22. 9. 2008
Obětí Mnichova byla i Milada HorákováHistorie odmítá používání slova "kdyby". Nicméně, nebýt Mnichova, tak jméno Milady Horákové, v této chvíli zneužívané v předvolební vřavě, buď bychom vůbec neznali, ale určitě by se nejednalo o jméno patřící oběti. A za oceánem by prožila svůj "americký sen" Ethel Rosenbergová. Svatá inkvizice, stalinští pohůnkové i McCartyho vymítači rudých ďáblů dovedli spravedlnost do absurdních rozměrů. Podrobeni modernímu útrpnému právu se nešťastníci doznávali s nadějí, že smrt je zbaví hrůz mučení. V realitě české kotliny se obžalovaní učili zpaměti své finální role. Pozn. JČ: Rosenbergovi však byli skuteční špioni; Horáková se ničím neprovinila. Pozn. ŠK: Šéfredaktor se mýlí. Záznamy velké poroty z procesu s manželi Rosenbergovými, které odtajnily a zveřejnily USA ve čtvrtek 11. 9. 2008, naznačily, že Ethel Rosenbergovou odsoudili a popravili na základě křivého svědectví obžaloby, vynuceného CIA na Davidovi a Ruth Greenglassových. Greenglass v roce 2001 uznal, že lhal. Horáková na tom byla tedy stejně, jako Ethel Rosenbergová... "Čím se provinila? Tím, že byla jeho ženou," řekl pro The New York Times Morton Sobell, který byl obžalován společně s Juliem Rosenbergem. "Případ Rosenbergových ilustruje excesy, které se mohou stávat v časech, kdy žijeme v atmosféře strachu," komentovala to Meredith Fuchsová, generální konzulka Národního bezpečnostního archivu po vyhraném sporu s Národním archivem USA. Pozn. JČ: Kotrbova interpretace je zkreslená a založená na zkreslených zdrojích. Není pochyb o tom, že Julius Rosenberg špionem pro Sovětský svaz byl a i jeho spolupracovník svědčí, že jeho manželka o jeho špionáži nejméně věděla. Nelze výběrově citovat pouze zdroje, které se mi hodí do krámu. Pro širší informaci viz např. tuto zprávu Associated Press ZDE Pozn. ŠOK: Umět psát předpokádá i umět číst. Ano, zveřejněné dokumenty dokázaly, že JULIUS Rosenberg byl špión, nicméně totéž NEDOKÁZALY u jeho ženy, o které píše ve svém článku Miroslav Štěrba. Nelze proto než opakovat onu provokativní otázku: Čím se provinila Ethel Rosenbergová? Tím, že byla ženou Julia Rosenberga. Nic víc jí nikdo nedokázal a systém si musel pomoci podvodem. Pozn. JČ: Cituji z výše zmíněné zprávy ZDEsyna Rosebergových: "Jejich svědectví [tj. svědectví rodičů] před velkou porotou mi poskytlo podstatné informace o společenském kruhu, jehož součástí byli mí rodiče. Byli to všichni lidé kolem dvaceti, které formovala americká hospodářská krize. Oni ji nejen přežili, ale stali se úplnými jedničkami a nabyli pocitu, že mohou změnit svět. Chtěli prostě svět změnit. Až to vedlo ke katastrofě." Ani sám syn Rosenbergových nezpochybňuje, že jeho matka měla stejné ideály jako jeho otec, které "vedly ke katastrofě". V synových výrocích lze předpokládat jistou míru eufemismu a zaujatosti ve prospěch rodičů. Morton Sobell je přesvědčen, že Rosenbergová o špionážních aktivitách svého muže věděla. Podle britského a tuším i českého práva je trestným činem, pokud se k vám dostanou důkazy o tom, že někdo páchá trestný čin a neinformujete o tom policii. Je ovšem otázkou, zda z této povinnosti r. 1952 ve Spojených státech vyčleňoval zákon manželky. Netvrdím, že Rosenbergová měla být v hysterii padesátých let odsouzena zrovna k smrti (trest smrti je mimochodem dodnes nesmírně kontroverzní věc) a je pravda, že měla být její vina zjištěna mimo jakoukoliv pochybnost. Představa však, že Ethel Rosenbergová byla zcela nevinná, o špionáži svého manžela nic netušila a do soudního procesu přišla jako slepý k houslím, není objektivním zhodnocením tehdejší situace. Pozn. ŠOK: Iura novit curia. Jen soud zná právo.... Dobrý argument, takový urválkovský... Presumpce neviny je nicméně stále zásadou práva (a bylo to i v roce 1953 jak v ČR, tak v USA). Není-li vina prokázána obžalobou nade vší pochybnost, (v případě jakýchkoli pochybnosti či nejasnosti) musí být obviněný obžaloby zproštěn. In dubio pro reo . Odpovědnost za dokazování viny leží na žalobcích, žalovaný nemusí dokazovat svou nevinu. Obžalován a souzen může být jen z konkrétního trestného činu. Vina mravní ještě neznamená vinu právní. |
Nešťastná Milada Horáková... Její proces probíhal před veřejností. Do samého konce mohla setrvat v přesvědčení, že proti většině je možné bojovat. Umírat s nadějí, že historie prokáže její nevinu. Bohužel. Neměla šanci přesvědčit soud, že jedinec má právo na svůj názor. Zvláště když se její aktivita dala pojmenovat jako kontrarevoluční. Už jen ten nápad! Chtít bojovat proti vítěznému proletariátu! Počátek studené války byl poznamenán absolutním posunem hodnot. Na pozadí plynových komor a jatek posledních dvou světových válek, navíc pod hrozbou planetární katastrofy v případě jaderného konfliktu, hodnota lidského života byla zanedbatelná. Světem zuřila stále neuhašená vichřice nenávisti pozůstalých a dalších obětí právě skončené války, vítězové si uzurpovali právo být jedinými spravedlivými, což v případě Milady Horákové bylo osudné. Její situaci zhoršovala skutečnost, že zdejší vládní exekutiva byla světem uznána za legitimní. Navíc, veřejné mínění bylo na straně žalobce. Milada Horáková zůstala hrdá do konce. To se neodpouští. Za zcela jiných okolností mizeli z našeho světa její političtí předchůdci. Během nacistické okupace byly procesy s představiteli odboje neveřejné, nepřátelé Říše jako na běžícím páse poslouchali rozsudky smrti. Umírali jako dobytek. Všechny věkové kategorie, ženy, i těhotné. Odchod ze světa se stal všedností. Mizely milióny, jedinec neznamenal nic. Politiky nikdy nezajímaly individuální osudy. Ve svém frenetickém horování pro svoji pravdu je přetavili na symboly. Tehdy Fučík, dnes Horáková. Manžele Rosenbergovy nevyjímaje. Tehdy i dnes. Ve 21. století nelze posuzovat poválečné dění bez této skromné historické exkurze. Jestliže však držitelé moci rozehrávají informační kampaně s cílem politicky těžit z tragických osudů tehdejších obětí, musíme se ptát, zda k tomu mají mandát? Mají, protože jsou vítězové. Jejich hodnocení historie má však jepičí život. Možná jen do příštích voleb. Proto musí horečnatě pracovat. Trestat. Vyznamenávat. Vynalézat jako dynamit třeba třetí odboj. Nedávný soud s komunistickou prokurátorkou nastavuje zrcadlo dnešním poměrům. Nejvyšší státní zástupkyně to řekla jasně v rozhovoru o žádosti o prezidentskou milost poté, co předtím žádala o obnovu procesu. Topolánkova vláda potřebuje hnojit antikomunismus až do voleb. Tibet, olympiáda v Číně, srpen 1968, nyní Horáková. Co přijde zítra? Co naši „pravicoví bolševici“ ještě zneužijí? Za humny je výročí Mnichova 1938. Událost, jež posléze vedla k likvidaci státu a popravám jeho tisíců občanů. Zůstaly po nich pamětní desky. Jména, s poznámkou: popraven v Berlíně, Drážďanech, Terezíně, Osvětimi atd. Očekávám, že 70. výročí „dnů zrady“ zastíní svým významem srpnovou okupaci. Rád se nechám překvapit. Minimálně od veřejnoprávních médií bychom měli požadovat objektivní, respektive objektivizující pohled na minulost. |
21. srpen 1968 | RSS 2.0 Historie > | ||
---|---|---|---|
22. 9. 2008 | Obětí Mnichova byla i Milada Horáková | Miloslav Štěrba | |
11. 9. 2008 | Udělej si sám | Ladislav Žák | |
9. 9. 2008 | Odkaz Pražského jara po čtyřiceti letech | ||
2. 9. 2008 | Bitka o suché z nosu | Ladislav Žák | |
1. 9. 2008 | Bitka o šesťdesiaty ôsmy | Peter Weiss | |
1. 9. 2008 | Nejmocnější sedlák zapráská bičem | Přemysl Janýr | |
28. 8. 2008 | Pánbůh s SPD | Jan Rovenský | |
25. 8. 2008 | 21.srpen 1968 v OSN a jeho mezinárodně politický význam | Miroslav Polreich | |
23. 8. 2008 | Škvoreckého Mirákl: Politická detektivka? | Petr Kleňha | |
22. 8. 2008 | Srpen 1968: Kapitalismus není žádná varianta k socialismu | Boris Cvek | |
22. 8. 2008 | Pražský Fleet Sheet: Bilak jako Havel | ||
22. 8. 2008 | 1968: Sociální demokraté podporovali demokratizační proces | Jiří Paroubek | |
22. 8. 2008 | Slabost elit | Jindřich Pilař | |
22. 8. 2008 | Jak nejlépe čelit normalizaci | František Řezáč | |
22. 8. 2008 | Za normalizace národ zotročený nebyl |