Strana, která Kunderu odsuzuje bez ohledu na tolikrát zdůrazňovanou presumpci neviny atd. by v teorii nahnala všechny bývalé a současné levičáky bez soudu do koncentráků, až na to že jim nevadí, že jejich rodiče, pokud byli v jakékoliv vyšší pozici, museli být straníci a patrně byli i udavači, že jejich šéfové s velkou pravděpodobnosti byli stranici a donašeči a že politikové, pro které hlasují, byli z velké části straníci, nebo estébáci, notabene aby jim došlo, že vlastně přemýšlí a chovají se tak jako ti kovaní bolševici, proti kterým brojí a že domyšleno do konce to jsou vlastně oni kdo by sám sebe musel nahnat do vězení a opovržení.

Společným rysem druhé strany je zjevně povrchní četba postmoderních teoretiků, projevující se ve špatném chápaní problému relativity soudů a hodnot a žaludek zvedající politická korektnost. Tito lidé ve svém boji za civilizovanou diskusi jsou krůček od toho, aby v procesu obrany konceptu morálního dilematu a kritiky tzv. primitivního antikomunismu zakázali jakékoliv odsouzení minulého režimu a jeho protagonistů a učinili ze skutečných vrahů a udavačů mučedníky nové doby, aniž jim dochází, že hlavním centrem jejich péče by měly být oběti těchto "mučedníků", které, pokud to přežily, morální dilemata a relativita dobra a zla příliš nezajímají, protože za jejich praktické rozuzlení jednoznačně a těžce zaplatili.

Co je na tom fascinující? Svým způsobem vlastně nic, nic nového pod sluncem, až na to, že charakter celé diskuse je dokonalou ukázkou neobyčejné síly toho čemu někteří studenti iracionality říkají lizard brain - ještěří mozek. Lizard brain je metaforický termín pro označení často podvědomých myšlenkových procesů, většinou postavených na pradávných instinktech, které mají neobyčejně zásadní vliv na naše rozhodnutí a na to co a jak prezentujeme svému vědomí a okolí. Lizard brain je vynikají nástroj k shánění potravy a všemožných ostatních primárních aktivit, ale nebezpečný nástroj, když je použit na ne zcela jednoznačné situace typické pro moderní dobu. Lizard brain nezajímá pravda, ale přežití nebo vítězství. Jakým způsobem se to týká udavačů a jejich obětí?

Všichni instinktivně víme, že udavač je jedna z nejodpudivějších rolí, kterou jeden může v životě hrát, všichni instinktivně víme (kolektivní paměť), že trest za udavačství byl a měl by být vyloučení jednotlivce z kolektivu, pohrdání nebo dokonce smrt, jako v kriminálech, všichni instinktivně víme, že tzv. zlo by se mělo potrestat akorát, že to není tak lehké uskutečnit. Našemu ještěřímu mozku je jedno, kdo bude potrestán, obětován, zesměšněn nebo ponížen. Náš ještěří mozek pouze zajímá, aby někdo potrestán, zesměšněn a ponížen byl. A protože většina z nás jsme potomci, kolaborantů a udavačů, nejlépe je potrestat ty, kteří si to nejmíň zaslouží.