávislý a zatím neangažovaný, hájí většinou liberální stanoviska v nejširším slova smyslu. Hlásí se ke starokatolické církvi, ale úředně je (a chce zatím i zůstat) bez vyznání.

Kdosi v kterémsi blogu nazval Borise Cveka intelektuálním onanistou... Cvekův ostentativní zájem o klasickou literaturu a ignorování současné české literatury, občasné bezhlavé pouštění se do diskusí, kde se Cvek zrovna nejeví na slovo vzatým odborníkem, jeho občasné literárněkritické a literárněhistorické úlety (např. v hodnocení Františka Hrubína) ještě neznamená, že na něj takové pejorativní označení pasuje. Boris Cvek má vyhraněný názor na život, kulturu, politiku, svět, jehož se programově drží, a to je přece v době konjunkturálních proměn hodnot dobře.