Jestliže v dobách dávno minulých museli nevidomí klopýtat rozbahněnou silnicí, dnes musí v Hrabačovské ulici v Praze 9 kličkovat slalom mezi dopravními značkami.Tupě a nebezpečně trčí téměř uprostřed nového chodníku. Ti, co vidí a zrovna se zamyšleně nedívají do země, se vyhnou, na poslední chvíli, ti s bílou hůlkou mohou do železné tyče rovnou narazit a to hned několikrát za sebou.

Člověk kroutí hlavou a nic nechápe, lze umístit překážky přímo do cesty? U nás podobné nešvary logiku mají, určitě existuje tisíc důvodů, proč musel projektant zvolit zrovna tohle nejjednodušší řešení. Toto je také každodenní "banální" realita funkčnosti naší společnosti, zájmu o občany, naslouchání jejich potřebám. Zvolte nás, jsme tu přece pro Vás!

A všechno bude, golfové hřiště i supermarket.

Znám konkrétní případ, kdy téměř nevidomý člověk spadl do špatně zajištěného výkopu na veřejné komunikaci a přišel i o to druhé, alespoň trochu vidoucí oko. Absurdita si vybrala svoji daň. Ocelové tyče uprostřed chodníku jistě podávají závažné informace, ale sdělují také cosi o obyčejné lidské hlouposti a neodpovědnosti těch, kteří něco podobného dovolili realizovat.