Sociální demokracie vyhrála po krajských volbách i volby do Senátu a tím byl zrušen mýtus o neúspěšnosti českých levicových stran ve většinových volbách. Volební vítězství sociální demokratů však "empiricky" rozbíjí i řadu dalších mýtů, které jsou v české společnosti latentně přítomny, nebo i živeny určitými zájmovými skupinami.

Jedná se například o představu propagovanou ODS, že levicové koncepty a přístupy k řešení společenských problémů jsou jakousi reinkarnací komunismu (viz např. zkratka "KSČSSD" vytvořená před předchozími parlamentními volbami) a že jedním ze smyslů polistopadového vývoje je od levicových, historií zdiskreditovaných myšlenek a konceptů se vzdálit co nejvíce.

Z Nedělní partie, vysílané dnes na Primě, muselo být každému jasné, že největší radost z letošních senátních a krajských voleb má prezident Klaus.

Iniciativa Ne základnám zásadně protestuje proti záměru koalice zařadit na program středečního zasedání Poslanecké sněmovny obě smlouvy o radaru. Zprávu o tom přinesly čtyři navzájem nezávislé zdroje. K projednávání smluv má dojít za situace, kdy v krajských a senátních volbách řekli občané jasné "ne" radaru a kandidátům, kteří jej podporují. O tom, že tato otázka hrála ve volbách důležitou roli, není sporu.

Iniciativa Ne základnám zásadně protestuje proti záměru koalice zařadit na program středečního zasedání Poslanecké sněmovny obě smlouvy o radaru. Zprávu o tom přinesly čtyři navzájem nezávislé zdroje. K projednávání smluv má dojít za situace, kdy v krajských a senátních volbách řekli občané jasné "ne" radaru a kandidátům, kteří jej podporují. O tom, že tato otázka hrála ve volbách důležitou roli, není sporu.

V druhém kolem senátních voleb zvítězili ve 22 volebních obvodech kandidáti sociální demokracie. Jen v Praze ve všech třech volebních obvodech zvítězili kandidáti ODS. Na Znojemsku se do Senátu dostala členka KSČM Marta Bayerová.

ČSSD má 16 nových poslanců v Senátu. Jiří Paroubek to charakterizoval jako "Epochální úspěch ČSSD," je to však jistě spíše vizitka toho, jak špatná je Topolánkova vláda, nikoliv vyjádřením lásky pro Paroubkovu ČSSD. ČSSD bude mít v Senátu 29 senátorů, ODS bude mít v Senátu 35 namísto dosavadních 41 senátorů, přesto zůstává v Senátu nejsilnější frakcí. KDU-ČSL bude mít sedm senátorů a KSČM tři, Klub otevřené demokracie a SNK budou mít celkem sedm senátorů. │JČ

Není žádným tajemstvím, že se již dlouhá léta žije jinak v Praze a jinak jinde v ČR. Možná i tím vznikla a stále trvá jakási averze vůči "Pražákům". Pražáci se prostě viditelně vůči ostatním lidem z "venkova" jinak chovají, jinak jezdí po silnicích, jinak se prezentují. Prostě mají jinou mentalitu, míní Pavel Hlávka.

Autor správně píše, že v Praze sídlí většina úřadů, bank, soudů, větších firem a ostatních distributorů peněz a ptá se, proč v Praze dopadají volby jinak než ve zbytku republiky., píše Slavoj Butala.

Především je nutno si přiznat, že o výsledku voleb kdekoliv rozdodují hlavně peníze. Nyní jde o to, jak na tuto skutečnost nahlížet. Samozřejmě každého asi napadne nejdříve finanční náročnost předvolební kampaně a možnosti jednotlivých stran. Nemalou roli také hrají "nestranná" media a jejich informování v prospěch či neprospěch jednotlivých stran. Když pominu tyhle technologické záležitosti, zůstává nejdůležitější článek a tím je volič.

Dovolte mi za všechny rodilé Pražany položit panu Hlávkovi otázku, zda ví, kolik z těch jím vzpomínaných makléřů, bankéřů, realitních makléřů a podnikatelů, jsou Pražáci, kteří se v Praze narodili nebo zde od dětství žili? ptá se čtenářka Marcela Pomajbíková .

Co je to sebereflexe? Toto slovo teď slyšíme často. Ale ví poražení, co to vlastně ta sebereflexe je? Teď jsem v rozhlase posloushal diskusi s Pokorným, Nováčkem, Sobotkou a Zaorálkem. Přemysl Sobotka zcela evidentně nepochopil, co to ta sebereflexe je. Diskuse to byla, jak je to pro Český rozhlas obvyklé, tradičně politicky nevyrovnaná 3:1. Pokorný, Nováček, Sobotka na jedné straně a Zaorálek na druhé, píše Vojtěch Červenka.

Slovo sebereflexe chápu, že by to mělo být reakcí na výsledky voleb. Tou sebereflexí by měli projít určitě poražení. Avšak měli by jí projít i vítězové. Většinou, a to ve všech volbách, lidé volí protestně. Tedy, ne pro někoho, ale proti někomu.

Tou sebereflexí by měli projít i novináři, vytvářeči virtuálních realit. Ona ta jejich manipulace s veřejným míněním už není tolik účinná. Je na čase chovat se fér a informovat objektivně. V každém případě by to měla dělat veřejnoprávní média.

Podle volebních statistik získali tři představitelé české krajní pravice následující počty hlasů v rámci celé České republiky: Národní strana 2711, Dělnická strana 28865, Konzervativní koalice 2460.

Topolánka a jeho vládu nemám rád stejně jako většina obyvatel této země. Není k tomu důvod. Nízký kredit, dvoje prohrané volby v jednom týdnu -- to šéfovi vlády a strany nepřidá. Na druhé straně vítězi, tedy jak voličům, tak opozici, sluší grácie a rozhodně jí neprospěje, když se chová jako smečka psů, která se snaží o to, aby dorazila štvanou zvěř.

Politikové útočí fyzicky na novináře častěji, než se zdá. Většinou z politických důvodů:

I při novinářské práci existují určité hranice. Novinář má plné právo ve veřejném zájmu zkoumat politikovu práci, zjišťovat, zda se nechová korupčně a zda plní svůj politický program. Do jeho soukromí má právo vstupovat, pokud politikovo chování v soukromí narušuje integritu jeho politické osobnosti (pokud je například manželce nevěrný, v anglosaských zemích se usuzuje, že integrita osobnosti je nedělitelná: budete-li lhát manželce, budete lhát i voličům).

Ovšem jak může k prosazování veřejného zájmu přispět detailní fotografie obličeje Topolánkova nového nemluvněte, to skutečně nechápu. Možná, kdybych byl na místě, bych tomu reportéru z Blesku ještě pár facek přidal.

V BL jsem si přečetl popis snímku Veroniky Janečkové "Pravztahy". Film jsem neviděl. Jestliže Váš popis odpovídá skutečnosti, pak se autorka filmu chová s naprosto bezostyšnou amorálností.

Chtěl bych se krátce vyjádřit k článku o festivalu dokumentárních filmů v Jihlavě, konkrétně o informaci o filmu režisérky Veroniky Janečkové, píše Jan Tuláček.

Je pro mne totiž šokující, že takový film nejen mohl vzniknout, ale že s tím pedagogové z FAMU režisérku nevyhodili a že se to může objevit na festivalu a že i recenzentka v Britských listech o tom mluví jako o umění (recenzentka v BL o tom nemluví jako o umění, pozn. red.) a navíc lituje autorku, že by potřebovala psychologa. To je skandální přístupk lidskému utrpení. Psychologa by potřebovala babička autorky! Jsem právník a je mi směšná dnešní móda podávání trestních oznámení, ale ten film si opatřím, abych zjistil, do jaké míry jednala autorka nelegálně.

Popisy filmů, promítaných na festivalu v Jihlavě, publikované v katalogu, jsou většinou směšně pseudointelektuálské. Mají daleko vyšší ambice, než jaký je pak uváděný film. Stylista, který tyto popisy formuloval, se snažil skrýt skutečnost za pokud možno co nejsložitější a zdánlivě nejučenější metajazyk. Skutečnost skrytá za květnatě šroubovaným jazykem je však většinou nesmírně jednoduchá.

< Zdroj: Institute of Documentary Film

Na právě probíhajícím festivalu dokumentárních filmů v Jihlavě se koná tzv. East European Forum, na němž lektorům předvádějí své náměty tvůrci ze střední a východní Evropy -- cílem seminářů bylo projekty zdokonalit, aby byly zajímavé pro mezinárodní televize a filmové producenty při "trhu idejí", který se konal pak. Britské listy hovořily se skotskou lektorkou tohoto projektu.

An English version of this interview is HERE

This year's Jihlava Documentary Film Festival in the Czech Republic runs one of the "East European Forums". --There are workshops where filmmakers discuss their ideas with international lectors who help to "groom" them so that they would be interesting for international commissioning editors. Then there follow international pitching fora. Britské listy has spoken one of the lectors at this year's Jihlava East European Forum about the workshops and about what makes a good documentary.

Česká verze tohoto rozhovoru je ZDE

Je to nový kafkovský proces, proces pana K., tenhle proces Milana Kundery - píší v Le Mondu historik Pierre Nora, člen Francouzské akademie a Krzystof Pomian, ředitel výzkumu v CNRS.

Po krátké rekapitulaci případu autoři tvrdí: Je třeba si položit tu základní otázku. Česká republika je přece členskou zemí Evropské unie. Je právním státem.

Jak je tedy možné, aby dokumenty stalinských bezpečnostních služeb mohly posloužit k podpoře veřejně vznášených obvinění, aniž by tyto dokumenty byly podrobeny pečlivé kritice. Jak je možné, že jsou takové dokumenty používány za totálního pohrdání právními zásadami, počínajíce presumpcí neviny?

Jak je možné, aby tyto bezpečnostní služby byly považovány za důvěryhodné a jejich tlachy si plně uchovávaly svou moc škodit? Jak je možné, aby ve jménu boje proti totalitarismu byly znovu zaváděny totalitární způsoby?

Česká republika, bohužel, nemá monopol na takové rejdy. Podobně i v Polsku, kde spustili pomlouvačnou kampaň proti Lechu Walęsovi. V obou těchto zemích - a možná i jinde - včerejší přizpůsobiví a dnešní frustrovaní se pouštějí do autorit, ať už uměleckých, intelektuálních či mravních, aby je zničili, užívajíce při tom miny založené nedávno horlivými sluhy "reálsocialismu". A aby tak otevírali cestu silám populistickým, nacionalistickým a autoritářským.

Budeme přihlížet tomu, jak se prosazuje Evropa nikoli dvourychlostní, ale se dvěma úrovněmi práva, jednoho, které je třeba dodržovat na Západě, a druhého, jemuž se lze vysmívat na Východě? Není to "Kunderova aféra". Existuje ale skutečná aféra politických a právních mravů v některých zemích Evropské unie.

Celý text ZDE

I když člověk může souhlasit s mnoha argumenty francouzských deníků k případu Kundera, na druhou stranu je třeba nebýt naivní a všimnout si, že hlasy poukazující na údajnou "nízkou právní a morální úroveň Východu" se ozývají právě v době, kdy se Sarkozy snaží posílit svou roli v rámci institucí Evropské unive a vyšachovat Českou republiku z předsednictví. Nebylo by to poprvé, kdy by se francouzský tisk stal součástí politické hry, je to jeho dobrou tradici již od 18.století... píše Darina Martykánová.

Pozn. JČ: To je samozřejmě pravda, jenže pan Hradilek, pan Třešňák, týdeník Respekt a česká média obecněji k této intrice poskytly Francii z jejího hlediska velmi užitečnou a těžko zpochybnitelnou munici.

Finanční krize právě vrací na pulty knihu někdejší profesorky London School of Economics Susan Strangeové Kasínový kapitalismus. Studie zveřejněná poprvé v roce 1986 argumentuje, že finanční kapitál se od 70. let postupně vymanil z kontroly, které byl podroben po druhé světové válce -- a finanční trhy se staly hájemstvím spekulativních obchodů oddělených od reálné ekonomiky.

Nejchytřejší prezident na světě, totiž ten český, ovšem v Mladé frontě Dnes tvrdí, že příčinou současné finanční krize jsou nadměrné státní zásahy do finančnictví. Vlády prý svým sprostým vyděračstvím přinutily nebohé investiční bankéře, aby se smrti hladem vyhnuli tím, že se pustí do mimořádně riskantních kapitálových obchodů.

Není vyloučeno, že voliči, svým hlasem protestující proti Julínkovým reformám, radarové aroganci a fízlovským praktikám občanských demokratů, zůstanou tento víkend doma, přesvědčeni, že dosáhli svého o minulém víkendu. Není to pravda. Vítězství levice v hejtmanských volbách nezmůže nic, jestliže tvorba zákonů a vláda bude stále pod monopolem ODS a stran této koalice.

Proč? Mají se dobře? Nic jim nechybí?

Současné mládeži, mým vrstevníkům rozhodně nechybí nic z toho, co nabízeli politici v krajských volbách. Nezajímají je poplatky v nemocnicích, nestonají. Nezajímají je sociální dávky, sami si budou vydělávat dost. Nemusejí diskutovat o třídění odpadu, je pro ně samozřejmostí. Věří moderním technologiím, Temelín pro ně není hrozba, píše Jan Šlezingr.

Na zahájení festivalu se mnozí akreditovaní novináři nedostali, bylo zřejmě příliš mnoho hostů. Viděla jsem před tím v pátek večer "osobní úvahu" Karla Žaluda "na téma, co je to dokumentární film" (viz katalog), nazvanou Ten film. Autor nemůže v ČR získat řádné finance na seberealizaci v dokumentaristice, tak o natáčení filmů aspoň mluví. V tomto snímku navštěvuje četné české dokumentaristy a další osoby a vede s nimi intelektuálské řeči o tom, jak je těžké natáčet dokumentární filmy. O závěru snímku měl rozhodnout záznam debaty po jeho promítání, ten má být do filmu včleněn; obávám se, že film navzdory občasným zajímavým okamžikům byl zdlouhavý (90 minut) a před zahájením debaty v přítomnosti natáčecího štábu jsme odešli.

otevřený dopis Daně Jaklové, mluvčí Rady ČRo

Dano Jaklová, pamatuji si vás z doby, kdy jsem pracoval v ČRo na stanici Praha, a možná si i vy pamatujete mne. Zdvořile jsme se zdravili na chodbě, chodili společně na oběd a potkávali se v redakci. Byla jste mi sympatická svou optimistickou povahou a mimo jiné i tím, že jste v té době (první polovina 90. let) jako bílá ovce ve stádu černých nepatřila mezi všechny ty mrtvoly, které se pohybovaly po domě na Vinohradské 12 jako duchové z padesátých let. To všechno se změnilo během několika minut. A mě mrzí, že spolu po letech komunikujeme zrovna tímto způsobem. Sedím tady v úžasu a nepochopení. Ve svém životopise uvádíte, že vaše křestní jméno Dana znamená v hebrejštině soudkyni. Obávám se, že vám to nějak stouplo do hlavy.

Radio Wave jako TÉMA BL

Rada Českého rozhlasu se na svém výjezdním zasedání v Ostravě opět zaměřila na Rádio Wave. Tentokrát jí nevadilo analogové vysílání, neboť pod pohrůžkou odvolání generálního ředitele dosáhla před časem vypnutí stanice na vlně 100,7 FM. I za cenu překroucení výroku soudu a porušení zákona o Českém rozhlase. Tentokrát se útočná smečka radních zaměřila na program stanice. Wave hraje podle ní závadnou, fašistickou hudbu, a to navíc anglicky... A hulí se tam tráva... Rada si najala na monitoring stanice "experta". Zatímco v začátku vysílání stanice sledoval její program pro Radu odborník - muzikolog a profesionální překladatel, dnes ji sleduje diletant a politický aktivista k tomu. Radek Vogl nerozumí moderní hudbě, nestudoval hudební estetiku ani kulturologii, ale ekonomii. V Moskvě. Jeho jedinou obsahovou praxí v médiích je lobbing ve prospěch některých saských politiků a občasná publicistika. Vzhledem k neuspokojivé kvalitě příspěvků a nedostatku odstupu s ním Britské listy přerušily spolupráci v roce 2006. Nejde být politickým aktivistou a zároveň novinářem. A jeho kvalifikací na mediálního dozorce je nejspíš, že dělal asistenta k ODS přeběhlému poslanci Wolfovi v Poslanecké sněmovně.

Výsledek vypadá podle toho. Odborné informace čerpá tento "expert" z Wikipedie. Hlavně, že jeho názory konvenují místopředsedkyni Rady Daně Jaklové (ODS), radním Zelenkovi a Ratiborskému (ODS). Odměnu mu podepisuje předseda Rady Florian, jinak dramaturg křesťanského vysílání ČT. Cílem sprostého útoku Rady tentokrát nebyla jen pověřená ředitelka stanice Judita Hrubešová, ale hlavně a především generální ředitel Václav Kasík. Přidal se i programový ředitel ČRo, který se už těší, že Rada Kasíka odvolá a on se stane ředitelem, po čemž už dva roky touží. Politici mu to totiž před poslední volbou generálního ředitele slíbili, jenže se hlasů nedopočítali... Kasík ovšem musel slíbit některým radním, že si ho vezme jako programového ředitele. "Tato menšinová skupina podle mého názoru není budoucností tohoto národa, anebo jenom velice ojediněle," konstatoval na adresu posluchačů Rádia Wave Richard Medek. Floutek, zvyklý na mainstreamové televizní estrády a komunální pražské rádio Regina, kde řadu pořadů vytvářeli normalizační popoví zpěváci.

Radio Wave jako TÉMA BL

Je snad normální, aby hudebníci a zpěváci vystupovali na jevišti v dámských punčocháčích (které byly jejich hlavním oděvem), aby se svlékali do půl těla, měli pomalované tváře různými barevnými pruhy, ovazovali se řetězy se zámky apod.?

ŠOK│ Článek "Nová" vlna se starým obsahem zveřejnilo uprostřed normalizace 22. března 1983 12. číslo týdeníku ideologického oddělení ÚV KSČ Tribuna. Autor se podepsal pseudonymem Jan Krýzl. Normalizační pamflet jako kdyby z oka vypadl několika posledním hodnocením Rádia Wave od Rady Českého rozhlasu. Článek tehdy znamenal profesionální konec řady rockových hudebních skupin. Zákaz veřejného vystupování, přehrávky, perzekuce. Bolševickou nadutou tupostí mohou být postižení někteří lidé ještě i dnes. Bez ohledu na stranickou příslušnost. Hledejte proto deset rozdílů.

Bývalý šéf americké Federální rezervní banky přiznal, že globální finanční krize odhalila "chybu" v ideologii volného trhu, kterou se řídil po dobu 18 let, kdy stál v čele americké měnové politiky.

Greenspan, který dlouhodobě prosazoval deregulaci, přiznal ve středu v americkém Kongresu, že se "částečně mýlil" ve svém postoji vůči bankovnímu průmyslu, když prosazoval přístup, podle něhož by se do něho nemělo zasahovat. Finanční krize ho zanechala ve stavu šokované nevěřícnosti. "Nalezl jsem chybu," řekl Greenspan o své hospodářské filozofii. "Nevím, jak významná či trvalá je. Ale velmi mě to znepokojilo."

Greenspan sdělil inspekčnímu výboru amerického Kongresu, že nyní lituje, že se stavěl do opozice proti regulaci určitých typů finančních derivativ, v jejichž důsledku zaznamenaly americké finanční instituce ztráty ve výši mnoha miliard dolarů.

"Udělal jsem chybu, když jsem se domníval, že sebezájem organizací, zejména bank a jiných, je takový, že jsou ony samy nejlépe schopny ochránit své akcionáře a jejich kapitál ve firmách," dodal Greenspan.

Podrobnosti v angličtině ZDE

V zářijovém vydání měsíčníku Laissez Faire jsem narazil na skutečně pozoruhodný článek o vztahu regulace a bohatství z pera pana Hampla, viceguvernéra České národní banky. Myslím, že by jeho názory neměly zůstat čtenářům BL utajeny. V kontextu současné finanční krize je jistě užitečné znát názory kapitánů českého bankovnictví.

Zvlášť kontrastně text působí (alespoň na mne) s Greenspanovou reflexí, kterou jste zveřejnili dnes, píše Jan Rovenský.

Zdroj ZDE (až na str. 3 ze 4)

Začala česko-francouzská válka? Sugestivní otázku, kterou položila moderátorka Daniela Drtinová v Událostech a komentářích, by bylo snadné zesměšnit. Nejen proto, že vojenská tradice mezi oběma zeměmi se nedá srovnávat; obsahuje v sobě ale zároveň mediální manipulaci, která věci neosvětluje, nýbrž zatemňuje. Otázka ale byla položena ještě jinak: Přijde ČR o předsednictví Evropské unie?

KD| Německá spolková vláda nepodporuje návrh francouzského prezidenta Sarkozyho učinit eurozónu základem jakési ekonomické vlády EU. Je však připravena hovořit o dodatečných dohodách pro případ krizových událostí. V pátek to redakci listu Frankfurter Algemeine sdělil úřad kancléřky. Německo má za to, že podobné návrhy hrozí rozpolcením EU a ve svých důsledcích mohou ohrozit společný trh.

Dnes není možno dvanáct členských zemí mimo eurozónu jednoduše ignorovat, tvrdí Berlín. Členské země eurozóny nemohou rozhodovat o konkurenci, společném trhu nebo rozpočtu, aniž by se na tom dohodly s ostatními členy Unie.

Spolková vláda se údajně snažila nekritizovat Sarkozyho příliš nahlas, aby otevřený spor uvnitř EU nevyvolal na finančních trzích nový neklid a nedošlo k oslabení Eura. Funkcionáři v Bruselu, kteří s francouzským prezidentem také nesouhlasí,se však konfliktu vyhýbají rovněž a spoléhají na německou vládu, že to Sarkozymu rozmluví.

Berlín se zatím přímé kritice Paříže vyhnul a dal pouze najevo, že dosavadní formát evropských jednání o finanční krizi nehodlá měnit.

Francie svolala na 7. listopad do Bruselu schůzku hlav států a vlád EU. Chce na ní jednat o evropské pozici ke světové finanční krizi, o níž bude dále jednat summit svolaný na 15. listopadu do USA.

Angela Merkelová se v pátek během návštěvy Pekingu vyslovila pro řešení finanční krize na půdě Mezinárodního měnového fondu. Ten by měl podle ní vykonávat dohled nad finančními trhy.

24.10. 2008, Frankfurter Algemeine Zeitung, Berlin: Sarkozy könnte die EU spalten ZDE

KD| Ochrana práv pracujících v amerických smlouvách o volném obchodě je slabá navíc nebývá účinně vynucována, upozorňuje zpráva Human Rights Watch zveřejněná ve středu. Organizace upozorňuje, že příští administrativa bude muset v této oblasti provést zásadní reformy.

Šestatřicetistránková zpráva poskytuje itinerář pro takové změny -- návod, jak podpořit požadavky dělníků i práva garantovaná těmito smlouvami a jak současně zlepšit jejich vymáhání.

Přístup USA k ochraně práv pracujících v konfrontaci se smlouvami o volném obchodě, jako byla NAFTA, prakticky selhal.

HRW doporučuje především:

• jednoznačné začlenění základních práv pracujících do legislativy členských států dohod o volném obchodě
• tlak na účinné vymáhání zákonů na ochranu pracujících ze strany členských států
• penalizaci korporací v případě zneužívání pracujících
• depolitizaci mechanismů sloužících k vynucování práva; státy by měly výrazně omezit libovůli úřadů při vyšetřování stížností

"Američtí politici po léta dělníkům tvrdili, že respekt k jejich právům a otevírání trhů jdou ruku v ruce. K uskutečnění tohoto slibu mohou vést pouze odvážné změny," konstatovala hlavní výzkumnice HRW v oblasti práv pracujících a obchodu Carol Pier.

KD| Kolik migrantů vezla ztroskotaná nákladní loď? To neví ani řecká policie, ani turecká pobřežní stráž. Počátkem října moře v rytmu vln vyplavilo na řecké a turecké pobřeží Egejského moře 18 těl. Většina obětí pocházela z Iráku a cestovala stejným plavidlem. Týž víkend vjel do příkopu kamión cestující mezi Istanbulem a Řeckem. Bylo v něm nalezeno 18 mrtvých ilegálních migrantů a 25 zraněných. Pocházeli z Barmy a Afghánistánu.

Právě probíhá nejhorší porážka ideologie od doby, kdy padla berlínská zeď, píše Arnaud Monebourg v pondělním (20. října 2008) vydání francouzského deníku le Monde.

Téměř dokonaný pád Wall Streetu je pro pro globalizovaný kapitalismus volné soutěže srovnatelný s pádem berlínské zdi. Ideologie svobodných trhů, liberalizovaného mezinárodního obchodu, deregulovaných financí a odmítání politických zásahů do ekonomiky se náhle jeví jako sbírka dogmat pro blbce [un dogme qui confine à la bêtise], vedoucí jen do pekel.

Že je reálná hospodářská krize už neodvratitelná, to by mělo být jasné ekonomům i všem ostatním. Dokonce už i němečtí politikové o tom začínají uvažovat a přemýšlejí, co by se mělo podniknout, aby se krize zmírnila. Mohlo by to budit určité naděje, kdyby nebyly tak rozšířeny neznalost základů ekonomioe a populismus. Pomyslel jsem na to, když jsem četl ve Spiegel Online, že John McCain už asi nevěří, že by mohl zvítězit v prezidentských volbách jen svými vojenskými vyznamenáními a za pomoci Sarah Palinové. Proto prý začíná slibovat "nižší daně a méně státu".

V iDNES opět vyšel velmi manipulativní článek o reformách v českém zdravotnictví. Na pozadí osudu morálně nenapadnutelného člověka s těžkou zkušeností z doby komunismu se obhajují zdravotnické poplatky. V argumentaci jsou ale zjevné chyby na které bych rád upozornil.

K tomu dodává Jan Foniok:

Odkazovaný článek v MFD v začíná informací, že se jedná o "komerční sdělení", neovlivněné redakcí, neboli politický inzerát. Na konci inzerátu najdeme odkaz na stránku www.zdraviprovas.info. V pravém dolním rohu této stránky se mi zobrazila reklama ODS (s hypertextovým odkazem na stránky ODS). Bylo by zajímavé zjistit, kdo stojí za reklamou v MFD a kdo stojí za stránkou zdraviprovas.info. (Redakce MFD to patrně není.)

Podle výpisu z registru domén jsou s doménou zdraviprovas.info spojeny firmy CSL Computer Service Langenbach GmbH d/b/a joker.com a IGNUM, s.r.o.

Nelze vyloučit, že současná situace může ODS přinést katarzi. Zatím se to však nejeví jako pravděpodobné. Nešťastný exposlanec Morava zůstává členem strany, podrželo ho neratovické sdružení strany a ministr zdravotnictví dál bojuje za současnou podobu poplatků, přestože tvořily pravděpodobně jeden z faktorů, který ODS prohrál volby.

Političtí konkurenti ODS se mohou radovat, pro ostatní občany však znamenají šílená stanoviska ODS problém, navzdory dočasnému oslabení se jedná o jednu z nejvlivnějších a nejvýznamnějších politických stran.

Veřejná vyjádření funkcionářů ODS jsou, myslím, symptomatická.

K tomu: Tomáš Julínek "Volební výsledky? K neuvěření".ZDE

tisková zpráva Greenpeace

*24. října 2008, Praha/Washington* - Podle nedávno vydané studie Pentagonu (1) není žádný důvod stavět nové základny v Polsku a České republice, přinejmenším do doby než se prokáže, že protiraketová obrana funguje. Studie říká, že současný protiraketový systém potřebuje zásadní "opravy", protože Protiraketová agentura (MDA) nesmyslně spěchala s rozmisťováním systému na úkor výzkumu a pečlivého vývoje nástroje, který skutečně funguje.

Nemoc, postihující globální finanční ekonomiku, vstoupila do nové a znepokojující etapy, píše ekonomický zpravodaj BBC Robert Peston. Jsme totiž nyní svědky masivního úprku kapitálu z ekonomik, o nichž se nyní usoudilo, že žijí způsobem, který si nemohou dovolit - že buď příliš spoléhají na zahraniční dluhy, nebo že dovážejí zboží a služby, nebo že dělají obojí.

Ve Vídni vlajky byly spuštěny na půl žerdi a rakouská televizní stanice ORF již v dopoledních hodinách za účasti spolkového prezidenta a spolkového kancléře odvysílala mimořádný pořad poté, co bylo oznámeno, že v pátečních ranních hodinách na selhání srdce zemřel "pokojně" Helmut Zilk. Ještě před několika týdny byl na rekreaci v Portugalsku, odkud se vrátil po infekčním onemocnění. Po převozu do vídeňského Wilhelminenspitalu byla zde lékaři tato infekce sice zvládnuta, ale pacient, který byl léta na dialýze a měl nemocné srdce, nakonec své nemoci podlehl.

Spisovatel Milan Kundera požaduje pod hrozbou soudní žaloby omluvu od časopisu Respekt za to, že o něm časopis zveřejnil článek,v němž ho označil za udavače, jehož udání v roce 1950 poslalo na 14 let do vězení Miroslava Dvořáčka. Pokud by snad v Respektu měli problém s otázkou, v čem by omluva Kunderovi měla spočívat, zde je jeden návrh textu.

Kompletní článek blog.aktualne.cz ZDE

Brazilský novinář Fabiano Golgo žijící v Praze považuje policejní zprávu z března 1950 za přesvědčivý důkaz, že Milan Kundera byl udavač. Dodává, že Milan Kundera nikdy nepřerušil své přátelství s Antonínem Kachlíkem, režisérem filmu Já truchlivý Bůh, který Kundera považuje za nejlepší filmovou verzi svých děl. Důvěrné přátelství Kundera s Kachlíkem udržoval po celá sedmdesátá i osmdesátá léta, přestože Kachlík tehdy natáčel prorežimní, komunistické filmy. Pro Golga je to "náznak", svědčící prý o tom, jaký prý má Kundera vztah k někdejšímu komunistickému režimu v Československu. (Že byl Kundera schizofrenik? Že by publikoval mezinárodně věhlasné romány, analyzující a odsuzující komunistický režim, jako například Kniha smíchu a zapomnění či Nesnesitelná lehkost bytí a ve skutečnosti byl tajným obdivovatelem husákovské normalizace? Nezdá se to být příliš přesvědčivým argumentem.) Pro Britské listy je to spíš důkaz, že osobní přátelství je Kunderovi nad ideologii.

Znovu zdůrazňujeme, že "dokument" z r. 1950 je ohledně Kunderovy "viny" zcela neprůkazný, jak by zjistil - pokud se nenajdou další informace - jakýkoliv soud. Vzhledem k těmto skutečnostem je neetické Kunderu v médiích pomlouvat a vláčet ho blátem. Tato "debata" neměla nikdy vzniknout, protože probíhá na základě neúplných a nedešifrovatelných informací, které si "novináři" upravili ve "fakta". │JČ

Poznámka ŠOK: Antonín Kachlík (*1923) je navíc stále v konfrontaci s dnešními filmaři stále Pan režisér. Cožpak skvělá slovácká komedie Náš dědek Josef je prorežimní? Nebo pohádka Bajaja (1971), která byla oceněna na filmovém festivalu v Benátkách či pohádka O zatoulané princezně (1987) ? Kachlík, stejně jako jiní filmaři v té době, točil filmy dobré i špatné. Odmítnout leccos točit nešlo. Vynikající je třeba jeho film Kouzelníkův návrat o severomoravském pohraničí po skončení druhé války či Kouzelné dobrodružství na motivy románu Alaina Fourniera (1982) . Tím špatným je třeba Dvacátý devátý (1974).

Pro mne osobně bylo šokem, že celou kauzu Kundera rozpoutala osmdesátiletá manželka Miroslava Dlaska Ivana Dlasková-Militká. Udala vlastně po více než 50 letech svého mrtvého muže na základě stejně nepotvrzených domněnek a tvrzení, s jakými operoval posléze její prasynovec - v roce 2008, nikoliv v roce 1950...? Pro mne osobně to bylo šokem, protože jsem ji znal jako tichou, skromnou až zakřiknutou ženu v domácnosti, která vychovávala dvě děti, z toho jedno s Downovým syndromem.

Připadá vám ta otázka absurdní? Stačí porovnat dva články. Jeden z BL, korektně citující Stipe Mesiče a Spiegel Online, druhý z pera redaktora ČTK, odkazující se v téže informaci na Reuters, amerického a britského politika. Pokud najdete pět rozdílů, vyhráváte.

BL 10. 10. 2008, Štěpán Kotrba: Kosovská varianta hrozí dezintegrací Bosny a Hercegoviny ZDE

BL přinesly informaci o Haiderově mladém homosexuálním milenci podle zpráv mezinárodního tisku ve čtvrtek v dopoledních hodinách. Proč trvalo českým médiím až do večera téhož dne, než všechny - jako na povel - teprve o této věci zveřejnily zprávu? Čekají všechna média dodnes stále na to, co vydá ČTK? Nikdo se nepodívá po světě? Čeští novináři neumějí jazyky a nevědí, že existuje internet? │JČ

"Nabídku jsem ani v obecné podobě nepřijal, protože pokládám za klíčové, aby v rámci podzimního kongresu ODS došlo k zásadní sebereflexi..."

Odcházející hejtman Bendl o nabídce premiéra Topolánka, aby se účastnil vlády ZDE

Údajný americký raketový útok usmrtil nejméně osm studentů v náboženské škole v severozápadním Pákistánu, tvrdí svědkové. Škola se nachází v severním Waziristanu a je nedaleko rezidence hledaného šéfa Talibanu Jalaluddina Haqqaniho, sdělili svědkové společnosti BBC.

V neděli 26.října v 9.45 na programu ČT 2 je Čtenářský deník - o románu Alexe Koenigsmarka Siromacha. S autorem ve vinotéce Vivo hovoří Jan Vedral.

Hlava katolické církve Benedikt XVI. se bezprecedentním způsobem vměšuje do světského práva. Jedině tak si lze vysvětlit drzost, s jakou intervenoval papež za "vrácení" katedrály Sv. Víta církvi během předání pověřovacích listin nového českého velvyslance ve Vatikánu Pavla Vošalíka 27. září. Navazuje tak na tradici svých některých předchůdců, kteří se vměšovali do politického vývoje Evropy, a na které v důsedku toho nemá starý kontinent ty nejlepší vzpomínky. Sněmovní komise pro řešení majetkových otázek mezi státem a církvemi se má sejít během této parlamentní schůze, aby řešila požadavek katolické církve prosazovaný lidovci, na 270 miliardové "narovnání" . "Věřím, že speciální komise, které za účelem vyřešení mimořádné otázky církevního majetku sestavila Vaše vláda a parlament, budou i nadále pracovat čestně, poctivě, a uznají upřímně přínos církve pro společnost. Vyslovuji zvláštní přání, aby se na toto dbalo i při řešení otázky pražské katedrály, která je živým svědectvím bohatého kulturního a náboženského dědictví Vaší země a dokladem souladu mezi církví a státem.", konstatoval papež.

Plné znění papežova projevu k novému českému velvyslanci ZDE

L’ingérence du chef suprême de l’église catholique Benoît XVI dans notre droit civil est sans précédent. Il est impossible de qualifier en effet autrement l’impudence avec laquelle le pape est intervenu en faveur de la "restitution" de la cathédrale St. Guy, auprès de l’ambassadeur de la République Tchèque au Vatican, Pavel Vosalik, à l’occasion de la cérémonie de la présentation des lettres de créance, le 27 septembre dernier.

Ve vynikající knize Nejistý plamen argumentují její autoři Václav Cílek a Martin Kašík, že v blížících se letech, charakterizovaných nedostatkem energií, je jednou z cest ke stabilitě společnosti deglobalizace či lokalizace. V době, kdy se začne nedostávat ropy, nebude možné přepravovat potraviny a zboží na tisíce kilometrů daleko, jako je tomu dnes. Výroba zboží a energií a jejich spotřeba budou muset být lokalizovány do regionálních, relativně samostatných celků, na úrovni např. Jihočeského kraje. S tím souvisí i lokalizace politická -- decentralizace rozhodování a jeho přesun blíže k lidem. Ti, kdo v kraji žijí, vědí sami nejlépe, jak svůj region spravovat.

Lokalizace představuje téma jako stvořené pro Stranu zelených. Relativně silná opora v regionech, skutečnost, že zelení jsou sousedy "odnaproti", zájem lidí o to, zda se jim za humny postaví dálnice či automobilka, to vše hraje přirozeně do karet těm, kdo v politice staví "zelená" témata na přední místo. Strana zelených se však dopustila téže chyby, jako za první republiky anarchisté: Dala přednost centru před regionem, velké politice před politikou lokální, monologu před dialogem. Proto ve volbách propadla. Její místo nyní převzala ČSSD. Záleží jen na moudrosti a prozíravosti jejích představitelů, zda jejich regionální vládnutí bude přínosem pro lidi (a ti je pak opět zvolí); a zda začnou s předstihem připravovat zemi na příchod problémů spjatých s ropným zlomem. ČSSD se naskytla velká příležitost, jíž se Strana zelených zřekla.

Ministrovi kultury ČR Mgr. Václavu Jehličkovi, generálnímu řediteli Českých drah, a.s. Ing. Petru Žuldovi, generálnímu řediteli Správy železniční dopravní cesty, s.o. Ing. Janu Komárkovi, předsedovi Výboru pro vědu, vzdělání, kulturu a mládež při PS PČR PhDr. Walteru Bartošovi, předsedovi Podvýboru pro kulturu a mediální politiku při PS PČR Mgr. Petru Plevovi, poslanci PČR Jiřímu Čepelkovi, poslanci PČR Ing. Ladislavu Libému, poslanci PČR Mgr. Radko Martínkovi, poslankyni PČR Ing. Aleně Páralové, poslanci PČR Danieli Petruškovi, poslanci PČR Pavlu Severovi, poslanci PČR Ing. Václavu Snopkovi, CSc., poslanci PČR Ing. Miloslavu Souškovi, poslanci PČR Ing. Miroslavu Váňovi, poslankyni PČR Mgr. Ladislavě Zelenkové, senátorovi PČR Václavu Koukalovi, senátorce PČR Ing. Ludmile Müllerové, senátorovi PČR Doc. JUDr. Petru Pithartovi, senátorovi PČR Ing. Jiřímu Stříteskému, řediteli Krajského úřadu Pardubického kraje Ing. Jaroslavu Folprechtovi a starostovi města Ústí nad Orlicí Richardu Peškovi.

Veřejně vyzývám lidoveckou senátorku Ing. Ludmilu Müllerovou (okr. Ústí), aby se vyjádřila ke skandálnímu postupu svého stranického kolegy Jehličky. Petici protestující proti plánované demolici nádražní budovy v Ústí nad Orlicí podepsalo již 3800 občanů z celé České republiky. Instituce, která nese odpovědnost za riziko demolice této krásné budovy, ministerstvo kultury pod vedením Mgr. Václava Jehličky (KDU-ČSL), mlčí. Stejně tak mlčí i České dráhy, a.s. majitel nemovitosti. Stanice nese typické architektonické znaky budov ÖNWB, jako je použití režného zdiva s výraznou nárožní bosáží, hrázděných konstrukcí a sedlových střech s mírným sklonem. Staniční budova se do současné doby dochovala v téměř intaktním stavu, který až na drobné změny odpovídá podobě z roku 1874. V neobvyklém rozsahu se dochovaly i drobné architektonické a stavební detaily, jako otvorové výplně včetně kování, vnější kamenné prvky a vnitřní štuková výzdoba nebo řezbou zdobené střešní dílce. Tato stanice je ideálním případem výjimečně zachovaného původního stavu uzlové stanice Rakouské severozápadní dráhy, přesto že neleží na její hlavní trase. Její autentický stav dochování ji v rámci České republiky řadí k předním příkladům historické nádražní architektury. SŽDC, s.o. chce v roce 2010 realizovat stavbu s názvem "Průjezd železničním uzlem Ústí nad Orlicí", jenž počítá s demolici předmětné nádražní budovy. Na jejím místě má stát kolejiště.

15. 10. 2008 Barbaři na ministerstvech kultury a dopravy definitivně rozhodli: ústeckoorlické nádraží bude zdemolováno ZDE

Legislativci z Evropské unie odložili zavedení letištních scannerů celého těla cestujícího, které vytvářejí obrazy zkoumaných osob - bez oděvu.

Europoslanci hlasovali pro další zkoumání, jaké by mělo zavedení těchto scannerů dopady na soukromí a na zdraví cestujícíh.

Na počítačových snímcích, které rentgeny generují, je tělo cestujících, jak vypadá pod šaty.

Stoupenci nových scannerů poukazují na to, že scannery dokáží objevit předměty, skryté pod oděvem, které nelze odhalit tradičními detektory kovů. Kritikové však namítají, že scanner v podstatě cestující svléká donaha.

Nové scannery se už používají na některých amerických letištích a byly testovány po celém světě.

Evropská komise podporuje zavedení těchto scannerů a dostalo se jí ujištění, že nebudou používány pro všechny cestující. Někteří europoslanci si stěžují, že zavedení scannerů bude urážkou lidské důstojnosti.

Podrobnosti v angličtině ZDE

Vysoký činitel íránského režimu se vyjádřil, že Teherán podporuje Baracka Obamu jako kandidáta na amerického prezidenta. Charakterizoval Obamu jako "racionálnějšího" než Johna McCaina. Jeho výroky mohou být použity v USA proti Obamovi.<{p

Ali Larijani, mluvčí íránského parlamentu, řekl reportérům, že jeho vláda "se přiklání spíše k Baracku Obamovi, protože je pružnější a racionálnější, i když víme, že se americká politika [vůči Íránu] zase tolik nezmění".

Larijani, spojenec ajatolláha Aliho Khameneiho, nejvyššího vládce v Íránu, byl až do loňska hlavním vyjedenavačem své země při rozhovorech, kdy Západ požadoval, aby Írán zrušil svůj jaderný program. Příští rok se mají konat v Íránu volby a Larijani je považován za potenciálního soupeře prezidenta Mahmuda Ahmadinedžáda.

Larijaniho výroky mohou poskytnout munici McCainově kampani. Američtí republikáni často kritizují Obamu za to, že naznačil, že je ochoten vyjednávat s Íránem, aniž by si předem kladl jakékoliv podmínky.

Podrobnosti v angličtině ZDE

Jedním ze dvou kandidátů do Senátu, o němž se bude v nadcházejícím druhém kole voleb rozhodovat v Pelhřimově, je pivovarník Stanislav Bernard.

Britské listy před dvěma lety o něm vydaly článek s názvem "Transparency International: pod povrchem špína". V článku kritizovaly činnost tohoto podnikatele, jeho lobbistickou činnost ve sněmovně, jeho angažmá pro několik politických stran, moralizování v "protikorupční organizaci" Transparency International poté, co se veřejně přiznal sám od sebe k dávání "benefitů", které sám označil za úplatek (24.1.2005, Profit str. 18, Blanka Růžičková) , a v neposlední řadě k propagaci konzumace alkoholu jeho firmou.

Stanislav Bernard zažaloval Britské listy "za poškození dobré pověsti" a svou při prohrál.

Prvoinstanční i odvolací soud rozhodl, že není nepřijatelné nazývat Stanislava Bernarda politickým turistou a lobbistou, který nedodržoval etický kodex organizace, v jejíž správní radě seděl.

V České republice se nezkoumá kontroverzní zázemí kandidáta ve volbách? Zatelefonovali jsme v úterý do redakce Pelhřimovského deníku, abychom zjistili proč list o těchto kontroverzních skutečnostech týkajících se Stanislava Bernarda, ani o prohraném soudním sporu neinformoval své čtenáře.

Během telefonního rozhovoru vyšlo najevo, že v redakci Pelhřimovského deníku o Bernardově prohraném soudním sporu s Britskými listy dobře vědí, avšak do novin o tom redaktoři nenapsali. Na dotaz, zda splní svou novinářskou povinnost a budou o těchto závažných, kontroverzních skutečnostech informovat své čtenáře, bylo Britským listům vysvětleno, že pelhřimovská redakce o takových věcech nerozhoduje.

Na doporučení jsme se tedy obrátili na šéfredaktora krajské redakce Deníku v Českých Budějovicích s dotazem, zda před volbami bude Pelhřimovský deník o prohraném soudním sporu kandidáta do Senátu Stanislava Bernarda a o skutečnostech, týkajících se pana Bernarda, které soud nepopřel, informovat své čtenáře.

Požádali jsme krajského šéfredaktora Deníku, aby se k této věci vyjádřil do konce pracovního dne v úterý.

Do půlnoci v úterý nepřišla Britským listům na níže uvedený dopis žádná odpověď.

Je normální u místního tisku, jako je Pelhřimovský deník, aby jeho redaktoři před volbami nepsali o závažných skutečnostech, týkajících se kandidátů ve volbách?

Má smysl místní noviny kupovat?

Podrobnosti ZDE

Co mě na celé aféře kolem Milana Kundery fascinuje není způsob, jakým byla prezentována médii, na tom není nic překvapivého, není to ani starost o Milana Kunderu, Milan Kundera se na žvásty českých plátků může s prominutím vykašlat, pochybuji, že by měl jakékoliv iluze o své bývalé vlasti a jejich obyvatelích, iluze, které by tímto činem mohly být rozbořeny a s vysokou pravděpodobností se dá říct, že jediným výsledkem celé aféry bude, že se stane ještě slavnější a že jeho knihy se o to více budou prodávat. Upřímně řečeno ani mě moc nezajímá jestli obvinění zveřejněná v časopisu Respekt jsou pravdivá, či ne. Co mě fascinuje je charakter diskuse, která se kolem celého případu rozvinula.

Pan Drašnar se distancuje od obou stran sporu v Respektem vyvolané kauze Kundera. Odsuzuje sice ignorování presumpce neviny na straně těch, kdo o Kunderovi píšou jako o udavači. O obhájcích Milana Kundery však tvrdí: "Společným rysem druhé strany je zjevně povrchní četba postmoderních teoretiků, projevující se ve špatném chápaní problému relativity soudů a hodnot a žaludek zvedající politická korektnost. Tito lidé ve svém boji za civilizovanou diskusi jsou krůček od toho, aby v procesu obrany konceptu morálního dilematu a kritiky tzv. primitivního antikomunismu zakázali jakékoliv odsouzení minulého režimu a jeho protagonistů a učinili ze skutečných vrahů a udavačů mučedníky nové doby, aniž jim dochází, že hlavním centrem jejich péče by měly být oběti těchto "mučedníků", které, pokud to přežily, morální dilemata a relativita dobra a zla příliš nezajímají, protože za jejich praktické rozuzlení jednoznačně a těžce zaplatili." V této souvislosti vyslovuje Drašnar hypotézu, že příčinou takového iracionálního postupu může být fenomén zvaný "lizard brain" (ještěří mozek).

Následující esej lze vepsat do tradice francouzského strukturalismu, jmenovitě je inspirován pracemi Rolanda Barthese, který víc než před padesáti lety inauguroval sémioticky inspirovanou analýzu novodobých mýtů.

Mytologie jako vystřižená z barthesovských analýz. To je snad jediný patřičný rámec horké a nedočkavé "kauzy" časopisu Respekt. Roland Barthes (Mytologie 2004) velmi přesvědčivě ukazuje sugestivnost jisté praxe označování, která obrací přirozenost v umělost a umělost vykazuje s neodbytným leskem přirozenosti, samozřejmosti, a snad také proto osudovosti.

V radiu CBC byl nedávno rozhovor s člověkem, který natáčí dokumentární film o zkreslování informací. Jde o variantu známé dětské hry na tichou poštu: určitý text byl postupně překládán mezi různými jazyky a nakonec zpět do angličtiny. Předběžný výsledek je ten, že po uzavření kruhu se původní informace změnila k nepoznání.

České sdělovací prostředky na případu Milana Kundery dokazují, že se informace dá zkreslit, aniž by prošla kruhem. Stačí buď nedbalé čtení původního textu, anebo trochu zlého úmyslu a informace začne žít svým vlastním životem.

V Britských listech proběhla nedávno diskuse k tématu eutanázie, rád bych se k ní ještě vrátil krátkým příspěvkem. Na konci své Uwe Ladwig píše, že "K rozhodování o smrti by člověk neměl být nucen o samotě volit mezi nejistým provazem, nábojem, nožem a jedem. Mělo by se mu dostat poradenství"a v samém závěru vznáší otázku: "Mělo by se mu pomoci, aby mohl v klidu ukončit svůj život při vědomí zdaru svého rozhodnutí. Nebo myslíte že ne?"

Erazim Kohák:

Vím toho pramálo o Romech, kteří emigrují do Kanady, ale za svých pětasedmdesát let vím něco o lidech. Vím, že se zřídkakdy stěhují jen za lepšími sociálními dávkami. To bývá zástupný důvod. Zato se stěhují i navzdory obtížím za lidskou důstojností, za vědomím osobního významu, za uznáním svého lidství. Lidé snesou strast i bídu; Romové to ostatně nejednou prokázali.

Zámková dlažba se stala vizitkou vzrůstající úrovně, jisté míry civilizovanosti, vstoupili jsme přece do Evropy. Dříve udusaná hlína, panely a asfalt, dnes nudná pravidelnost unifikovaných a všude stejných betonových dlaždic. Kdysi kaluže a výmoly, dnes pevná půda pod nohama. Cesty a chodníky se srovnaly, napřímily, usnadnily chůzi, ne ale všude a ne pro všechny.

Za několik dní zvolí Američané svého dalšího prezidenta. Budou mít při tom příležitost, jaká se jim dosud nikdy nenaskytla - zvolit černého muže. (Jedná se o článek uveřejněný v Kanadě, kde je výslovně uvedeno "a black man for president" ačkoliv jindy se takový výraz nahrazuje politicky korektním "Afro-Američanem"). Při této příležitosti uvedl pan Sheldon Alberts od Canwest News Service, že se mnoho Američanů obává, že voliči budou posuzovat kandidáta podle barvy jeho pleti a ne podle jeho charakteru. Pro svou zprávu si zajel pan Alberts do města Selma v Alabamě.
 

Apelujeme na čtenáře, aby třeba i minimální částkou přispěli na provoz Britských listů. Britské listy si každý měsíc otevře 200 000 individuálních IP adres. Finančně však na provoz listu přispívá jen kolem 200 osob. Děkujeme jim, ostatním čtenářům chceme sdělit, že by Britské listy mohly dělat daleko víc, kdyby měly možnost platit si stálé novináře.

V září 2008 přispělo celkem 199 čtenářů Britských listů na provoz časopisu úhrnem částkou 45 684.45 Kč. Na kontě Britských listů v Raffaisenbance jsme měli 30. 9. 2008 částku 190 065.42 Kč. Na internetovém účtu Paypal máme nyní 883.67 GBP a