Robert Wise na stránách think-tanku americké Demokratické strany píše , citováno na serveru Life After the Oil Crash):

Peníze se rovnají energii. Skutečné likvidní bohatství reperezentuje použitelnou energii. Může být směněno za palivo, za práci nebo za cokoli vytvořené lidskou prací nebo stroji poháněnými palivem. Skutečné náklady odrážejí náklady na energii použitou na jakoukoli činnost; skutečná hodnota odráží energii použitou na vytvoření čehokoli. Skoro všechna práce vynaložená ve světové ekonomice - veškerá výroba, výstavba a doprava - je vykonána pomocí energie získané z paliv. A lví podíl těchto paliv pochází z ropy a zemního plynu, primárních zdrojů světového bohatství.

Kurt Cobb na serveru Resource Insights cituje a rozvíjí myšlenky ekologa Howarda T. Oduma (1924-2002) z roku 1974 (sic!:

Světová inflace je částečně poháněna rostoucím podílem fosilních paliv, která musí být používána při získávání většího množství fosilních a dalších paliv. Jestliže množství peněz v oběhu je stejné nebo roste a jestliže kvalita energie, kterou společnost získává pro svůj chod, je nižší, protože tolik energie musí vstupovat přímo do procesu získávání energie, pak skutečné práce pro společnost na jednotku peněz v oběhu je méně. Za peníze je možno nakoupit méně reálné práce a tak se peníze znehodnocují. Protože ekonomika a celkové využití energie ještě rostou, jsme zaváděni, abychom se domnívali, že celková hodnota roste, a necháváme obíhat více peněz, což způsobuje, že poměr peníze/práce je ještě větší.

Cobb se domnívá, že to, co vidíme, je souběh kolosálního selhání finančního managementu s nedostatkem energie. Není překvapivé, že se odpovědná místa domnívají, že problémem jsou peníze, tj. že jich není dost, aby vyplnily díry vytvořené mizením hodnoty různých typů finančních nástrojů. Jestliže je však součástí problému i energetická nouze, pouhé zaplňování finančních mezer novými penězi jen přilije palivo do už potenciálně zápalné směsi, která se chystá vzplanout.

Skutečné řešení je mnohem složitější: drastická omezení užívání energie, rychlé investice do alternativ a jejich rychlé zavádění do praxe, přebudování infrastruktury včetně zemědělství na nízkoenergetické varianty. Jestliže jsme na vrcholu, záchrana finančních institucí nám pomůže jen málo. V minulosti, kdy společnost měla rostoucí spotřebu energie s vysokým poměrem energetického zisku, by takové záchranné akce odvrátily katastrofální následky. Pomohly by ekonomice získat zpět rovnováhu a očekávat další setrvalý obrat k lepšímu. Co když však žádný další obrat k lepšímu nebude?

Toto je názor Gaila Tverberga (aka Gail the Actuary) ze serveru The Oil Drum:

1. Některé finanční instituce nacházející se v problémech spekulovaly s ropnými termínovými obchody (futures). Jakmile po raketovém nárůstu cen ropy v létě ceny začaly opět klesat, jejich bilance byly ovlivněny a náhle potřebovaly více kapitálu.

2. Potřeba společností spekulujících na ropném trhu uzavřít své pozice (unwind positions) kvůli výzvám k dodatkovým úhradám (margin calls) vedla ke snížení cen surové ropy na trhu termínových obchodů. To je pravděpodobně důvod, proč ceny ropy klesají ve chvíli, kdy základní faktory ukazují na její růst.

3. Protože ceny ropných produktů i potravin rostou, lidé mají méně peněz k úhradám dluhů. To přispívá k růstu počtu nesplácených hypoték a tlačí dolů ceny nemovitostí a je to velmi úzce spojeno s problémy bank a jiných finančních institucí.

4. Strukturované cenné papíry založené na hypotékách a jiných dluzích závisejí na očekáváních týkajících se "nezávislosti prodlení". Jakmile nedostatek ropných produktů a vyšší ceny potravin a energií začnou způsobovat prodlení úhrad splátek hypoték, nesplácení není nadále nezávislé (jako by bylo, kdyby bylo způsobeno například nemocí dlužníka). Místo toho nastává systémové zkreslení oceňování rizik a jejich strukturování nefunguje podle očekávání.

5. Energetické společnosti potřebují dobře fugnující úvěrové trhy, aby mohly rozšiřovat svůj průzkum a těžbu a realizovat alternativní energetické projekty. Například rozšiřování užití větrné energie nebo vozidel poháněných elektřinou bude vyžadovat velké objemy úvěrového financování.

Richard Heinberg z Post Carbon Institute nazval svůj článek Praskání bublin:

Ekonomika založená na praskání peněžních bublin má tendenci k cyklům konjunktur a krizí. USA v 19. století zažily celý řetěz bankovních krachů, finanční paniky, měnových kolapsů a depresí; ve 20. století jsme se těšili poněkud větší ekonomické stabilitě, ale přesto národ musel přetrpět otřesy roku 1907, 30. a 70. let.

Dnes prožíváme neblahé následky praskání další bubliny - v tomto případě realitní. S eskalací cen domů během počátečních let nového století jejich majitelé zaznamenali nové papírové bohatství, kterého využívali sjednáváním nových hypoték, jež jim poskytovaly hotové peníze na útratu. Tvůrci hypoték nacházeli nové cesty, jak prodávat své půjčky lidem, kteří si ve skutečnosti nemohli dovolit koupit nové domy za nafouklé ceny. Investiční bankéři našli inovované způsoby reinvestování nových peněz prostřednictvím systému. Všechno to fungovalo krásně, dokud ceny domů nezačaly klesat, čímž účinně oslabily bublinu v jejím nezranitelnějším bodě, takže už nemohla udržet svou soudržost.

Něco podobného se děje s energií. Během posledních pár století jsme začali používat uhlí, pak ropu a zemní plyn, které přinášely nebývalý energetický zisk z podnikání v průzkumu, těžbě a vrtání. Postupovalo se od méně kvalitních paliv (uhlí) ke kvalitnějším (ropě a zemnímu plynu). Všechna ta laciná vysoce kvalitní energie nám umožnila vybudovat průmyslový svět aut, kamiónů, letadel a traktorů, kde jen malá část populace musí pracovat ve výrobních odvětvích, čímž osvobozuje enormní (a rostoucí) část pracovní síly, která tak transformuje energii milióny způsobů do nevýrobních odvětví.

Teď energetická bublina praská. Nejenže globální těžba ropy vrcholí, ale kvalita zdrojů klesá (přecházíme od zemního plynu k plynu z břidlic a metanu z uhelných slojí; od antracitu k hnědému uhlí a lignitu) a čisté energie prudce ubývá (získávání ropy z asfaltových písků vynáší desetinu nebo méně ve srovnání se surovou ropou z dobrého ložiska).

Problémem bublin je, že vytvářejí euforii. Všichni zapomínají, že zdroj jejich nově nalezeného nadbytku je dočasný, a začínají si myslet, že pravidla existence se nějak změnila; od nynějška nic než dobré časy. Avšak zatímco nepovšimnutá varování musejí být rozpoznána těmi nemnohými, kdo bijí na poplach, bubliny praskají rychle a překvapují skoro každého.

Finanční kolaps teď dělá starosti všem, ale energetické zhroucení bude zásadně mnohem závažnější. Prasknutí globální populační bubliny (která vysála vzduch z energetické bubliny) pak bude nejstrašnější ze všech.

Samozřejmě existuje z toho všeho poučení, ale už je příliš pozdě na to, abychom naše nová zjištění použili takovým způsobem, který by ty bubliny bezbolestně utlumil. Nicméně na každé úrovni musíme zachránit ze situace, co se dá, a vytvořit základy bublin prosté (tj. udržitelné) budoucnosti.

A nakonec ještě odstavec z komentáře známého buřiče Jamese Kunstlera z jeho blogu Clusterfuck Nation:

Bankovní a měnové problémy mohou být vlastně popsány jako produkt ropného problému - protože ropa je primárním zdrojem průmyslové ekonomiky a tím i silou v pozadí naší schopnosti vytvářet "bohatství". Bez spolehlivých a stále rostoucích dodávek ropy není žádný průmyslový růst a bez průmyslového růstu kapitálové investiční nástroje ztrácejí svou oprávněnost. Především proto byla pyramidová hra s cennými papíry vymyšlena - aby vykompenzovala zánik růstu průmyslu vytvářením bohatství z ničeho!

Doporučení, která lze odvodit pro českého čtenáře - drobného střádala, nebo "svátečního" investora, obvykle žijícího v domě závislém na centralizovaných dodávkách energie - jsou zřejmá. V dnešní situaci není asi dobrý nápad investovat do cenných papírů. Dále určitě nebude od věci zvážit možnost snižování nebo předčasného splácení individuálních dluhů. Radikálové mezi aktivisty ropného zlomu tvrdí ( také "http://groups.google.com/group/zlom_ropy/?pli=1" class="btn" target="_blank">ZDE, že nejjistější jsou investice do zlata a zemědělské půdy. A souvislost mezi finanční a energetickou krizí je vede k úvahám o budování energeticky nezávislých obydlí.

Další závěry ponechávám na čtenářích těchto řádků. Jistě se najdou takoví, kteří se o své názory a závěry na těchto stránkách rozdělí.