Jsou lidé, kterým se ve slušné společnosti vyhýbám. Nikdy nevím, jsou-li prodáni, nebo koupeni. Nikdy nevím, jsou-li to novináři, nebo pracovníci PR agentur a lobbistických kanceláří. U některých znám dokonce jejich cenu. Podat jim ruku znamená se ušpinit. Ale lze si je najmout.

Jsou lidé, kterým se vyhýbám kdekoliv. U těch nevím, jsou-li policajti, nebo reportéři. Říkám jim proto policajtoreportéři. Jejich prací je "investigativní" žurnalistika. Tento eufemismus v praxi znamená chození kanálem, kde se válejí opuštěná cédéčka s odposlechy, růžovou mašlí převázané policejní spisy, policajti a státní zástupci s hladově nataženou rukou a vilní podnikatelé s očima zvlhlýma touhou zaškrtit svou konkurenci či politika, který jim neprosadil pozměňovací návrh ani za dva miliony v hotovosti. Je to zvláštní svět.

Vývod z toho kanálu ústí ve sněmovně v sále, který nese v tu chvíli pitoreskní název Síň státních aktů. Cítíte tu prorostlost libového masa tlustým? A cítíte tu vůni?

Jsou lidé, kteří se "investigativní" žurnalistikou živí. Připravují inscenace situací, ve kterých se pohybuje jejich herec-provokatér s placatou videokamerou přilepenou na břiše a recorderem na zadku, převlečený za Karkulku. A kolem něj vlci i nic netušící beránci. Nezávidím jim. Ale když ona noblesní špína politického pobratimství, ve které je vše dovoleno, když stojíte na té správné straně... tak láká k bližšímu průzkumu. K ochutnání. A technologické možnosti dnes dovolují to, co se dříve nezdálo ani špičkovým agentům s povolením zabíjet. Devadesát procent informací najdete ležet na internetu či v knihovně. Bez povšimnutí kýmkoliv. Zbylých deset procent obstará neopatrnost, herecké nadšení figurantů či dovedně podaný alkohol.

Současnou techniku nejde objevit. Skryta může být do čehokoliv. Od otevřené krabičky cigaret, pera ležícího na stole, zápisníku, přes brož na hrudi krásné ženy či cokoliv jiného. Mikrofon dosáhne na několik desítek metrů, ty kvalitnější i na sto. Digitální fotoaparát také. Laserový mikrofon má dosah i kilometr. Vidokamery se chlubí nahráváním při měsíčku v kvalitě čtyřikrát lepší, než je výsledný televizní obraz, transfokátory přibližující děj na půl kilometru. 1000krát. Soukromí jsme už dávno ztratili, neboť se odnaučujeme používat anonymní peníze, obchody jsou nuceny předávat veškerá data o nákupech finančnímu úřadu a manipulace s oběživem se stává drahou a rizikovou. Nejen že si svou ztrátu svobod zaplatíme, my ji ještě uvítáme. Stejně jako dnes vítáme kamerové systémy v džungli velkoměsta, aniž víme, kdo a jak s kterou kamerou manipuluje.

Na internetu lze objevit téměř cokoliv, napsat také téměř cokoliv a málokdo se zabývá tím, kdo je Beruška33 či Destroyer. Současná mladá generace se schovala instinktivně za své avatary a pod pláštíkem anonymního davu cestuje Evropou či internetem. Co záleží na tom, kdo je kdo... Ten kdo se to chce dozvědět, se to ale dozví. I když nelegálně.

Vytvořili jsme systém, který je spolehlivější a přesnější, než jakákoliv StB. Celý svět jsme navzdory hranicím propojili do jedné, digitálními technologiemi ovládané vesnice. Nahlížíme si do talířů, peněženek i ložnic. Veřejně hodnotíme intimní partie důchodkyň. Baví nás to, vzrušuje nás to. Co se divíme, jestliže se novinář Marek Kroupa přizpůsobil plynule "nové době"? Ztráta morálky v politice není jeho věc. To je věcí politiků. Ti přestali sloužit lidem, jak jim ukládá mandát, a začali sloužit daleko více zájmovým skupinám. V boji o moc je dobrý jakýkoliv prostředek. Marek Kroupa dělá jen to, k čemu ho voyeuristická, morálně zdevastovaná společnost najala a za co ho někdo platí. Jak říkají nájemní vrazi, "dělá si jen svou práci". Padni komu padni. Objednávku zadá dneska kdekdo. I poslanec ODS Morava, i když z toho holywoodský trhák nejspíš nebude. Kroupa dělal jen svou práci. Moralizovat není na místě. Pokrok se zastavit nedá.** Otázkou je jen, co je pokrok.

**Poznámka autora: Tuto větu jsem si vypůjčil z reklamy mobilního telefonního operátora uFon.

Válka politiků, policajtů a tajných agentů o moc a o peníze TÉMA BL

*Pozn. JČ: Ano, etická žurnalistika existuje, ne však většinou v ČR. Jediným možným způsobem jak zasahovat proti korupci, je používat provokatéry, ti ovšem musejí být neúplatní - to je v ČR, kde se společnost rozpadá na vzájemně se svářející frakční mocenské skupinky, neváhající používat proti sobě jakýchkoliv metod, věc zřejmě nerealizovatelná.