|
10. 10. 2008
POZNÁMKA NA OKRAJ:O čem se taky v téhle době málo mluví, aneb Proč má Jan Paul jen částečně pravduJan Paul napsal dojemný článek o eutanázii, v němž se ptal, jak by mohli lékaři rozhodovat o těch, kteří už žít nechtějí, když mají dost starostí s těmi lidmi, kteří žít chtějí. V tom texto podle mého ale zapomněl na lidi, kteří už nechtějí žít nejen proto, že jim chybí pomoc od blízkých, anebo kvůli špatným poměrům v nemocnici. Částečně je to tématem mé dnešní poznámky taky proto, že mě tím článkem dokonce trochu obveselil. Že na něco zapomněl, připomněl mi, že ze zdravotních důvodů mám dobrou šanci asi netrpět na následky Alzheimerovy choroby. Chtěl jsem jen naznačit, že taková refraktární anemie může mít něco do sebe... |
|
Už jednou jsem v BL psal o tom, že člověk by měl mít svobodu vzít si život, ale že by měl také existovat společensky uznávaný systém, který by mu s tím pomohl, aby mohl umřít v posteli a ne někde pod vlakem nebo na stromě. A protože si myslím, že je tohle jedna ze základních možností, které by takzvaná "humánní" společnost měla jedinci umožnit, reaguji dnes na Paulův článek. Důvody proč si vzít život moyhou být různé. Vím taky, že někdy lidem chybí jen pomocná ruka, která by jim umožnila žít dál. A samozřejmě má Jan Paul pravdu, rodiny a přátelé by měli pomáhat těm chudákům, jimž taková pomoc chybí, a samozřejmě by měli mít lékaři a sestry v nemocnicích více času pro smrtelně nemocné pacienty. Přece tohle ale není všechno. K rozhodování o smrti by člověk neměl být nucen o samotě volit mezi nejistým provazem, nábojem, nožem a jedem. Mělo by se mu dostat poradenství. Mělo by se mu pomoci, aby mohl v klidu ukončit svůj život při vědomí zdaru svého rozhodnutí. Nebo myslíte že ne? |
